Petr Špaček se po roce 1989 podílel na budování kontrarozvědky, v bezpečnostních službách celkem strávil více než třicet let. V seriálu Paměťová stopa vzpomíná na svého otce Josefa Špačka, který byl vysokým funkcionářem KSČ a blízkým spolupracovníkem Alexandra Dubčeka. Jako jeden z představitelů reformních sil přišel po okupaci v srpnu 1968 o postavení a byl ze strany vyloučen.
Když bylo Petru Špačkovi v roce 1960 pět let, přistěhoval se s rodiči do Brna. Jeho otec se tam stal vedoucím oddělení a později tajemníkem jihomoravského krajského výboru KSČ. „Otec vstoupil do KSČ v roce 1947, což ukazuje na to, že byl buď velice prozíravý, nebo naivní,“ vzpomíná Petr Špaček. Po lednu 1968 se stal Špaček senior tajemníkem ÚV KSČ pro ideologii a blízkým spolupracovníkem Alexandra Dubčeka.
„Byl v té skupině lidí, které v noci 21. srpna 1968 naložili v Praze na Ruzyni do letadla a odvezli je do západních Karpat, kde je nechávali ‚uzrát‘, a poté je odvezli do Moskvy na podepsání Moskevského protokolu,“ vysvětluje.
Z vysokého funkcionáře dělníkem
V dubnu 1969 otce Petra Špačka Josefa zbavili všech stranických funkcí. „Ještě do léta 1969 zůstával v Praze, dělal nějakou funkci a posléze ho v roce 1970 ze strany vyloučili. Pak marně hledal zaměstnání. Dokonce přemýšlel, že by v Brně jezdil tramvají, ale řekli, že by byl příliš lidem na očích,“ popisuje Petr Špaček. Nakonec tak bývalý vysoký funkcionář pracoval jako dělník.
„Mně to připomíná ten vtip, jak se baví dva vězni a jeden říká: ‚A kolik máte?‘ On říká: ‚Patnáct let.‘ A co jste udělal? ‚Nic.‘ ‚To není možný, my jsme za to dávali pětadvacet,‘“ dodává se smíchem.
Kritický pohled na otce
K minulosti svého otce je prý Špaček kritický. „Mám-li vyhodnotit něco pozitivního, tak to jsou dvě věci. První byla, když se mu podařilo v 60. letech prosadit zákaz vývozu cvičných letadel L-29 Delfín do Nigérie. A druhá, že otec byl jeden z těch, kteří prosadili přijetí západních odbojářů do Svazu protifašistických bojovníků, který byl do té doby určen pro východní odboj,“ říká Špaček. „Srpen 1968 mě vyléčil z jakékoli příchylnosti k sovětskému bratru a ideám komunismu,“ dodává.
Matka Petra Špačka pracovala na krajském výboru KSČ v Brně. „Brzy ráno tam přišli na vrátnici česky hovořící civilisté s ruskými vojáky a hledali soudružku Špačkovou. Vrátný měl tolik duchapřítomnosti, že zavolal matce a řekl jí: ‚Zdrhněte, jdou si pro vás Rusové.‘ Tak se sbalila, domluvili jsme se, že se sejdeme u pomníku, kde nám řekla, že se musíme schovat. Odtud jsme šli do dětské nemocnice, kde jsme u našeho souseda na inspekčním pokoji strávili dvě nebo tři noci,“ popisuje Špaček.
„Od roku 1969, ve čtrnácti letech, se ze mě stal poměrně zarytý antikomunista. Mám pocit, že jsme byli donuceni být daleko vyspělejší,“ dodává. Srpen 1968 byl podle něj bezesporu domluvený s NATO. „Kdyby se hnulo pět armád do československého prostoru najednou, tak já bych už na straně NATO stříhal dráty,“ podotýká.
Z Občanského fóra ke kontrarozvědce
Z Brna se Petr Špaček odstěhoval v roce 1978, kdy dostal práci jako elektroúdržbář ve Slavěticích u Dukovan. „Svoje ‚skotačení‘ s StB jsem si odbýval v okrese Třebíč. Do Brna jsem se vrátil až během léta 1989,“ popisuje. Stal se členem Občanského fóra a působil jako zástupce brněnských obvodů. „Zůstal jsem v OF až do konce května 1990,“ dodává.
I jeho otec se po listopadu 1989 do politiky vrátil, ovšem už ne jako komunista, ale jako člen klubu Obroda a následně jako sociální demokrat.
V lednu 1990 nastoupil Petr Špaček ke kontrarozvědce. Po dalších transformacích bezpečnostních služeb od roku 1994 sloužil v BIS. V kontrarozvědce končil jako náměstek pro operativně-technické složky. V roce 2020 odešel v 65 letech do penze v hodnosti plukovníka. V roce 2023 se stal prvním příslušníkem kontrarozvědky, který byl jmenován generálem ve výslužbě.
