Velice často využívají změn v životním prostředí, které způsobil člověk. V posledních desetiletích lidé proces invaze podstatně urychlují a svým působením buď přímo, anebo skrze změněné podmínky prostředí způsobují introdukci nepůvodních druhů napříč ekosystémy.
Bezpáteřní Španěl
Plzák španělský původně žil jen v severní část Pyrenejského poloostrova, západní Francii a jižní Anglii. V polovině 20. století se ale v rámci Evropy začalo intenzivně obchodovat se zemědělským zbožím – plody i sazenicemi. Na nich se šířil plzák. První zemí, kde se nepůvodní bezobratlý živočich objevil, se stalo hornaté Švýcarsko, z něj pronikl do sousedních zemí – do Německa, Itálie a Rakouska. V osmdesátých letech byl už pozorován prakticky v celé Západní Evropě – naše území před jeho invazí chránila „železná opona“. Na naše území se žádná zelenina ze západu nedostala, takže jsme byli před plzákem v bezpečí.
Dostal se k nám až po Sametové revoluci, konkrétně roku 1991, ale pak postupovalo jeho šíření stejně rychle jako v západní Evropě. Neměl a nemá u nás žádné přirozené nepřátele, především je imunní vůči parazitům, kteří napadají na našem území bezobratlé. Vyhovuje mu také naše klima, s jeho oteplováním má stále výhodnější podmínky pro rozmnožování. Problém je i v tom, že se nedaří plzáka španělského dostatečně dobře likvidovat; umí přečkat pro něj nepříznivá období, miluje sucho, které u nás v souvislosti s klimatickou změnou přibývá.
Bandita z divokého západu
Mýval severní není v Evropě původní druh, pochází ze Severní Ameriky, kde mu pro jeho výraznou obličejovou masku říkají bandit – bandita. Na náš kontinent se dostal úmyslně, jako kožešinové zvíře. Přivezli ho němečtí obchodníci v období mezi dvěma světovými válkami. Velice dobře se mu dařilo a v bouřlivém období II. světové války se prvním exemplářům podařilo uprchnout do volné přírody.
Válka s invazními druhy v Česku
Již v té době z Německa pronikli i na naše území, většinou jako jednotlivci z německých farem. Po válce jich o hodně přibylo i z našich chovů, místy byli do naší přírody vysazováni i úmyslně. Po revoluci v roce 1989 už byl zaznamenán na 13,5 % našeho území ve dvou hlavních oblastech. Po celé Evropě v současné době žije několik milionů mývalů, které se nedaří vyhubit.
V České republice má největší problémy s mývaly Haná, nejpočetnější populace přitom žije na jih od Olomouce, kolem Věrovan a Tovačova. Obtěžují tím, že loví ostatní zvířata, jsou hluční a narušují celý ekosystém.
Mramorovaný přenašeč moru
Po celém světě působil problémy rak mramorový. České republice se zatím vyhýbal – což se změnilo na podzim roku 2015, kdy byl prvně zaznamenán v rybníčku na pražském Proseku. Další nález pocházel z vodní plochy na Radovesické výsypce nedaleko Bíliny v létě 2016. Na obou lokalitách byli jedinci zřejmě schopni i přezimovat a přivést na svět potomstvo. Nebezpečí tohoto invazně šířícího se druhu je zejména ve schopnosti partenogenetického rozmnožování, tj. vývinu jedinců z neoplozených vajíček – k založení životaschopné populace tak postačí jediná samička, která se dostane do volné přírody.
Navíc tento druh je obdobně jako další introdukované severoamerické druhy raků přenašečem račího moru, fatálního pro naše domácí druhy (rak říční, rak kamenáč). Zejména s ohledem na ně je žádoucí, aby se tento druh nerozšířil do našich vod. K tomu by mělo nejvíce napomoci nevypouštění jedinců do volné přírody ze strany zájmových chovatelů, hlášení nových nálezů ve volné přírodě (lze využít systém včasného varování) a rychlou reakci ve formě odstranění druhu z lokality.
Druh je součástí tzv. unijního seznamu invazních druhů, obchod, chov a vypouštění by mělo být zakázáno – ihned, jak bude novelizována naše legislativa v oblasti invazních druhů, která též přesně specifikuje způsoby a kompetence v oblasti eradikace dotyčných druhů.
Jaké další invazivní druhy ohrožují českou přírodu?