Státní zastupitelství přezkoumává více než sto dvacet let starý případ vraždy Anežky Hrůzové u vsi Polná, za kterou byl tehdy na základě nepřímých důkazů odsouzen židovský mladík Leopold Hilsner. V kauze se objevily nové důkazy, které dále prokazují Hilsnerovu nevinu. Pro Reportéry ČT natáčel Karel Vrána.
Reportéři ČT: Státní zastupitelství znovu otvírá kauzu Hilsner. Odborníci zpochybňují dobová svědectví
14 minut
Reportéři ČT: Státní zastupitelství opět otvírá kauzu Hilsner
Badatel Jaroslav Mareš zpochybňuje na základě materiálů a protiřečících si výpovědí, které nalezl v archivech, hodnotu svědectví v případu Hrůzové. Hilsner podle soudu měl Hrůzovou v roce 1899 rituálně zavraždit a její krev použít při pečení macesu, židovského nekvašeného chleba.
„Zjistil jsem, že Leopold Hilsner měl maximálně dvacet minut na to, aby Anežku uškrtil, podřezal, vysvléknul… Několikrát ji taky udeřil do hlavy. Potom jí tedy musel odebrat krev, tu krev musel někam zašantročit, tělo musel skrýt v lese. Na to nařezat smrčky, odtáhnout ještě to tělo, ty smrčky tam přinést. A ještě uběhnout další kilometr a půl. Na to měl maximálně dvacet minut. To prostě nejde,“ vysvětluje Mareš.
Podobnou rekonstrukci případu přitom v době soudu s Hilsnerem nikdo neudělal. Jeho vinu mělo dokazovat svědectví zámečníka Petra Pešáka, který tvrdil, že Hilsnera na vzdálenost 670 metrů poznal u lesíka, kde se tělo Hrůzové našlo. Pešák se ale policii přihlásil až poté, co byla na vypátrání vraha vypsána odměna sto zlatých.
Přezkum případu
Snaha o rehabilitaci Hilsnera probíhá od devadesátých let minulého století. Se žádostí na státní zastupitelství nakonec uspěl advokát Lubomír Müller. Tomu se nedávno podařilo očistit také jména generála Jana Syrového a předsedy Agrární strany Rudolfa Berana, kteří byli po druhé světové válce odsouzeni za kolaboraci s nacisty.
„Je dobré, že se to do veřejného prostoru dostává a že u lidí nezůstává odsouzen pro kolaboraci nebo odsouzen pro zradu, případně odsouzen pro vraždu. Je to pozitivní přepsání dějin, které nás upozorní jak na jejich životy, ale také nás to upozorní na to, jak se chovala tahle společnost,“ míní historik Michal Stehlík.
Podnět na přezkoumání rozsudku bude muset na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci znovu prověřit Krajské státní zastupitelství v Jihlavě.
Hilsner byl ve dvou procesech odsouzen na základě nepřímých důkazů nejprve k trestu smrti, pak mu byl trest zmírněn na doživotí. Strávil ve vězení devatenáct let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost. Dodnes není rehabilitován. V Polné tehdy propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. Společností se tehdy začaly šířit bludy, že někteří Židé prahnou po krvi mladých křesťanských dívek.
Tehdejší vysokoškolský profesor Tomáš Garrigue Masaryk se jako jeden z mála postavil na Hilsnerovu obranu. Rituální vraždu označil za pověru a pozadí procesu za antisemitské, za což si tehdy vysloužil nenávistné reakce veřejnosti.
