Uplynulo 60 let od vraždy Patrie, Minervy a Antonie Maríi Mirabalových, které se vzepřely diktátorskému režimu Rafaela Trujilla v Dominikánské republice. Sestry se staly nejen symbolem boje za svobodu a hrdinkami národa, ale i ikonami feminismu. Na jejich počest proto vyhlásila Organizace spojených národů (OSN) 25. listopad Mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách. Organizace přitom v době pandemie upozorňuje na zvyšující se míru zejména domácího násilí.
Sestry Mirabalovy zemřely v rákosí u silnice. Na jejich počest mezinárodní den bojuje proti násilí na ženách
Sestry Mirabalovy se narodily do těžkých časů Dominikánské republiky. Od 30. let stál v čele země diktátor Rafael Trujillo, jehož vláda bývá popisována jako jedna z nejkrvavějších v novodobé historii Latinské Ameriky. Denní realitou bylo pronásledování skutečných i domnělých odpůrců diktatury a rasová diskriminace doprovázené silným kultem osobnosti.
Patria, Minerva i Antonia María pocházely z poměrně zajištěné rodiny obchodníka, a tak si mohly dovolit i dobré vzdělání. Nejvíce svým nadáním vynikala Minerva, která se už od útlého věku stavěla do opozice proti vládnoucímu Trujillovi. Její přátelé ji popisovali jako velmi inteligentní a nadanou studentku se zájmem o matematiku nebo historii.
Sestry Mirabalovy
Slavnostní ples předurčil osud rodiny
Mladá žena tak paradoxně učarovala samotnému diktátorovi, se kterým se setkala v roce 1949 na večírku v hotelu. Trujillo proto brzy uspořádal společenský bál, na který pozval Minervu i s její rodinou. Ta nakonec pozvání ze strachu přijala. Přestože se Trujillo na plese snažil Minervu okouzlit, na mladou ženu to nezapůsobilo. Naopak mu vytkla postoj k jednomu z jejích přátel, který aktivně proti diktatuře vystupoval.
To diktátora rozlítilo a nechal Minervu a její rodiče nejprve sledovat a poté uvěznit. Následující dekádu čelila rodina útlaku ze strany státu, což vedlo až k předčasné smrti otce. Minervě se i přes obtíže podařilo získat na univerzitě právnické vzdělání, režim jí nicméně neudělil licenci, a tak se jako právnička nikdy živit nemohla. Na vysoké škole nicméně potkala svého budoucího manžela, se kterým se shodovala v odporu vůči panujícímu režimu.
Sestry se zasadily o vznik opozičního hnutí
Konec 50. let se pro Latinskou Ameriku nesl ve znamení změn. Řada diktátorů padla, na Kubě se k moci dostal Fidel Castro a dal tak naději na změnu i v dalších státech. To povzbudilo i sestry Mirabalovy, které začaly pořádat schůzky protirežimně naladěných Dominikánců a vytvořily tak první opoziční hnutí. Uvnitř skupiny si sestry říkaly „Las Mariposas“, tedy Motýli.
Není zcela jasné, jak se o těchto setkáních dozvěděly tajné služby. Členové hnutí byli zatčeni a posláni do vězení neblaze proslulého mučením a špatným zacházením. Protože se však často jednalo i o příbuzné vyšších představitelů státní moci, zatýkání vedlo k prvním protestům proti režimu a řada lidí byla propuštěna. Ve vězení ale zůstali manželé tří sester.
Bývalý dům sester Mirabalových
Právě za nimi se v osudný den, 25. listopadu 1960, sestry Mirabalovy vypravily na návštěvu. V té době se už proslýchalo, že se chystá jejich vražda, nikdy ovšem neuvažovaly o tom, že by týdenní návštěvu manželů ve vězení vynechaly. Několik řidičů je však kvůli tomu odmítlo na místo dovézt, a proto Minerva požádala svého přítele Rufina de la Cruz, který souhlasil je do věznice přepravit. Na cestě zpět je však zastavilo auto. Jeho posádka přinutila sestry i Rufina vystoupit a odvezli je na předem určené místo, kde je ubili k smrti.
„Poté, co jsme je chytili, odvedli jsme je na místo nedaleko propasti, kde jsem nařídil Rojasovi Lorovi, aby vzal hole a vzal jednu z dívek pryč. Rozkaz provedl na místě a odvedl tu s dlouhými copy. Alfonso Cruz Valerio si vybral nejvyšší, já jsem vybral nejkratší a baculatější, Malleta šoféra. Nařídil jsem každému jít do rákosí na straně silnice, aby zůstali oddělení a aby oběti nebyly svědky popravy ostatních,“ popsal později jeden z vrahů, Ciríaco de la Rosa.
„To je pravda případu. Nechci klamat spravedlnost ani lidi. Snažil jsem se vyhnout katastrofě, ale nemohl jsem, protože jinak by nás všechny zabili,“ dodal. Patricii bylo 36 let, Minervě 34 let a nejmladší Antonii Maríe jen 25 let. Všechny po sobě zanechaly děti.
Rafael Trujillo (uprostřed) na návštěvě Madridu se španělským autoritářem Francem
I když si diktátor Trujillo myslel, že se odstraněním hlasitých kritiků režimu zbaví problémů, vražda sester Mirabalových a jejich přítele Rufina vedla k událostem, které o půl roku později vyvrcholily atentátem na samotného diktátora. Na jeho auto spustily při jízdě hlavním městem posádky dalších dvou automobilů 30. května 1961 palbu. Za atentátem stála skupina bývalých představitelů režimu a vysokých důstojníků s podporou americké tajné služby CIA.
V 90. letech byl potom 25. listopad na počest sester Mirabalových vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách. Už od počátku 80. let si ale den připomínají právě v Latinské Americe. S Mirabalovými se také pojí symbol motýlů, který upozorňuje na násilí na ženách.
Lidé držící symbol sester Mirabaových - papírového motýla při pochodu proti násilí na ženách
OSN varuje, že se míra domácího násilí s pandemií zvyšuje
Problém obecně přetrvává – podle OSN zažila fyzické násilí nebo sexuální nátlak každá třetí žena. A organizace upozorňuje, že zvláště v době pandemie, kdy řada lidí čelí obavám o své zdraví a finanční stabilitu, vlády omezují pohyb osob, a veřejný prostor se proto vyprazdňuje, přibývá násilí zejména v domácím prostředí.
Podle listu New York Times během jarního zavedení karanténních opatření vzrostla míra domácího násilí ve Velké Británii o pětinu a ve Francii, kde jde o dlouhodobě palčivý problém, skoro o třetinu. Po celém světě podle OSN přibylo hovorů na nouzové linky, v Číně se počet hovorů ztrojnásobil, v Malajsii nebo Libanonu zdvojnásobil.
Vzrostla i poptávka po službách české organizace Bílý kruh bezpečí, a to o 42 procent, obavy spojené s pandemií se na jaře objevovaly v každém desátém hovoru. „Například dcera nechtěla přivolat policii k domácímu násilí páchanému na její matce, protože by je mohli policisté nakazit. Jindy šlo o vzrůstající agresivitu muže, který nemůže podnikat a bojí se bankrotu,“ uvedla organizace.
V posledních letech se s rozšířením komunikačních technologií přidává i stalking. Případů sledování navíc opět přibylo s koronavirovou pandemií. Podle zprávy společnosti Avast došlo v období od března do června ve srovnání s lednem a únorem k nárůstu používání špehovacích aplikací o 51 procent.
Postoj Čechů k domácímu násilí
Podle říjnového reprezentativního průzkumu, který spolu s Akademií věd provedla agentura Focus, vnímá domácí násilí jako závažné nebo podstatné téma 85 procent dospělých Čechů. Podle každého dvacátého se ale problém přeceňuje.
- Facky, kopání, rány pěstí či smýkání za vlasy působí újmu podle 81 procent žen a 65 procent mužů.
- Nucení k sexu a nechtěným sexuálním praktikám vidí jako újmu 79 procent žen a 59 procent mužů.
- Nadávky, ponižování a obviňování vnímá jako újmu 61 procent žen a 40 procent mužů.
- Omezení přístupu k penězům vnímá jako újmu 37 procent žen a 27 procent mužů.
- Do reprezentativního průzkum Nadace Vodafone z října 2020 se zapojilo 1015 Čechů a Češek nad 18 let, ve spolupráci s expertkami sociologického ústavu Akademie věd ČR ho provedla agentura Focus
Citlivější jsou k problému ženy, domácí násilí se ale nedotýká pouze jich. „Je to mýtus, že mužů se fyzické násilí netýká. Ženy dokážou být fyzicky násilné úplně stejně,“ podotýká psycholožka Zuzana Chomová z Intervenčního centra, které je součástí pražského Centra sociálních služeb.
Přestože muži mají nad ženami fyzickou převahu, neznamená to, že sami nečelí fyzickým útokům. „Facky, bití, kopání, škrábání, pokusy škrtit, to všechno naši klienti zažili,“ popsala Chomová. K tomu se může přidat i psychický nátlak jako ponižování, zastrašování nebo manipulace skrze děti.
Muži, kteří jsou oběťmi domácího násilí, pak překonávají další překážku v podobě společenského tabu. Mohou zažívat stud a zdráhají se obrátit na pomoc s obavou, že jim nikdo neuvěří.
Podle Bílého kruhu bezpečí jde o dlouhodobě opomíjené téma. O tom svědčí i fakt, že neexistuje například žádný mezinárodní den věnovaný násilí páchanému na mužích, který by vedl k osvětě a pochopení problému, ale i k pozornosti pro všechny oběti, které se staly terčem fyzického nebo psychického útoku.
