Ekonomické škody, které každoročně po celém světě způsobí šíření invazních druhů, činí kolem 423 miliard dolarů (9,4 bilionu korun). Vyplývá to z nově zveřejněného výzkumu mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES). Výše hospodářské škody se od roku 1970 podle vědců každé desetiletí zečtyřnásobila. Nepůvodní druhy dále podle panelu OSN ohrožují přírodu, potravinovou bezpečnost i lidské zdraví.
Invazní druhy jsou rostliny nebo živočichové, k jejichž šíření mnohdy přispívá činnost člověka. V novém prostředí mají škodlivé účinky od vytlačování původních volně žijících živočichů přes poškozování infrastruktury až po ohrožování lidského zdraví a živobytí.
Tým 86 výzkumníků ze 49 zemí po čtyři roky vyhodnocoval globální dopady šíření přibližně 3500 invazních druhů. Příkladem mohou být rybářské revíry zahlcené vodní rostlinou tokozelka nadmutá, potrubí elektráren ucpané mlžem slávička mnohotvárná, krysy požírající vejce zpěvných ptáků anebo elektrické vedení stržené stromovým hadem bojga hnědá.
Panel mimo jiné uvádí, že tyto nepůvodní druhy hrají klíčovou roli v 60 procentech zaznamenaných případů vymírání rostlin a živočichů. „Víme také, že tento problém se bude výrazně zhoršovat,“ konstatovala spolupředsedkyně IPBES, ekoložka Helen Royová. Očekává se, že expanzi invazních druhů bude umocňovat růst průměrných teplot v důsledku klimatických změn.
Pomalé změny člověk ignoruje
Dopady šíření invazních druhů se často projevují pomalu, ale mohou být katastrofální. Příčinou smrtících požárů na Havaji minulý měsíc byly například podle vědců hořlavé invazní trávy, které člověk přivezl z Afriky jako pastvu pro dobytek. Invazní druhy komárů mohou šířit nemoci, jako je horečka dengue, malárie, virus zika či západonilská horečka.
„Invazní druhy ovlivňují nejen přírodu, ale i lidi, a způsobují strašné ztráty na životech,“ uvedl Anibal Pauchard z chilského Institutu ekologie a biodiverzity, který se podílel na vedení výzkumu.
Přibližně tři čtvrtiny nepříznivých dopadů invazních druhů se vyskytují na souši, zejména v lesích, lesních porostech a zemědělských oblastech. Třebaže mohou mít invazní druhy mnoho podob od mikrobů přes bezobratlé až po rostliny, největší dopad na životní prostředí mají podle Royové často zvířata, zejména pak predátoři.
Na ostrovech se mnoho druhů vyvinulo bez predátorů, a proto mají jen málo obranných prostředků, konstatoval Pauchard. „Ptáci na Novém Zélandu neměli s krysami žádné zkušenosti, dokud nepřišli lidé a nepřivezli je s sebou. Jejich hnízda jsou na úrovni země,“ uvedl příklad.
Jakmile se invazní druh usadí, je obtížné se ho zbavit. Některé malé ostrovy zaznamenaly úspěch při likvidaci invazních potkanů a králíků pomocí pastí a otrávených návnad. V případě velkých populací, které se rychle množí, je ale řešení obtížné. Invazní rostliny často nechávají svá semena ležet v půdě několik let.
Nejúčinnější prevencí je podle vědců ochrana před biologickými hrozbami na hranicích a kontrola dovozu. V prosinci loňského roku se světové vlády zavázaly, že do roku 2030 sníží zavlékání a šíření invazních druhů alespoň o 50 procent.
