Iva Strnadová

Alena Pechová se narodila dva roky po druhé světové válce. To, že její rodiče byli válečnými hrdiny, jí začalo docházet až mnohem později. Doma se o tom příliš nemluvilo. Dnes se probírá desítkami vyznamenání, medailí, řadou dokumentů a fotografií, spolu s vnukem je třídí a skládá do působivého příběhu.

Evžen Štelcl pamatuje kruté zimy, kdy koně protahovaly silnice a děti do školy chodily kilometry pěšky. Jako mladík byl totálně nasazený v německé továrně na letecké motory a na konci války kopal zákopy. Je mu sto jedna let, stále žije aktivní život a zůstává pevně spjatý s Brnem. Jeho příběhu se věnovala Paměťová stopa.

Snacha sokolského odbojáře Norberta Tomka, stoletá Milada Tomková, vzpomíná na druhou světovou válku, bombardování Brna a popisuje i tragické rodinné osudy. Přibližuje také, jak jí v těžkých časech pomáhala hudba. Hrála na klavír a zpívala ve sboru moravských učitelek, který vedl skladatel Břetislav Bakala. Po roce 1989, kdy se jí otevřel svět, mohla navštívit v Paříži bratrance, malíře Frantu.

Vzpomínky na válku se mu vracejí dodnes. Dvaadevadesátiletý Arnošt Hammer vypráví o životě v okupovaném Znojmě, o hladu, bombardování i o tom, jak válka zasáhla do každodenního života obyčejných lidí.

Brněnská etnografka Alena Jeřábková prožila dětství za druhé světové války, pamatuje bombardování i osvobození Brna. Studovala v době politických procesů v padesátých letech, v srpnu 1968 s manželem zvažovali emigraci a jako pedagožka se studenty prožila i rok 1989. V otevřeném vzpomínání přibližuje dramatické okamžiky i osobní rozhodnutí, která formovala její život.

Josef Vlasák se narodil pět let před druhou světovou válkou do česko-německé rodiny. Nepovažuje se za Němce ani za Čecha – říká o sobě, že je Znojemák. Jeho rodiče se před válkou hlásili k německé národnosti. Otec, ač aktivní antifašista, musel v roce 1940 narukovat do wehrmachtu. Díky jeho postojům se rodina po válce vyhnula odsunu. Amatérský fotograf a sběratel historických snímků je spoluautorem knihy Milované Znojmo a před deseti lety se stal čestným občanem města.

Ivan Piak snil od mládí o tom, že bude brázdit moře na plachetnici. Totalitní režim v tehdejším Československu mu to však dlouhá léta znemožňoval. Emigrovat se nakonec neodvážil, ale po roce 1989 si svůj námořnický sen splnil. Dnes vzpomíná na divoké zážitky z vojny, první vlastní loď i cesty po Středozemním moři.

Sylva Knedlová z Fryštáku celý život zasvětila sportu a dětem. Její rodiče byli velkými příznivci Sokola a své děti vychovávali v duchu myšlenek Masaryka a Tyrše. V mládí ji trénoval Emil Zátopek i jeho manželka Dana. V 91 letech je stále aktivní v městském zastupitelstvu a hlásá, že děti je potřeba vést ke slušnosti, práci a sociálnímu cítění.

Jarmila Janků zažila jako dítě druhou světovou válku a později i okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V obou historických momentech se ocitla v ohrožení života. Ve svých vzpomínkách popisuje strach a nejistotu za nacistické okupace, atmosféru srpnové noci i neobyčejné setkání své maminky s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem.

Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968 zastihl Josefa Bartoška na vojně. Sloužil v holešovských kasárnách, které jako jediné v Československu s okupanty nespolupracovaly a bránu i přes nařízení vlády neotevřely.