Japanoložka Anna Cima přibližuje svými romány Japonsko, kde také sama žije. České čtenáře – a také kritiky – si získala už prvotinou Probudím se na Šibuji, loni pak vydala rozsáhlé Vzpomínky na úhoře. Její románový debut vyšel také v japonštině.
Murakami mě ovlivnil, ale není jediný, kdo pracuje s fantasknem, říká Anna Cima
Dvaatřicetiletá Anna Cima vystudovala japonštinu na Univerzitě Karlově, v současnosti v Japonsku žije. Profesně se zabývá poválečnou japonskou literaturou a spolu s manželem, překladatelem Igorem Cimou, převedla do češtiny Případ astrologických vražd.
Autor detektivky Sódži Šimada pracuje s okultními prvky a tajemnem – i Anna Cima se ve svých knihách částečně vydává mimo hmatatelný svět. Fantaskní prvky přispívají k přirovnání jejích příběhů ke knihám u nás asi nejznámějšího současného japonského spisovatele Harukiho Murakamiho.
„Není to jen Haruki Murakami, kdo nějakým způsobem ztvárňuje fantaskní prvky. Velmi mě ovlivnil, když mi bylo třeba sedmnáct, takže v té návaznosti tam inspirace byla, ale když se nad tím zamyslíme, tak i spousta dalších spisovatelů, kteří v Česku vycházejí, jako třeba Zrcadlové peklo od Edogawy Rampa, nějakým způsobem pracují s mystikou, s překrýváním světů,“ říká Cima.
Upozornila na sebe v roce 2018 románovou prvotinou Probudím se na Šibuji. Vypravěčkou je studentka japanologie, do jejíhož života se proplétá osud zapomenutého japonského spisovatele a zároveň se jedna verze jejího „já“ ztratí v tokijské čtvrti Šibuja.
Rozhovor s Annou Cima (zdroj: ČT24)
Následující Vzpomínky na úhoře už Cima celé zasadila do Japonska, a byť je protagonistka napůl Češka, většina postav jsou Japonci. Mnohovrstevnatý příběh pracuje s pátráním po zmizelém muži i fantaskním prolínáním do japonské mytologie.
Mezi Českem a Japonskem
V které zemi se bude odehrávat její další kniha, Anna Cima zatím rozmyšleno nemá. „V současné době nic moc nepíšu, protože přece jen Úhoři jsou velký román, člověk se trošku vyčerpal,“ podotýká k více než sedmisetstránkovému příběhu. „Nabírám teď další inspiraci. Podle toho, co mě zaujme, tím směrem se to bude ubírat, a jestli to bude román zasazený do Česka, nebo do Japonska, nedokážu odhadnout.“
Za debut Probudím se na Šibuji obdržela Cima Cenu Jiřího Ortena i Magnesii Literu. A přečíst si ho mohli i Japonci, protože se dočkal překladu.
„Musíme si uvědomit, že česká literatura je minoritní překladová literatura, ale k lidem, kteří se zajímají o Česko, se ta knížka dostala. Bohužel kniha vyšla zrovna v době covidu, takže nebylo možné dělat autorská čtení, kde by si člověk mohl od čtenářů vyslechnout jejich hodnocení. Ale jsem spokojená, že to – doslova – vyšlo,“ poznamenala autorka.
V Česku pobývala přes prázdniny, zapojila se do festivalu Měsíc autorského čtení, teď se zase vrací do Japonska. Už dříve přiznala, že v Japonsku se jí obvykle stýská po Česku a naopak. Platí to prý stále. „To je takové moje požehání nebo prokletí, ze kterého se asi nedostanu,“ připustila.