Centrum Brna zaplavila krojovaná chasa. Na první celoměstské hody přišli zástupci 23 městských částí, společně si v odpoledním slunečním žáru na náměstí Svobody zatančili Moravskou besedu. Završili tak několikaletou snahu o obnovu krojů a lidových tradic Brna i přičleněných obcí, od Bosonoh po Žabovřesky. Stovky lidí všech generací v krojích slavily i v Domažlicích, kde se koná 72. ročník třídenních Chodských slavností, jednoho z nejstarších národopisných festivalů v Česku.
V pátek stárci na brněnském náměstí ručně postavili májku. V sobotu brzy po poledni chasa vyzvedla na Nové radnici hlavní stárku Zuzanu Janovskou a vyrazila na pochod městem. V 15:00 si chasa převzala z rukou primátorky Markéty Vaňkové (ODS) hodové právo.
Součástí předání hodového práva byla také mariánská kytice složená z květů pocházejících z jednotlivých městských částí. Moravskou besedu si pak na náměstí zatančila stovka tanečníků. Tak jako kroje, i tanec má v každé městské části trochu jinou podobu.
Zábava na náměstí s dechovou hudbou potrvá až do sobotního večera. Hody v neděli zakončí sváteční mše v bazilice Nanebevzetí Panny Marie.
Domažlice ožily Chodskými slavnostmi
Domažlice také slavily v krojích. Sobota je totiž hlavním dnem 72. ročníku třídenních Chodských slavností, jednoho z nejstarších národopisných festivalů v Česku, který navštěvují desetitisíce lidí, i ze zahraničí. Chodský kroj se podle pořadatelů, historiků, krejčových i etnologů opět dostává do módy a nosí ho hodně mladí.
„Mladí se ke krojům určitě vrací. Je teď strašný boom, všichni chtějí kroje. Shání je, nechávají si je ušít,“ uvedla Martina Pincová ze Starého Klíčova, která šije ještě s dalšími čtyřmi ženami na Chodsku kroje na zakázku. Podle ní jsou mezi zájemci i lidé, kteří se do regionu přistěhovali a pořízením kroje se chtějí zařadit mezi Chody.
Slavnostní kroje se většinou dědí z generace na generaci. „Ušití běžného ženského kroje přijde na deset tisíc až dvanáct tisíc podle materiálu, slavnostní kolem dvaceti tisíc korun,“ doplnila Pincová.
Podle ředitele Muzea Chodska v Domažlicích Josefa Nejdla zájem o kroje po propadu v osmdesátých a devadesátých letech roste a jeho renesance přichází. „Kroj nám ale mizí z přirozeného života, babičky nic jiného nenosily a kroj byl jejich všední i pracovní oděv. Dnes máme oděvy pohodlnější, praktičtější, levnější, takže se kroj přesouvá do svátečního oděvu. A tak vedle krojů pracovních, svátečních, smutečních, svatebních je celá řada jiných krojů,“ uvedl. Kroje podle Nejdla spoustě žen i mužů vyřeší problém s tím, že „nemají co na sebe“.
