Nejhorší invazní druhy v Česku se nedají zastavit

19. 5. 2017‌‌|Zdroj: ČT24

Invazní druhy jsou schopné ovládnout místa mimo svůj přirozený areál rozšíření. Spojuje je to, že se rychle množí, žijí v hustých populacích a rychle se šíří. Současně často mění prostředí, které napadly ve svůj prospěch – jejich konkurenti, kteří zde žili původně, pak mají podmínky naopak mnohem horší.

Velice často využívají změn v životním prostředí, které způsobil člověk. V posledních desetiletích lidé proces invaze podstatně urychlují a svým působením buď přímo, anebo skrze změněné podmínky prostředí způsobují introdukci nepůvodních druhů napříč ekosystémy.

Pohled jako z hororu. Housenky obalily stromy v brněnských parcích pavučinami

V České republice existují desítky druhů zvířat i rostlin, které jsou považovány za invazní a způsobují naší přírodě mnoho problémů. Které invazní druhy představují největší problém v České republice?

Bezpáteřní Španěl

Plzák španělský původně žil jen v severní část Pyrenejského poloostrova, západní Francii a jižní Anglii. V polovině 20. století se ale v rámci Evropy začalo intenzivně obchodovat se zemědělským zbožím – plody i sazenicemi. Na nich se šířil plzák. První zemí, kde se nepůvodní bezobratlý živočich objevil, se stalo hornaté Švýcarsko, z něj pronikl do sousedních zemí – do Německa, Itálie a Rakouska. V osmdesátých letech byl už pozorován prakticky v celé Západní Evropě – naše území před jeho invazí chránila „železná opona“. Na naše území se žádná zelenina ze západu nedostala, takže jsme byli před plzákem v bezpečí.

Bolševník, kočky či karasi. Rychlost šíření invazních druhů je nejvyšší v dějinách

Dostal se k nám až po Sametové revoluci, konkrétně roku 1991, ale pak postupovalo jeho šíření stejně rychle jako v západní Evropě. Neměl a nemá u nás žádné přirozené nepřátele, především je imunní vůči parazitům, kteří napadají na našem území bezobratlé. Vyhovuje mu také naše klima, s jeho oteplováním má stále výhodnější podmínky pro rozmnožování. Problém je i v tom, že se nedaří plzáka španělského dostatečně dobře likvidovat; umí přečkat pro něj nepříznivá období, miluje sucho, které u nás v souvislosti s klimatickou změnou přibývá.

Plzák španělský

Zdroj: Wikimedia Commons

Bandita z divokého západu

Mýval severní není v Evropě původní druh, pochází ze Severní Ameriky, kde mu pro jeho výraznou obličejovou masku říkají bandit – bandita. Na náš kontinent se dostal úmyslně, jako kožešinové zvíře. Přivezli ho němečtí obchodníci v období mezi dvěma světovými válkami. Velice dobře se mu dařilo a v bouřlivém období II. světové války se prvním exemplářům podařilo uprchnout do volné přírody.

Nahrávám video

Válka s invazními druhy v Česku

Zdroj: ČT24

Již v té době z Německa pronikli i na naše území, většinou jako jednotlivci z německých farem. Po válce jich o hodně přibylo i z našich chovů, místy byli do naší přírody vysazováni i úmyslně. Po revoluci v roce 1989 už byl zaznamenán na 13,5 % našeho území ve dvou hlavních oblastech. Po celé Evropě v současné době žije několik milionů mývalů, které se nedaří vyhubit.

Mýval

Zdroj: Wikimedia Commons

V České republice má největší problémy s mývaly Haná, nejpočetnější populace přitom žije na jih od Olomouce, kolem Věrovan a Tovačova. Obtěžují tím, že loví ostatní zvířata, jsou hluční a narušují celý ekosystém.

Mramorovaný přenašeč moru

Po celém světě působil problémy rak mramorový. České republice se zatím vyhýbal – což se změnilo na podzim roku 2015, kdy byl prvně zaznamenán v rybníčku na pražském Proseku. Další nález pocházel z vodní plochy na Radovesické výsypce nedaleko Bíliny v létě 2016. Na obou lokalitách byli jedinci zřejmě schopni i přezimovat a přivést na svět potomstvo. Nebezpečí tohoto invazně šířícího se druhu je zejména ve schopnosti partenogenetického rozmnožování, tj. vývinu jedinců z neoplozených vajíček – k založení životaschopné populace tak postačí jediná samička, která se dostane do volné přírody.

Další články o změnách klimatu na webu ČT24

Navíc tento druh je obdobně jako další introdukované severoamerické druhy raků přenašečem račího moru, fatálního pro naše domácí druhy (rak říční, rak kamenáč). Zejména s ohledem na ně je žádoucí, aby se tento druh nerozšířil do našich vod. K tomu by mělo nejvíce napomoci nevypouštění jedinců do volné přírody ze strany zájmových chovatelů, hlášení nových nálezů ve volné přírodě (lze využít systém včasného varování) a rychlou reakci ve formě odstranění druhu z lokality.

Rak mramorový

Zdroj: Wikimedia Commons

Druh je součástí tzv. unijního seznamu invazních druhů, obchod, chov a vypouštění by mělo být zakázáno – ihned, jak bude novelizována naše legislativa v oblasti invazních druhů, která též přesně specifikuje způsoby a kompetence v oblasti eradikace dotyčných druhů.