StB

Jakeše do koše! volali demonstrující po 17. listopadu 1989. Předznamenali tím řadu změn, ke kterým došlo po pádu komunismu. V pomyslném koši totiž neskončil pouze generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, ale například i cenzura nebo do té doby nezbytné výjezdní doložky. Cesta k demokracii mohla začít, bylo potřeba ale mnohé změnit a Češi lační po demokracii s tím začali téměř okamžitě.

Od revoluce se podařilo v Česku vytvořit silnou občanskou společnost, silnou ústavu, nepodařilo se ale vytvořit silný stranický systém, řekl v pondělí v knihovně Václava Havla politolog, filozof, signatář Charty 77 Daniel Kroupa při příležitosti uvedení knihy esejů a rozhovorů Disidenti u moci: Česká cesta ke svobodě a demokracii, kterou připravil historik Petr Hlaváček. Nad publikací debatovali také další disidenti – Jan Dobrovský, Jan Urban, Kamila Bendová a Eda Kriseová.

Ponížení, ztráta domova a hlavně vlastní rodiny – takové pocity zažívaly oběti komunistické akce Asanace. Jejím cílem bylo donutit k vystěhování do zahraničí nepohodlné disidenty, převážně signatáře Charty 77. Příslušníci StB je postupně cílenou šikanou i násilím donutili opustit Československo. Trauma z nedobrovolného odchodu i z nesnadných začátků v nové zemi se přitom často dotklo i jejich dětí. Přenos tohoto traumatu – který se v současnosti dle odborníků může podobat i pocitům Ukrajinců prchajících ze své země – zkoumal tým vědců z Národního ústavu duševního zdraví.

Zpěvačka Marta Kubišová převzala od zástupců ministerstva obrany a Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) osvědčení účastníka třetího odboje. Sama o něj nežádala, s jejím souhlasem tak učinil ÚSTR, který může o osvědčení žádat díky loňské změně zákona. Ústav zároveň připravil dokumenty dokládající sledování Kubišové StB. Zpěvačka nesměla veřejně vystupovat od února 1970, byla signatářkou Charty 77 a později i její mluvčí.

Političtí vězni, příslušníci druhého odboje, ale i kolaboranti – ti všichni leží v hromadných hrobech na pražském Ďáblickém hřbitově. V posledních letech se mluví o možnosti jejich exhumace a naději živí i úspěšný případ vyzvednutí pozůstatků umučeného Josefa Toufara v roce 2014. Historici navíc nedávno objevili přelomový dokument, který jim pomáhá určit polohu těl jednotlivých obětí. V nejbližších dnech tak začnou na Ďáblickém hřbitově další exhumace.

Soud rehabilitoval skupinu disidentů, kteří byli za komunismu vězněni v celách předběžného zadržení. Jsou mezi nimi například redaktor samizdatového časopisu Střední Evropa Luděk Bednář, evangelický kněz Miloš Rejchrt a hudebník Vlastimil Třešňák. Kromě rehabilitace soud přiznal i finanční odškodnění. Jeho výši ale advokát Lubomír Müller zastupující disidenty nepovažuje za přiměřenou. Dalšími případy se justice nadále zabývá.

Revoluce požírá své děti – a v Československu s tím začala počátkem 50. let. Z Moskvy sílil tlak na hledání vnitřních nepřátel v komunistické straně, a i když by žádní neexistovali, země pod sovětskou nadvládou si je tehdy měly „vyrobit“. Po éře vykonstruovaných procesů se skutečnými názorovými oponenty, jako byla například Milada Horáková, přišlo období, kdy si svojí funkcí a posléze ani životem nemohl být jistý žádný komunista. Údajnou hlavu protistátního spiknutí odhalili před 75 lety – stal se jí brněnský tajemník Komunistické strany Československa (KSČ) Otto Šling.

Vraťte se, vše je odpuštěno – to začala v roce 1955 hlásit komunistická propaganda, aby zpět domů nalákala emigranty, kteří opustili Československo po únoru 1948. Cílem bylo rozbít exulantskou základnu v zahraničí a díky nostalgii po „sladkém domově“ dostat zpět navrátilce, kteří by byli ochotní více či méně dobrovolně spolupracovat se Státní bezpečností (StB). Dva roky po měnové reformě, která ožebračila celý národ, komunisté domů lákali na neuvěřitelný blahobyt, který by nám „i v západním Německu mohli závidět“.

Ruská pravoslavná církev zdaleka neslouží jen jako duchovní instituce, ale také jako nástroj politické propagandy. Moskva podle zjištění agentury Reuters zaplatila pravoslavným kněžím z Moldavska, aby ovlivňovali tamní volby pomocí účtů na síti Telegram. Na svých kanálech měli varovat před údajně zkaženým Západem. Tyto narativy nejen v moldavských volbách často zdůrazňují proruské strany.

Ministerstva evidují na dvacet žádostí o stotisícové odškodnění disidentů. Nárok mají ti, na které komunistický režim uvalil ochranný dohled nebo je nutil k emigraci v rámci akce Asanace. Ta se dotkla i jejich dětí. Dopady zkoumali psychologové z Národního ústavu duševního zdraví.

Jejich tempo bylo vražedné. Před 75 lety komunisté dokončili takzvanou akci LUX, ve které chtěli odstranit z armády nepohodlné důstojníky. Pod vedením Bedřicha Reicina a Karla Švába několik prověřených mužů z 5. oddělení Hlavního štábu pročítalo desítky tisíc stran dokumentů a hledalo mezi sebou třídní nepřátele. Workoholik Reicin tlačil maximálně na jejich výkon, který někteří jeho podřízení odnesli dokonce infarktem a mozkovou mrtvicí. Svého cíle ale dosáhli – ve vykonstruovaných procesech bylo na mnoho let posláno do vězení několik desítek důstojníků. Revoluce ale požírá své děti – a tak se při hledání vnitřních nepřátel nakonec přišlo na to, že jsou jimi i sami Reicin se Švábem.

České justici se nedaří trestat představitele komunistického režimu za usmrcení lidí, kteří se snažili překročit hranice. Pokračují ale soudy s bývalými příslušníky StB. Podmínku nyní dostal Ivan Kubla za to, že za totality šikanoval studenta – nechal ho vyloučit z univerzity a internovat v psychiatrické léčebně.

Nejvýznamnější česká postava mezinárodního práva, lovec nacistů, respektovaný právník – tím vším byl Bohuslav Ečer. Odborník, který zastupoval československou stranu u Norimberského tribunálu, pomohl odsoudit desítky nacistických zločinců včetně Karla Hermanna Franka. Po válce prý neexistoval v Československu nikdo, kdo by neznal jeho jméno. Už po roce 1948 se ale stal pro komunisty nepohodlným. Ve vykonstruovaném procesu se jim ho odsoudit nepodařilo, téměř vymazat z historie a povědomí lidí ale ano.

Státní bezpečnost (StB) je známá zejména z období komunismu, kdy fungovala jako politická policie a zpravodajská složka, která se za použití mnohdy brutálních metod soustředila na identifikaci a vyšetřování „nepřátel“ tehdejšího režimu. Jako její oficiální vznik bývá nejčastěji uváděn 30. červen 1945, avšak realita je složitější. Podle historika Libora Svobody totiž StB vzniká až na podzim roku 1945. Historik Petr Blažek dodává, že byla budována postupnými kroky.

Obvodní soud pro Prahu 1 projednává patnáct návrhů na rehabilitace. Týkají se disidentů, kteří byli za minulého režimu v cele předběžného zadržení. Patří mezi ně i známá jména – Vlastimil Třešňák, Petruška Šustrová nebo Karel Čárlí Soukup. Jedním z účastníků řízení je i evangelický farář Miloš Rejchrt, se kterým natáčela ČT.

V roce 1975 skončil ve funkci československého prezidenta Ludvík Svoboda. Dne 29. května ho nahradil Gustáv Husák, který už v šestnácti letech vstoupil do Svazu komunistické mládeže a významně se podílel na únorovém převratu v roce 1948, aby byl následně komunistickým režimem odsouzen a vězněn. I díky názorovým obratům po událostech v roce 1968 se ale vrátil na politický vrchol a přesně před padesáti lety se stal osmým československým prezidentem.

Soud v úterý uložil dvouleté podmíněné tresty bývalým příslušníkům Státní bezpečnosti (StB), kteří podle obžaloby na počátku 80. let minulého století vytrvalou šikanou donutili rodinu Hyblerových k vystěhování do zahraničí. Milana Kopince, Vladimíra Novotného a Karla Vykypěla soud uznal vinnými ze zneužití pravomoci úřední osoby. Trojice vinu od počátku odmítá, na místě se odvolali. Případem se tak bude zabývat ještě odvolací senát.

Pobyt amerického básníka Allena Ginsberga v Praze na jaře 1965 poznamenal nejen jeho samotného, ale také českou kulturu. Od této návštěvy uplynulo šedesát let – a byla to skutečně jízda jako na tobogánu, nahoru i dolů, oslavování oficiální i neoficiální, obdiv, volba králem majálesu, komunistická i prezidentská zášť, zájem StB a nakonec vyhoštění.

Státní zastupitelství se zabývá rehabilitací Olgy Havlové. Týká se jejího zadržení na konci roku 1980. Tehdejší disidentka a pozdější první dáma byla v hledáčku Státní bezpečnosti. Archiv bezpečnostních složek při postupné digitalizaci dokumentů odhalil nedávno jednu z dosud neznámých fotek, na níž StB Olgu Havlovou zachytila.

Před čtyřiceti lety se v Praze konalo mistrovství světa v ledním hokeji. Zlato tehdy získalo domácí Československo. Na šampionát se kromě hráčů pečlivě připravoval i komunistický režim a tajná služba. Hlavním úkolem bylo zamezit „závadné činnosti“ – třeba předávání informací o dění v zemi do zahraničí.

Britská kontrarozvědka uspořádala v Londýně mimořádnou výstavu s názvem „MI5 – Oficiální tajemství“. U příležitosti 115 let své existence kontrarozvědka spolu s Národním archivem představuje slavné špiony i nejznámější odhalené případy. Jedním z nich je například agent StB a KGB z Československa Václav Jelínek, který byl posledním zatčeným komunistickým špionem v Anglii před pádem železné opony. V Británii o něm právě vychází kniha.

O kvalitách poezie Egona Bondyho není proč pochybovat, o to větší rozpaky se však vynořují nad jeho osobností, tedy nad mírou jeho angažmá ve službách StB. Kniha Zbyněk Fišer / Egon Bondy a Státní bezpečnost k tomu přináší mnoho důkazů, které značně otřásají obrazem Bondyho bojovníka, jaký o sobě vytvářel nejen on sám, ale i jeho obdivovatelé.

Obvodní soud pro Prahu 1 v pondělí uložil podmíněné tresty dvěma bývalým příslušníkům Státní bezpečnosti (StB). Ti se podle obžaloby na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zaměřili na přednáškovou činnost studenta Českého vysokého učení technického (ČVUT) pro signatáře Charty 77 a zařídili jeho vyloučení ze studií. Senát je uznal vinnými ze zneužití pravomoci úřední osoby. Rozhodnutí není pravomocné, muži si ponechali lhůtu na případné odvolání.

Nejdříve je komunisté oslavovali jako mistry světa, poté je poslali do uranových dolů. Před 75 lety začalo zatýkání jedenácti československých hokejových reprezentantů. Ve vykonstruovaném procesu byli odsouzeni za velezradu a špionáž.