Zatímco dříve po boku holubů nebo vrabců zobali drobní zelenožlutí papoušci drobky hlavně v teplejších zemích typu Španělska, v posledních letech se stále častěji objevují i v severnějších oblastech, třeba Paříži nebo Londýně. Dle ornitologů je nejspíš jen otázkou času, než se papoušci mniší nebo alexandři malí pevněji usídlí i v tuzemských ulicích. Jde přitom o invazní druh, který omezuje původní ptactvo či škodí farmářům.
Papoušci čím dál víc hnízdí v evropských městech. Invazním druhům se nejspíš nevyhne ani Česko
Podle společného evropského výzkumu COST Action „ParrotNet“ se v Evropské unii k roku 2019 vyskytovalo až dvě stě různých populací papoušků, jejichž počet rychle roste a každých několik let se zdvojnásobuje.
Například v oblíbeném turistickém letovisku Torremolinos v provincii Málaga na jihu Španělska byli papoušci mniší zhruba před deseti lety k vidění relativně vzácně, zato v současné době jsou na ulicích a v parcích města skoro tak běžní jako holubi.
Největší populace papoušků mniších, zvaných také mníšci šedí, a alexandrů malých jsou ve Velké Británii, Nizozemí, Německu, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii a Řecku. „Celková početnost v deseti evropských zemích přesahuje pětaosmdesát tisíc jedinců (alexandra malého). Populaci papouška mnišího tvoří v Evropě asi 24 tisíc jedinců,“ prohlásil ornitolog Lukáš Viktora. Spolu s nimi se v těchto zemích objevuje několik méně početných druhů papoušků, jako je třeba alexandr velký. Vzhledem k tomu, jak rychle se šíří západní Evropou, není podle ředitele České ornitologické společnosti Zdeňka Vermouzka ani tak otázkou, zda se objeví i v Česku, ale spíše kdy se tak stane.
„Vzhledem k tomu, jak rostou západoevropské populace, je celkem jisté, že se u nás objeví. Otázka je jen kdy a v jakých počtech,“ podotkl Vermouzek.
Papoušek mniší je v Evropě vidět zejména ve Španělsku nebo Itálii. Jedná se o jasně zeleného ptáka s šedavou hrudí a zelenožlutým bříškem, který pochází z klimaticky mírných až subtropických oblastí jižní Ameriky. Dožívat se může dvaceti až třiceti let. Je jedním z mála druhů papoušků, který si buduje hnízda z klacíků, místo aby hnízdil například v dutinách stromů. Je oblíbeným domácím mazlíčkem, na popularitě mu přidává fakt, že je poměrně inteligentní a dokáže se naučit napodobovat i několik lidských slov. V Česku ho chovají některé zoologické zahrady, například v Praze nebo v Olomouci.
Zajímavostí je, že si podle nedávné studie vytvářejí vlastní dialekty. „Stejně jako lidé mají i papoušci mniší v Evropě jedinečné způsoby komunikace v závislosti na místě, kde žijí,“ řekl spoluautor studie, behaviorální ekolog Stephen Tyndel.
Papoušek mniší (Myiopsitta monachus)
Oba papoušci se podle ParrotNet řadí mezi invazní druhy a představují pro mnoho měst potíže. Nešíří se jen Evropou, mnoho je jich také k nalezení například ve Spojených státech amerických nebo v Izraeli. Vědecký časopis New Scientist dokonce označuje mníšky šedé za „jeden z nejúspěšnějších invazních druhů vůbec“.
Výskyt v Česku
V české přírodě přitom již nyní není ani jeden ze zmiňovaných druhů ničím novým. „Oba druhy se už v Česku ve volnosti dlouhodobě vyskytovaly nebo vyskytují, naštěstí ale dosud nevytvořili samostatně se rozmnožující populace,“ uvedl Vermouzek.
„Co se týče papouška mnišího, jeho polodivoká lokální populace čítající desítky párů již mnoho let dobře prospívá poblíž Hustopečí na jižní Moravě, kde o ně pečuje místní chovatel,“ doplnil ornitolog Lukáš Viktora. Dodal, že alexandr malý zase ojediněle hnízdí v údolí německého úseku Labe a poblíž českých hranic v Polsku. „V těchto případech půjde zřejmě o ptáky uniklé ze zajetí nebo vypuštěné úmyslně,“ řekl.
Alexandr malý je známý především ve Velké Británii a v tamních městských parcích. Samci mají kolem krku růžovočerný límec, samice ho postrádají. Tento papoušek je o něco větší než zmínění mníšci, dožívá se podobného věku kolem pětadvaceti let. Jeho původní domovinou je Asie. Přestože je jeho přirozené prostředí poměrně teplé, alexandr se dokázal přizpůsobit i studenému klima severní Evropy. V domácnostech ho chovali už dávní Řekové nebo Římané.
Alexandr malý (Psittacula krameri)
Server Ararauna, který se věnuje internetovému obsahu pro příznivce barevného ptactva, zase zmiňuje případ z konce 80. let minulého století, kdy v Posázaví unikli místnímu chovateli tři mníšci. Ladislav Žoha, současný předseda Klubu přátel exotického ptactva, k nim tehdy vypustil v oblasti dalších dvacet ptáků s cílem zkusit zařídit jejich rozmnožení ve volné přírodě. „Experiment se mi ale vymknul z rukou, mníšci se nezdržovali jen na lokalitě, kde jsem si představoval, že by měli hnízdit,“ popsal serveru Žoha. Koncem devadesátých let je zase postupně pochytal, Česká společnost ornitologická se však už začínala vážně zabývat otázkou, zda má mníška šedého zařadit mezi volně žijící druhy ptáků v Česku.
Vermouzek i Viktora se shodují, že vzhledem k početnosti těchto druhů v západních státech Evropy a jejich přizpůsobivosti se velmi reálně mohou časem usadit i v Česku. „Velmi pravděpodobně se rozšíří sami, ale úniky ze zajetí nebo cílené vypouštění by situaci ještě zhoršily,“ uvažuje Vermouzek. Například populaci alexandrů ve Francii pravděpodobně založili ptáci, kteří unikli z přepravek na letištích při transportu.
„(Alexandři malí) by se zřejmě usadili ve městech, a to těch větších, kde by mohli v zimním období využít efektu takzvaného tepelného ostrova, kdy teplota v intravilánech může být i o několik stupňů vyšší než ve volné krajině. Papoušci mniší jsou odolnější, ti by se mohli usadit i mimo souvislou zástavbu,“ řekl Viktora. „Přesné vědecké modely nemáme, ale celkově můžeme očekávat, že mírnější zimy jejich šíření napomohou,“ konstatoval Vermouzek.
Oba odborníci ale mají za to, že pro zmíněné druhy a jejich výskyt v Česku není oteplování klimatu rozhodující. „Zásadní nejsou ani tak nízké teploty, jako spíš dostupnost potravy,“ zmínil Viktora. Posloužit jim jako zdroje můžou polní kultury, ovocné sady a podobně. Dodal, že ve městech jsou navíc papoušci často přikrmováni, podle Vermouzka v městské zástavbě nacházejí k snědku třeba i odpadky.
Papoušek mniší
Potíže pro ptactvo, zemědělce či netopýry
Jak již bylo zmíněno výše, množící se divoce žijící papoušci znamenají potíže pro mnoho evropských měst. V roce 2019 radnice španělského hlavního města Madridu rozhodla, že dá vylovit většinu z asi dvanácti tisíc papoušků mniších, kteří ve městě žili. Podle radních ohrožují bezpečnost a biodiverzitu. „Nevíme, co by se mohlo stát, kdybychom jejich populaci nezredukovali,“ prohlásil Santiago Soria Carreras, tehdejší vedoucí služby pro biologickou rozmanitost na madridské radnici. Papoušci ohrožovali například místní populaci vrabců.
V Nizozemsku problémy s alexandry malými zašly v roce 2018 tak daleko, že jednou prý musela být přerušena diskuse v parlamentu kvůli jejich vřískotu, když se usídlili na okolních stromech. „Kvůli pekelnému rámusu, který vyluzují, dokonce obyvatelé přemýšlejí o přestěhování,“ řekl agentuře AFP právník Wilfred Reinhold. Papoušci dokonce mají zvyšovat obyvatelům účty za elektřinu, protože často dělají díry v tepelné izolaci domů, kde pak hnízdí.
Úspěšně se alexandři malí usadili v Londýně, kde jejich populace podle posledního sčítání dosahuje asi třiceti tisíc. Dopad, který mají na životní prostředí, není stále jasný. Jejich počty ale lehce klesají, protože je začali častěji lovit místní sokoli stěhovaví. Ti se dříve zaměřovali spíše na holuby, tito ptáci se ale za covidových let, kdy v centru města ubylo turistů – a tím pádem i zbytků jídla –, stáhli na okraje Londýna.
Podle ParrotNet mohou invazní druhy papoušků poškozovat přírodu a zemědělské oblasti. „Například v okolí Barcelony papoušci mniší způsobili třicetiprocentní snížení úrody kukuřice, švestek a hrušek,“ uvádí organizace. Také mohou vytlačovat jiné druhy ptáků, nebo dokonce netopýrů. „Byli viděni, jak odhánějí jiné ptáky od krmítek,“ dodal ParrotNet.
Jak si s invazními papoušky poradit?
ParrotNet podotýká, že předejít invazi papoušků je levnější a jednodušší než ji řešit, až se problémy projeví. Doporučuje přijmout napříč Evropskou unií přísnější pravidla pro vlastnictví, přepravu a komerční prodej invazních druhů nebo nabídnout majitelům ptáků možnosti, jak se jich zbavit, když jim začnou být na obtíž.
„Ochočení papoušci bývají v současnosti často vypouštěni do přírody,“ vysvětluje organizace. Jako další možnosti navrhuje třeba prohlášení všech cizích druhů papoušků v zemích, kde se již objevili, za „invazní druhy místního a regionálního významu“ podle nařízení Evropského parlamentu a rady o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů.
Ve chvíli, kdy se začnou zvířata v zemi šířit, je podle organizace stěžejní zabránit kolonizaci míst, kde se papoušci zatím nevyskytují. „Úplné odstranění stávajících velkých městských populací alexandrů malých a papoušků mniších již pravděpodobně není proveditelné,“ uvedla organizace. Cenově nejefektivnější je prý škůdce střílet, vzhledem k jejich „charismatu“ ale může být pro veřejnost stravitelnější používání pastí.
Papoušci mniší v Torremolinos na jihu Španělska
„Dopad na prostředí a jiné druhy ptáků, živočichů a rostlin závisí především na koncentraci toho nového druhu. Jednotlivé hnízdící páry budou mít dopad zcela minimální nebo neměřitelný, s desítkami, stovkami nebo tisíci párů už to bude horší,“ prohlásil k problému Vermouzek.
„Nějaké řešení je možné ale právě jen v té počáteční fázi, kdy je ještě reálné malý počet ptáků třeba odchytit. Jakmile dosáhne rozšíření takových rozměrů, jako ve zmíněných západoevropských městech (Londýn, Brusel, Paříž), je reálně nemožné tyto populace nějak zásadně omezit,“ potvrdil závěry ParrotNetu.
Viktora ale jejich případné uhnízdění v Česku nevnímá tak černě. „Dopad těchto papoušků by zřejmě nebyl významný. Jejich populace, stejně jako tomu je v jejich současných hnízdištích, by pravděpodobně byly lokální a vzájemně izolované,“ myslí si.
