O spolupráci současného ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy) s komunistickou Státní bezpečností (StB) se vědělo, sám ji před lety přiznal. Nebyly však známé její podrobnosti – zda Klempíř opravdu donášel na někoho určitého a jak aktivní sám byl. Tyto informace nyní odhalily archivy Státní bezpečnosti, a to složky lidí z prostředí, o které měla StB zájem. Ukázalo se, že zprávy od Klempíře, s krycím jménem Olda, byly pro důstojníky zásadní. Udání konkrétních lidí tehdy ovlivnilo jejich další osudy. S jedním z nich mluvili Reportéři ČT.
Klempíř s StB spolupracoval v první polovině osmdesátých let zhruba rok, k čemuž se i přiznal. Podle svazku s ní byl v kontaktu od února 1984. Vázací akt podepsal ve Štěpánské vinárně na Praze 1 a důstojníci ho považovali za hodnověrného, jím předané zprávy brali jako nezkreslené.
„V době, kdy pan Klempíř začal spolupracovat se Státní bezpečností, to byl jednadvacetiletý mladík, který přišel do Prahy z Moravského Písku. Byl v ní nováček, poznával ji,“ přiblížila redaktorka neziskové organizace Paměť národa Hana Čápová, jež příběh ministra kultury a lidí, na něž donášel, mapuje. Ve spolupráci s ní reportáž vycházející z konkrétních archivních dokumentů vznikla.
„My jsme se seznámili v nemocnici. Byl to nějaký, tipuju, rok '82,“ popsal Klempířův tehdejší kamarád Amrit Sen. Dohromady je svedla hudba. Klempíř byl podle Sena nenápadný. „Protáhl jsem ho pražskou společností – to znamená místy, kam chodili mladí lidé všeho druhu, umělci i uživatelé drog.“
Podle Čápové se Klempíř pohyboval v pestré skupině se studenty i dělníky. „Oni (důstojníci) ho charakterizují jako člověka, který je v prostředí, jaké je zajímá. Ví, kdo užívá lehké drogy. A protože tajná policie se v totalitním státě snaží kontrolovat všechno, tak ji segment punkové a polooficiální nebo neoficiální hudby nepochybně velmi zajímal,“ soudí badatel Radek Schovánek.
Zastrašování a výhrůžky
Klempíř v rozhovoru pro Reflex v roce 2019 spolupráci hájil tím, že mu StB vyhrožovala. „Vystrašili mě k smrti, uměli to dobře. Já bych podepsal a udělal, co by chtěli, protože vás straší sami sebou, rodinou, že matka to odnese a všichni... Opravdu jsem tenkrát podlehl,“ sdělil.
Podle Schovánka příslušníci zjistili, že je Klempíř člověkem, jenž by byl ochotný spolupracovat. „Snažili se ho nepochybně získat, a to tam napsáno není, různými výhrůžkami a nátlakem,“ potvrzuje.
StB se podle Čápové u Klempíře dotazovala na prostředí volné mládeže, punkovou scénu, drogy nebo drobnou kriminalitu jako malování nápisů. Hovořil o svých kamarádech a známých. Popisoval například, jak se schází na chatě a kouří marihuanu. Mluvil o tom, kdo tam byl, načež dostal úkol skupinu dále sledovat. O měsíc později pak referoval o další akci na chalupě, uvedl přesné místo a prozradil, kde přátelé marihuanu schovávají.
Udání Jakuba a Martina
Takto donášel na kamaráda Jakuba. „Udal ho, že pořádá marihuanové večírky, že tam na chalupě za Prahou byli chlapci a děvčata a kouřili trávu, kterou jim dodal. A zdůrazňuju, byl to jeho kamarád, který mu naprosto věřil. V dalších udáních je, kde trávu schovává, že má doma několik květníčků, kde je sedm centimetrů vysoký porost,“ přiblížila Čápová.
Ve svazcích StB stálo, že „Oldovi“ se jako pramenu „podařilo zjistit přesné místo, na kterém Jakub marihuanu ukrývá“. „Jedná se o byt, ve kterém se jmenovaný zdržuje bez nahlášení pobytu. Přesné místo úkrytu je v obývacím pokoji pod oknem v maskované zděři uvedeného bytu.“
Později Klempíř přišel s tím, kdo marihuanu dodává. Zde jmenoval konkrétně Martina Semráda, od něhož zjistil, jak se droga dováží do země. Semráda se Reportérům ČT podařilo vypátrat, informace z jeho svazku pro něj byly úplně nové. Ani po revoluci neměl chuť je jít zjišťovat.
„Jednoho dne přijeli estébáci, bylo to asi ve dvě ráno. Nejdřív hledali marihuanu. Pak mě odvezli do Bartolomějské a drželi mě tam celý den. No a takové ty klasické jejich řeči, jako s kým se stýkám, co čtu, kam chodím,“ vylíčil Semrád. Marihuanu prý zkoušel jako mladý a jezdil po zakázaných i nezakázaných koncertech a festivalech.
„Prostřednictvím toho jim šlo o to dostat zas nějakého spolupracovníka. Dělali to, že našli člověka, nějakou slabou chvilku a uměli to velmi dobře zneužít nebo využít. Pochopil jsem, že jejich záměrem je, abych s nimi podepsal spolupráci nebo něco takového a donášel na spolužáky,“ řekl.
Semrád ale dle svých slov odpověděl, že taková nabídka nepřipadá v úvahu. „Snažil jsem se být i statečný. Vzpomínám si na to dodneška. A směju se, protože v Bartolomějské to bylo zvláštní – člověk jako otupí, začal jsem z nich mít srandu. Ptali se mě na nějaké kontakty, tak jsem jim třeba říkal jména komunistů ze Žamberka,“ usmíval se.
Ze Semrádova svazku je patrné, že udání Oty Klempíře byla pro StB v tomto případě zásadní. On si ho ale paradoxně ani nepamatoval. Při pohledu na Klempířovu fotku v archivu si ho vybavil jen matně. „Ani nevím, jestli on vůbec na fakultu chodil jako student, nebo tam chodil jen hlídat a udávat. Vybavuju si ho akorát z auly, to ještě nebyl tak hodně plešatý,“ podotkl.
Na Semráda v tu dobu současný ministr působil „zvláštně“ a „neosobně“. Jeho kamarád Amrit Sen si nicméně nevšiml, že by byl ve společnosti neoblíbený. „Dovedl být vtipný,“ uvedl naopak.
Důsledky donášení a finanční odměna
Semráda se sice StB pokusila přimět ke spolupráci, po odmítnutí ale důstojníci navrhli jeho vyloučení ze školy, kde studoval sociální pedagogiku. Přičetli mu k tomu také to, že byl v minulosti podmíněně trestaný.
„To jsem se bezhlavě zamiloval do spolužačky z prvního ročníku, jenomže jí bohužel v těch letech nebylo patnáct a já jsem si to vůbec neuvědomoval, že chodili z osmé třídy. A tak mi přišili sexuální zneužívání mladistvých,“ vysvětlil Semrád. Už tehdy ale tvrdil, že se cítí nevinen a ničeho nezákonného se nedopustil.
StB Klempířovu spolupráci ocenila také finančně. Peníze dostal i za akci s krycím názvem Pedagog, ve které se tajní policisté zaměřili právě na Martina Semráda. „Za celou dobu spolupráce dostal odměnu třikrát po pětistovce,“ doplnila Čápová, podle níž byl Klempíř cenný pro naprostou důvěru v prostředí a za donášení drobností.
Sen o jeho činnosti pro tajnou policii nic netušil, ale časem mu někteří přátelé prý začali říkat, aby určité věci neventiloval. „Člověka to samozřejmě zamrzí. Dal přednost kariernímu postupu před hudebními kámoši. Myslím si ale, že to pro něj určitě nebylo jednoduché,“ komentoval své i Klempířovy pocity.
Předseda Motoristů Petr Macinka, za jehož stranu nyní Klempíř ve vládě sedí, se podle svých slov se svazky StB seznámil. „Určitě, vím o tom asi třikrát víc než vy,“ sdělil novinářce. Na dotaz, zda je to podle něj problém, odpověděl: „To, co o tom vím, mě naplňuje optimismem v tom smyslu, že Oto Klempíř je dobrý člověk.“
Konec spolupráce a omluva
Klempíř se StB začal vyhýbat po zhruba roční spolupráci. V dopisu pro ni popsal, že se psychicky zhroutil. „Myslím si, že to byla pravda, protože spousta spolupracovníků, zvláště mladých lidí, které ke spolupráci nějakým způsobem donutili, si postupně začala uvědomovat, co to vlastně je. Že to není jen nějaká hra, ale dostává to lidi do kriminálu, ničí jim to životy,“ zhodnotil Schovánek.
„Hledal jsem, jak z toho ven, protože to nebylo jednoduché. To jste v permanentním tlaku. Tenkrát mi pomohla jedna kamarádka, nebudu jmenovat, která byla stejně stará jako já. Byla dcerou vysokého stranického vládního funkcionáře – čistě náhoda. Tak jsme spolu začali chodit. Za soudruhy jsem přišel a říkám: ‚Hoši, já končím.‘ Zahrál jsem si s ohněm, obrátil se do protigardu a řekl jsem, že si budu stěžovat u něj. Tak sklapli a byl konec,“ vyprávěl Klempíř v již zmíněném rozhovoru pro Reflex. Hovořil tehdy o kamarádce Ivaně.
Ivana Klempířovi měla pomoci při konci s StB, ačkoliv důstojníkům předtím referoval o večírcích, které se pořádaly u ní na chalupě a uváděl jejich účastníky. Jmenoval před nimi i ji a popisoval, že je z výslechu vyděšená. „Dle názoru pramene je v současné době Ivana velice vystrašená, neboť by jí rodiče zatrhli chatu a neměla by takovou volnost. Rovněž se bojí trestního postihu za kouření marihuany,“ psalo se ve svazcích.
Podle Čápové byla Ivana „mladá holčinka“ ze čtvrťáku na gymnáziu. „Mluvil i o děvčeti, se kterým měl vztah, a to o poměrně citlivých věcech. Explicitně je upozornil, že má strach a z čeho,“ zdůraznila Čápová.
Klempířova udání tajní policisté použili do několika akcí. Osudy všech nejsou známé, protože se některé dokumenty skartovaly. Podle Schovánka se jednalo o víc než padesát schůzek, z kterých vzešlo asi 70 nebo 77 agenturních záznamů. „Jsou to nějaké čtyři záznamy na měsíc. To je poměrně vysoká produkce,“ posoudil.
V příběhu Martina Semráda hrál Klempíř klíčovou roli. „Samozřejmě, protože od toho se odvíjejí další životní osudy. Chcete něco dělat, máte nějaký sen a nemůžete,“ odpověděl Semrád na otázku, zda bral donášení jako křivdu.
Všem jsem se omluvil a pokusil se odpustit si, říká Klempíř
Ministra kultury Otu Klempíře ČT žádala o rozhovor, napsal však, že děkuje za nabídku, ale pořadí mediálních výstupů si určuje sám. Redakce ho nakonec zastihla před jednáním koaliční rady. „Já jsem se všem omluvil, svým trýznitelům jsem odpustil a následně jsem se pokusil odpustit i sám sobě. Tak snad jsem se s tím nějak vypořádal,“ vyjádřil se.
Podle Semráda není divu, že člověk s minulostí Klempíře zastává funkci ministra. V komentáři pro pořad poznamenal: „To je tady v tomhle státě normální, ne? Poslední léta, bohužel. Václav Havel se asi v hrobě obrací.“
