Počet netopýrů zimujících v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu během posledních desetiletí výrazně vzrostl. Vyplývá to z dlouholetého průzkumu loni zesnulého zoologa Jana Zimy. Nárůst souvisí především se zákazem používání insekticidu DDT a lepší ochranou netopýrů na zimovištích, uvedla Akademie věd ČR v tiskové zprávě. Zimova data zveřejnili vědci z Ústavu biologie obratlovců v odborném časopisu Frontiers in Zoology.
Jeskyně Býčí skála je známá především jako významná archeologická lokalita, do patnáctikilometrového jeskynního systému se však také každou zimu stahují netopýři ze širokého okolí. Jeskyni k zimování, takzvané hibernaci, podle Akademie věd využívá 16 ze 27 druhů netopýrů, kteří se v Česku vyskytují. Tamní mikroklima jim zajišťuje vhodné podmínky během celé zimy.
Podle dlouholetého Zimova výzkumu od konce osmdesátých let v Býčí skále přibývá o deset procent více netopýrů velkých, od devadesátých let pak o 13 procent vrápenců malých. Vědci z Ústavu biologie obratlovců (ÚBO), kteří spolupracovali s Vlastislavem Káňou z Muzea Blanenska uvedli, že početnost vrápenců ovlivňují také změny počasí.
Ochrana před tuhou zimou
„Zjistili jsme, že toto zimoviště více využívají vrápenci v letech, kdy je zima tuhá, tedy kdy je víc mrazivých dnů, hodně sněhu a dlouhá zima. U netopýrů velkých jsme překvapivě žádný vliv počasí nezjistili,“ uvedla Natália Martínková z ÚBO. Vědkyně po Zimově smrti jeho data analyzovala a zveřejnila.
Podle vědců mohou za rozdíly různé strategie při zimování. „Netopýr velký zimuje spíš v chladnějších chodbách, ve shlucích, kde se zhruba pět až deset, ale někdy až více než sto zvířat navzájem dotýká. Zvířata tím především zamezují vypařování vody. Více než stokusové shluky netopýrů velkých na Býčí skále jsou středoevropským unikátem. Pro vrápence je pak podstatné najít si opravdu dobré zimoviště v případě, že je zima dlouhá a mrazivá. Vrápenci zimují odděleně, a tak dávají přednost teplejším a termostabilním místům hlouběji v jeskyni,“ popsal Káňa.
Vědci se zabývají také tím, zda se nárůst jejich početnosti promítl do chování během hibernace. Oproti tisícihlavým shlukům netopýrů v Severní Americe totiž netopýři v Eurasii tvoří spíše menší shluky několika jedinců. Výzkumníci předpokládají, že to souvisí se šířením patogenní plísně Pseudogymnoascus destructans způsobující onemocnění syndrom bílého nosu.
„Potvrdilo se, že pokud to jde, zvířata se výraznějšímu shlukování vyhýbají. Nicméně v letech, kdy na Býčí skále zimuje několik tisíc zvířat, nejsou výjimkou ani větší skupiny, především v chodbě, která se nazývá Obří hrnce,“ popsala Martínková.
Netopýři jsou důležití pro bioregulaci hmyzu, kterým se živí. Během hibernace dokážou snížit své energetické nároky. Není tak pro ně nutné lovit hmyz, kterého je během zimy málo.
