Přidávat ženám k příjmení formant -ová je pro češtinu přirozené a výhodné, myslí si bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva. Podle genderové lingvistky Jany Valdrové ale o přirozenosti mluvit nelze: -ová se povinně začalo užívat až po druhé světové válce, podle ní jde proto o rozhodnutí politické. Debatu o podobách ženského příjmení o volbě vlastního jména se věnoval pořad 90' ČT24.
Formant -ová je pro češtinu nezbytné a systémové řešení, zdůraznil Oliva. Pokud by ho čeština nepoužívala, musela by se s pohlavím vypořádat jinak. Třeba přidáním funkce či titulu, který by pádem a koncovkou ukázal, o koho jde. To je podle Olivy nepraktické, nepružné a zdržující; podle Valdrové by to ale ukázalo na krásu češtiny.
Přidávat k mužskému příjmení -ová bylo podle Valdrové motivováno především politicky. „Původně to vzniklo jako symbol podřízení ženy muži nebo otci. Povinná příznakovost ovšem začíná až s rokem 1946, kdy byla počeštěna jména menšin,“ upozorňuje.
„Postaral se o to prezident Edvard Beneš, který národ vyzval, aby degermanizoval jména i kraje. Toho se ujaly národní výbory s jazykovědci. Předtím jsme měli v rodinách jména přechýlená, nepřechýlená, česká i cizí, nikomu to nevadilo a stavbou jazyka se neargumentovalo,“ zdůraznila Valdrová s tím, že v takovém případě nelze mluvit o neměnnosti jazyka nebo tradici přidávání -ová.
Oliva: Ženám to snad poškozuje život?
Některé ženy dnes považují za diskriminační, že o formě svého příjmení nemohou rozhodnout samy. Podle Olivy o diskriminaci nejde: „To bychom to mohli hnát tak daleko, že je diskriminace vůbec mít nějaké jméno. Ženám to nějak poškozuje život?“
Jenže podle genderové lingvistky Valdrové čeština diskriminaci u podob příjmení má: diskriminaci souhláskou. „Chce-li si žena vzít pana Kalu, může se rozhodnout mezi Kala a Kalová. Ale když si bere Kalaše, a to jde jen o jednu hlásku, tak musí být jedině Kalašová,“ upozornila Valdrová.
Z některých příjmení – třeba Petrů či Janů – přitom nelze pohlaví nositele poznat. Podle Olivy jde ale o výjimky: „Nebylo by praktické, abychom na základě statisticky nepočetné skupiny rozšířili to, co pro ně platí, na všechny. A nejde jenom o příjmení.“
Podle Valdrové by ženy měly mít možnost se rozhodnout o formě svého příjmení v obou směrech: „Ať už formant -ová chce, nebo nechce. Třeba známá Eman Ghaleb to prý bez -ová cítila jako problém, jméno Eman naznačovalo, že by mohlo jít o muže.“
„Triky“ s národností a životem v cizině
Například na Praze 6, kde ročně uzavře manželství okolo 480 párů, poptávka po příjmení bez -ová roste. „Do roku 2016 to bylo asi osmnáct procent žen, dnes je to dvaadvacet procent. V roce 2011 to bylo čtrnáct procent,“ uvedla vedoucí odboru vnitřních věcí Anna Palasová. Podle ní je to proto, že na Praze 6 žije řada cizinců.
Právě cizí národnost nebo občanství je jedna z možností, ke které se ženy mohou přihlásit, pokud stojí o příjmení ve stejném tvaru jako jejich manželé. Uvádí to zákon o matrikách, jménu a příjmení v paragrafu 69. Příjmení žen se podle něj tvoří v souladu s pravidly české mluvnice.
Druhý odstavec ale dodává, že příjmení může žena převzít v mužském tvaru, pokud má či bude mít trvalý pobyt v zahraničí; je cizinka; cizince si bere; má jinou než českou národnost.
„Nedokážeme posoudit, jestli lžou, nebo ne. Je to jejich prohlášení. Pokud jde o národnost, ženy nemusí uvádět žádnou konkrétní – a navíc se to může v průběhu života měnit. Údaj o národnosti žádný úřad neeviduje, na rozdíl od občanství. V praxi to nebude mít pro ženu žádné důsledky,“ dodala Palasová.
Lhát? Někdo nechce, proč si komplikovat jméno, tvrdí Pirát
To je ale podle poslance Ondřeje Profanta (Piráti), který svobodnou volbu tvaru příjmení podporuje, pro některé ženy nepřijatelné. „Slušný člověk se brání prohlášení, které není pravdivé,“ řekl.
Formant -ová podle něj ženám komplikuje fungování v globalizované společnosti. „Ženy si třeba nechtějí komplikovat jméno prodlužováním nebo i diakritikou, nehledě na to, že v zahraničí někdy nejsou schopni ztotožnit manžela a manželku, protože mají v dokladech jiný tvar příjmení,“ dodal.
Piráti proto zamýšlí ve sněmovně navrhnout, aby se ženy mohly v budoucnu o podobě svého příjmení rozhodnout samy. Vláda v pondělí v novele o matrikách takovou možnost odmítla, Profant ji však chce zkusit do zákona dostat pozměňovacím návrhem.
