Při výzkumu na Šumavě narazili vědci z Jihočeské univerzity na invazní asijskou včelu čalounici jerlínovou. Objev je výjimečný tím, že se poprvé objevila tak vysoko v podhůří.
Na první pohled je čalounice jerlínová jak svými rozměry, tak i vzhledem nápadná. Na tuto invazní včelu teď během terénního průzkumu pastvin divokých koní na Šumavě narazili jihočeští biologové. Samotářský hmyz pochází z východní Asie, měří až 2,5 centimetru a až doposud byl v Česku známý jenom z jižní Moravy. K jeho překvapivému výskytu v netypické nadmořské výšce kolem 700 metrů pravděpodobně přispěla letošní extrémní vedra, navrhují vědci.
Do Evropy se Čalounice jerlínová poprvé dostala na přelomu století, zřejmě jako součást lodní dopravy. Od prvního nálezu na jihu Francie se pak začala šířit Evropou a v současné době se vyskytuje ve většině jihozápadní Evropy. Proniká ale i do střední Evropy – na jih Německa, do Rakouska, Maďarska a na Slovensko. V České republice byla poprvé zaznamenána v létě 2025 na jižní Moravě. Letošní nález této včely je tak z druhé strany České republiky.
„Při průzkumu diverzity žahadlových blanokřídlých jsem poblíž pastviny u Blanického mlýna uviděl zvíře, které bylo na první pohled neobvyklé – příliš velké na jakoukoliv naši čalounici. Když jsem si uvědomil, na co se dívám, okamžitě jsem hmyz ulovil do síťky, protože bez dokladového exempláře nebo fotografie by byl nález tak daleko od oblasti známého výskytu na Moravě asi těžko uvěřitelný,“ popsal nález Michal Perlík z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Invazní samotářka
Čalounice jerlínová hnízdí, podobně jako tuzemská čalounice, v přirozených dutinách. Na rozdíl od zdejších druhů ale kvůli své velikosti kolem 2,5 centimetru obývá dutiny větších rozměrů. Dutiny osídlené tímto druhem lze rozpoznat podle zátky na dokončeném hnízdě. Ta je v případě čalounice jerlínové zhotovena ze smoly a pryskyřice, díky čemuž může působit nápadně zlatavě lesklým dojmem.
Navštěvuje široké spektrum kvetoucích nektarodárných rostlin. V evropských podmínkách pak samice preferují pyl jerlínu japonského. I když se jedná o nápadný invazní druh, který se na území Evropy vyskytuje dlouhou dobu, jeho dopady na místní přírodu zatím nejsou známé. Může za to samotářské hnízdění, ale i skutečnost, že vzhledem k velikosti a letové periodě si přímo konkuruje s velmi málo domácími druhy.
I tak je ale třeba její šíření sledovat, protože i pokud zdánlivě neškodí domácím druhům, může s sebou nést nové patogeny, které mohou v budoucnu ovlivnit populace místních volně žijících opylovačů.
