Roušky by podle nové teorie mohly v boji koronaviru pomáhat ještě více, než se čekalo – kromě bariéry mezi nakaženým a nenakaženým by mohly dokonce fungovat jako slabá forma očkování proti covidu-19. Před virem totiž sice nechrání stoprocentně, mohly by ale fungovat jako „regulační síto“ pro množství přenesené nákazy.
Roušky by podle nové teorie mohly fungovat jako forma očkování proti covidu
Základní vlastnosti viru SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19, už sice lékaři znají a učí se ho léčit, ale mnoho věcí zůstává nejasných. Vědci se pokouší přijít na to, jak s ním bojovat, i podle zkušeností z minulých pandemií a studie v odborném časopise New England Journal of Medicine přináší jeden z dříve osvědčených postupů.
Doporučení je založené na nošení roušek, ale z jiných důvodů, než jsou ty běžné epidemiologické. Roušky totiž podle autorů na základě zkušeností s neštovicemi nejen snižují pravděpodobnost nákazy, ale dokonce fungují jako jistá forma očkování.
Vědci se zabývají takzvanou variolací, což byla metoda očkování používaná v dobách před vznikem vakcín. Jde vlastně o nejstarší doložené využití imunologie – první zmínky pocházejí z 10. století z Číny. Tam se používalo vdechování usušených neštovičných strupů k ochraně před pravými neštovicemi.
Tento způsob, už pod jménem variolace, později vylepšil britský lékař E. A. Jenner, který navíc použil místo viru lidských neštovic neštovice kravské a tím vytvořil první vakcínu. I samo označení vakcína ostatně pochází od latinského vacca – neboli kráva.
Rouška jako síto pro množství viru
Podle profesorky Monicy Gandhiové, která přednáší lékařskou vědu na Kalifornské univerzitě v San Francisku, by podobně mohly fungovat i roušky. Její hypotéza říká, že univerzální nošení roušek by mohlo nejen zabránit přenosu nemoci, ale současně fungovat i jako slabá forma očkování.
Teorie vychází z předpokladu, že roušky někdy nezabrání přenosu viru úplně a člověk s rouškou se dostane do kontaktu s minimálním množstvím viru, podobně jako při variolaci.
Toto množství, infekční dávka, je natolik malé, že by to nemělo vést ke vzniku silné infekce, ale mohlo by způsobit, že se imunitní systém člověka s do té doby neznámou hrozbou seznámí a později s ní dokáže snadněji bojovat.
Teorie, kterou nelze ověřit
Gandhiová zdůrazňuje, že se jedná pouze o teorii, byť logickou, a že navíc vždy jen teorií zůstane. Přímé důkazy pro její platnost by totiž mohly vzniknout jen u dvojitě zaslepené studie, kde by jedna skupina osob byla vystavena smrtícímu viru s rouškou a druhá bez ní. A takový výzkum by byl samozřejmě zcela neetický.
To ale ještě neznamená, že se pro tuto teorii nepodaří najít žádné silné argumenty. „Je to jako studovat, jestli fungují kondomy jako ochrana proti přenosu HIV. Také u něj jsme nikdy neprovedli experiment, kde by polovina lidí měla při sexu s nakaženým prezervativ – a druhá ne,“ uvedla výzkumnice.
Náznaky existují
Gandhiová a její spoluautoři se odkazují na data, která ukazují, že v místech, kde platí epidemiologická opatření v podobě univerzálního nošení roušek, je vyšší míra asymptomatických přenosů covidu. A naopak tam, kde se roušky nenosí, je více přenosů se symptomy.
„Tohle opravdu je jako návrh pro celospolečenské nošení roušek,“ uvedla Gandhiová. Zjednodušeně řečeno: univerzální nošení roušek by při platnosti této teorie nejen snížilo pravděpodobnost nákazy, ale pokud by k ní už došlo, pak by přenos způsoboval slabší průběh nemoci a ještě by populaci imunizoval.
Problémy (zatím) bez řešení
V médiích se už objevila řada výkladů, které tuto teorii přebírají jako reálnou a platnou – tak to ale není. Podle vědců jde spíše o náznak toho, jakým směrem by se měl vyvíjet další výzkum a jakých faktorů by si měli epidemiologové více všímat.
Její autoři zdůrazňují, že největším problémem je neznalost toho, jaká dávka virionů je vlastně ta „smrtící“, tedy ta, která způsobuje vážný průběh nemoci.
Viroložka Angela Rasmussenová v rozhovoru pro New York Times zase varovala před principem variolace – „lidé z ní jednoznačně neštovice dostávali a také na ně pak umírali“. Další virologové oslovení tímto deníkem se shodli na tom, že podobných nápadů se vždy u každé nemoci objevuje řada a řada z nich se ukáže jako slepé cesty. Není proto ale důvod se jimi nezabývat.
