Miluje Beatles, jazz, kočky, plavání a běhy na dlouhou trať. Napsal přes čtyřicet knih – od románů, přes povídky až k esejům. Jeho dílo přeložili do desítek jazyků a na kontě má desítky milionů prodaných výtisků. To z Harukiho Murakamiho dělá pravděpodobně nejčtenějšího japonského spisovatele současnosti. Jeho zatím předposlední román teď vyšel v českém překladu pod názvem Město a jeho nejisté zdi.
I v nejnověji přeloženém románu zůstává Murakamiho literární svět stejný: melancholický, a přitom uklidňující, snový, ale zároveň realistický. „Je to příběh o hledání dívky, která zmizí z tohoto světa a v nějaké formě se objeví v imaginárním světě. Probíhá cesta vlastní duší,“ upřesnila japanoložka Veronika Abbasová, která nové překlady Murakamiho knih pravidelně recenzuje. Český překlad obstaral Tomáš Jurkovič.
Román Město a jeho nejisté zdi se tematicky prolíná se sci-fi Konec světa & Hard-boiled Wonderland z poloviny osmdesátých letech. Ta se rovněž odehrávala ve dvou paralelních světech, přičemž jedním bylo tehdejší Tokio, druhým prostor mimo hmatatelnou realitu.
„Murakamiho příběhy v sobě mají určité napětí. Nejsou to detektivky, záhady se v nich často nevyřeší. Nicméně i tak vzbuzují u čtenáře touhu otáčet stránku za stránkou. Myslím, že to na nich čeští čtenáři, jakožto milovníci detektivek, oceňují,“ říká Abbasová.
Murakami už stihl dopsat a začít prodávat další knihu. Přečíst si ji lze ovšem zatím jen japonsky. Novinku nazval Příběh Kaho s odkazem na jméno hlavní hrdinky, autorky obrázkových knih. „Je to úplně obyčejná mladá žena, ale začínají se kolem ní dít opravdu podivné věci. Tento román jsem napsal tak, že jsem se vžil do její kůže,“ prozradil Murakami.
Část svých příznivců překvapil. Protagonistou jeho děl jsou totiž většinou muži. I ženy sice v některých knihách patřily k hlavním postavám, nicméně Kaho je první hlavní hrdinkou bez mužského „doprovodu“, uvádí nakladatelství. Kniha rozvíjí povídky, které Murakami o Kaho postupně uveřejňoval v literárním časopise Šinčó.
Příliš západní spisovatel?
Haruki Murakami původně vystudoval řeckou dramatiku na tokijské Univerzitě Waseda. Psát sice začal až roky poté, přitom prvky antických tragédií nebo Řecko jako takové v jeho tvorbě vystupují – konkrétně v románech Sputnik, má láska nebo Kafka na pobřeží.
Murakami je považován za jednoho z nejvýznamnějších světových literátů, jeho jméno opakovaně figuruje v tipech na dalšího laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Doma v Japonsku jeho tvorbu zpočátku kritizovali za to, že je „příliš západní a málo sofistikovaná“. Přestože se už tehdy hojně četla.
Celosvětově Murakami prorazil románem Norské dřevo. Důležitou roli v této i dalších knihách hraje hudba od Beatles. Jeho díla byla také zfilmována. Adaptace povídky Drive My Car, v níž hlavní hrdina, slavný dramatik Kafuku, hledá odpovědi na otázky, které vyvstaly po náhlé smrti jeho manželky, dokonce dosáhla na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
„Kombinuje naši každodennost s něčím, co ji přesahuje. Sám o sobě řekl, že se necítí být výjimečný, že je obyčejný chlápek, co začal psát,“ snaží se Abbasová postihnout, čím Murakami oslovuje čtenáře napříč státy a kulturami.
Laureát Kafkovy ceny
Na veřejnosti vystupuje většinou jen při přebírání ocenění. V roce 2006 si osobně přijel do Prahy pro Cenu Franze Kafky. Německy píšící pražský židovský spisovatel je přitom Murakamiho oblíbeným autorem, promítl se koneckonců i do jeho dalšího bestselleru – zmiňovaného románu Kafka na pobřeží – či do povídky Zamilovaný Samsa, v níž autor rozvíjí osudy hrdiny slavné Proměny.
V Praze Murakami vzpomínal, s jakými rozporuplnými pocity dílo svého literárního oblíbence poprvé četl. „Realita a nadpřirozenost. Zdravý rozum a šílenství. Soucit a apatie,“ uvedl. Právě před apatií Murakami i svou tvorbou varuje. Říká, že současné skutečné a taky informační války jsou jako zdi rozdělující společnost. Podobné těm, o kterých píše.
Podobně jako na veřejná vystoupení je Murakami skoupý i na rozhovory do médií. V posledních letech jich přece jen několik poskytl – třeba deníku New York Times. Rozpovídal se mimo jiné o metodě psaní: „Nemám žádný plán. Prostě píšu, a když píšu, tak se ději zvláštní věci. Velmi přirozeně a velmi automaticky.“
