Invazní druhy

Smrtící mravenec ohnivý dorazil k evropským břehům už před několika lety a jeho vpád se zatím nepodařilo zastavit. Ohniví mravenci druhu Solenopsis invicta jsou jedním z nejinvaznějších druhů a kontrolovat jejich populaci je velmi nákladné. V Evropě byl jejich výskyt potvrzen zatím na Sicílii a italské úřady se rozhodly jednat. Příliš mnoho možností ale nemají.

V tuzemské přírodě se vyskytují invazní druhy živočichů, kterým se zde často daří. V částech země se šíří například mýval severní – původně severoamerický druh, který v Česku nemá predátora a pro místní faunu je konkurencí. Podle ochránců přírody jich tu žijí vyšší tisíce, redukovat se je snaží myslivci. Invazní jsou ale i rostliny. Důvodů pro šíření nepůvodních druhů je více – chyby a někdy i úmysl lidí, změny klimatu nebo vliv globální dopravy.

Snímky útesů zaplavených růžovými a žlutými květy mohou na sociálních sítích vypadat malebně, ale nemusí sloužit jen k chlubení – vědcům totiž také odhalují, jak jeden z nejškodlivějších pobřežních invazních druhů dobývá nová území. Mezinárodní tým vedený vědci z Botanického ústavu Akademie věd analyzoval více než 1700 fotografií ze sociálních sítí a platforem občanské vědy, aby sledoval kosmatcovník v šesti zemích světa.

Podle deváté zprávy o stavu oceánů evropského programu Copernicus je v současnosti každá část oceánu zasažena takzvanou trojitou planetární krizí v podobě změny klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a znečištění. Zpráva, kterou každoročně vydává organizace Copernicus Marine Service, dokumentuje rozsáhlé změny v oceánech, jež mají dopad na ekosystémy, produkci potravin, ekonomiku, životy lidí a jejich zdroje obživy.

Lidstvo dokázalo za posledních několik set let vyhladit stovky druhů a spoustu dalších dostalo na pokraj vyhynutí. Zmizela i celá řada velkých a nápadných druhů, takže se často hovoří o „šestém masovém vymírání“. Přírodovědci jsou zatím rozdělení, v novém výzkumu ale jedna skupina argumentuje, že se zatím o něčem tak velkém mluvit nedá.

Ochránci přírody považují z celkového počtu 1576 nepůvodních druhů rostlin v Česku pětasedmdesát za invazní, živočichů je podle nich invazních 113 z 595 nepůvodních druhů. Problém je, že množství těch, které mohou ohrozit ty původní, dlouhodobě narůstá.

Vodohospodáři z Povodí Moravy začali likvidovat invazní dřeviny, například pajasany, v okolí nádrží Nové Mlýny. Poprvé využívají metodu injektáže – navrtávají kmen a aplikují herbicid přímo do něj. Postup povolil jihomoravský krajský úřad. Jiné způsoby už podle odborníků nejsou u některých druhů dostatečně účinné. Invazní rostliny se šíří i v Národním parku Podyjí, nejvíce trnovník akát, strom původem ze Severní Ameriky. V parku pokrývá území o rozloze sto padesáti hektarů. Správa parku každoročně vynakládá na hubení invazních druhů asi čtvrt milionu korun.

Na evropském seznamu invazních nepůvodních druhů přibylo 16 zvířat, která se nově nesmí dovážet do Evropské unie. Jedná se například o jelena siku či sršeň mandarínskou, dále jsou na seznamu nově i některé druhy ptáků, ryb a korýšů. Rozšíření seznamu vyplývá z nařízení Evropské komise, které dnes vstoupilo v platnost. ČTK o tom informovala Státní veterinární správa (SVS). Aktualizovaný seznam obsahuje celkem 62 živočišných druhů.

Mýval je savec sice drobný, ale na území Česka nemá přirozené nepřátele. Díky tomu a také jeho vyhlášenému důvtipu se může úspěšně šířit a poškozovat původní druhy. Jak velkou hrozbou ale reálně je, se neví. Právě proto spouští vědci první velký evropský projekt, který by to měl popsat.

Antarktický cirkumpolární proud kvůli tání ledu na Antarktidě zpomaluje. Dopady mohou být poměrně zásadní – na zvyšování hladiny moří, oteplování oceánů a životaschopnost mořských ekosystémů.

Sršně mandarínské nemají v Severní Americe přirozené nepřátele. Když na tento kontinent před pěti lety pronikly, obávali se experti, že jejich invaze může způsobit spoustu problémů. Teď ale úřady oznámily, že se podařilo všechen tento hmyz vyhubit.

Královna sršně Vespa soror může měřit až 4,6 centimetru, dělnice „jen“ 3,5 centimetru. Až doposud nedokázaly opustit svou domovskou Asii, nyní se ale našly opakovaně v Evropě. To může naznačovat, že na tomto kontinentu také přezimovaly.

Prestižní seznam jednoho procenta těch nejvíce citovaných vědců na světě obsahuje celkem 6886 jmen. Sedm z nich patří expertům spojeným s českými institucemi.

V polovině 20. století se ruský zoolog Nikolaj Vereščagin vydal na ambiciózní výpravu přes hornatou krajinu Ázerbájdžánu, sousední Arménie a Gruzie. Jeho cílem bylo posbírat všechny dostupné záznamy o zvířatech, která z této oblasti zmizela, ale ve skutečnosti tamní ekosystémy i masivně změnil.

Vědci z českobudějovického Biologického centra Akademie věd ČR se podíleli na odlovu dvou největších sumců v portugalských sladkých vodách. Jeden měřil 222 centimetrů a vážil 76,5 kilogramu a druhý měl 228 centimetrů a vážil 91,5 kilogramu. Sumec velký je ve vodách ve státech jižní Evropy nepůvodním a invazním druhem, který poškozuje ekosystémy a představuje hrozbu pro původní přírodu.

Vlastníci pozemků v Česku musí podle zákona cíleně likvidovat bolševník. Tato invazivní rostlina může způsobit vážné popáleniny. K likvidaci musí dojít i několikrát za rok, v opačném případě za to majitelům pozemků hrozí pokuta, právnickým osobám až do milionu korun. Se zneškodněním mohou pomoci i kraje, náklady však mohou vymáhat po majitelích pozemků.

Vědci v Británii a dalších evropských zemích se snaží přijít na nejlepší způsob, jak za pomoci hormonální antikoncepce regulovat invazivní druhy volně žijících zvířat, jako je holub, prase divoké či veverka popelavá. Plní kvůli nim speciální krmítka pomazánkami z lískových oříšků a zrní s příměsí antikoncepce. Věří, že by to mohl být humánnější a účinnější způsob kontroly populací, které byly dříve tráveny, stříleny nebo chytány do pastí, napsal list The Guardian.

Někteří majitelé exotických zvířat nedodržují pravidla pro jejich chov. Obyvatele Karlových Varů nedávno například vyděsili na stromě v centru města dva hroznýši. Plazi často svým majitelům utečou a pak s jejich odchytem musí pomáhat městská policie. Nebezpečné je i svévolné vypouštění méně nebezpečných zvířat do volné přírody. Mohou se stát invazivním druhem a začít ničit původní faunu.

V Plzni pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) umístili do terénu první speciální past na sršeň asijskou. Před půl rokem bylo na území Česka poprvé nalezeno její hnízdo. Pasti vyvíjejí a vyrábějí výzkumníci ze Západočeské univerzity. Ochránci přírody jich chtějí v nejbližších dnech umístit převážně v Plzeňském kraji kolem osmdesáti. Pravidelně kontrolované pasti naplněné sladkou návnadou mají lákat tento invazní druh hmyzu a pomoci tak k jeho odhalení a zamezení šíření po republice.

Velké koule uschlých pouštních rostlin se valí americkými polopouštěmi vždy na konci zimy. Letos se jich ale na některých místech urodilo tolik, že zavalily města a městečka ve vnitrozemí USA.

Zatímco dříve po boku holubů nebo vrabců zobali drobní zelenožlutí papoušci drobky hlavně v teplejších zemích typu Španělska, v posledních letech se stále častěji objevují i v severnějších oblastech, třeba Paříži nebo Londýně. Dle ornitologů je nejspíš jen otázkou času, než se papoušci mniší nebo alexandři malí pevněji usídlí i v tuzemských ulicích. Jde přitom o invazní druh, který omezuje původní ptactvo či škodí farmářům.

V Severní Americe probíhá okem neviditelná invaze, která může vyvolat katastrofické změny. Podle nové studie vědců ze Stanfordovy univerzity totiž kontinent kolonizovalo nejméně sedmdesát importovaných druhů žížal, které představují do značné míry přehlíženou hrozbu pro původní ekosystémy.

Krabi říční nebo také krabi čínští (Eriocheir sinensis) jsou hroziví. Jejich tmavě hnědé tělo může dorůst až do velikosti osmi centimetrů a s nataženými klepety mají rozpětí zhruba o velikosti talíře. Tito tvorové, kteří jsou zařazeni mezi sto nejhorších invazních cizích druhů na světě, jsou téměř nezničitelní: živí se téměř vším, dokáží přežít na souši, ve sladké i slané vodě a rychle se reprodukují – samice kladou 250 tisíc až jeden milion vajíček na jedno tření. Vědci po celé Evropě hledají způsoby, jak populaci tohoto kraba snížit, a tím ochránit původní ekosystémy, které ničí.

Nový výzkum využil znalostí skutečných mravenčích válek a zkombinoval je se simulacemi na virtuálních bojištích. Výsledkem je studie, která ukázala, že domorodý hmyz může snadno porážet invazní druhy.