Létání zasvětil většinu svého života. Třiadevadesátiletý Gustav Vrbacký poprvé vzlétl na kluzáku před 76 lety a dodnes létá. Během své kariéry překonával rekordy, závodil, působil jako instruktor a podílel se také na rozvoji letiště v Brně-Medlánkách.
Zasloužilý mistr sportu Gustav Vrbacký poprvé usedl do kokpitu větroně v květnu 1950 na letišti v Brně-Medlánkách. A létání se stalo jeho celoživotní zálibou.
Sportovního ducha a vitalitu zřejmě zdědil po dědečkovi, který byl legionářem v první světové válce. „Tady mám dědečka Rudolfa Vyhlídala s dcerou Evou v Kuřimi před domem. On jako sokol, když měl přes šedesát roků, cvičil na hrazdě,“ ukazuje pamětník fotografii.
Dědečka ale Vrbacký už dávno překonal. Je mu třiadevadesát a stále aktivně létá. „Můj nejvyšší let byl z kopečka z Netopýrku. Tam nebyly ještě chatky. Stříleli jsme se na gumě z toho kopce,“ vypráví.
Začátky podle něj měly i svá úskalí. „Měl jsem strach, to víte. Nejdřív jsme se pouštěli z navijáku pozvolna z třiceti metrů a na přistání. A pak na zkouškách mě vyvezl dvě stě metrů vysoko. To jsem viděl celé město až k přehradě,“ popisuje.
Bez mapy a časomíry
V letadle tehdy neměl pořádnou mapu ani časomíru. Když létal na kluzáku Z-24 Krajánek, ukazovali mu kamarádi čas strávený ve vzduchu domluveným signálem ze země. „Polehali si do trávy a udělali pětku,“ vzpomíná, jak vydržel v letadle pět hodin.
Vrbacký sbíral sportovní úspěchy už od začátku své letecké kariéry. Na celodřevěném dvousedadlovém stroji vyráběném ve Zlíně zalétl v roce 1957 národní rekord na trati Vrchlabí–Kolín–Plzeň.
„To je Kmotr – dvousedadlovka. Na tom jsem vyhrál ve Vrchlabí mistra republiky. A tady je Tomáš Maňka, toho jsme právě porazili na tom Kmotrovi. Oni lítali na prototypu Blaníku,“ ukazuje další fotografie.
O dva roky později se mistrovství republiky ve Vrchlabí účastnil znovu, tentokrát na Démantu, na jehož výrobě se podíleli konstruktéři z brněnských Medlánek. „Démantů bylo jen osm exemplářů a nejrozšířenějším větroněm byl stále Šohaj,“ podotkl.
Jeden pilot v kluzáku emigroval
Na jednom z kluzáků se podařilo pilotovi z Náchodska přeletět přísně střeženou hranici a emigrovat. Takové štěstí neměl – a možná ani totožný úmysl – Vrbackého kolega z Medlánek.
„Ada Kašparovský přistál v silném větru v hraničním pásmu u rakouských hranic. Sebrali ho policajti a nutili ho se přiznat, že chtěl emigrovat,“ vzpomíná pamětník.
Stavitel letadel a instruktor
V 80. letech dostal Vrbacký možnost postavit si malé motorové letadlo. Pomáhala mu s ním i jeho žena Eva, držitelka světového rekordu na letounu Blaník z roku 1961 – tehdy spolu s Věrou Hudcovou vystoupali do výšky 7760 metrů. Vrbacký nakonec postavil pět letadel a zasloužil se také o vybudování nové základny medláneckého letiště.
Ještě nedávno působil jako letecký instruktor a inspektor. Dnes už létá jen pro radost. Touha po adrenalinu v oblacích ani zdravá soutěživost s mladšími piloty ho však neopouštějí. Rád také vzpomíná na partu, se kterou v Medlánkách začínal.
„Dnešnímu světu by hrozně prospělo lidství, protože to je svět hrozně sobecký. Lidi myslí jenom na sebe. Ti, co mají miliardy, tak se ke světu a k národům chovají strašně sobecky,“ uzavírá.
Uznání sněmovny a zápis do knihy rekordů
Loni obdržel Vrbacký za celoživotní přínos létání a propagaci leteckého sportu Uznání Podvýboru pro letectví a vesmírný program Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Letos v dubnu byl pak zapsán do Knihy rekordů České republiky jako nejstarší aktivní a nejdéle plachtící pilot kluzáku v tuzemsku.
