Z rudého snu noční můra. Před sto lety zamířila do Kyrgyzie tisícovka Čechoslováků

Nahrávám video
Interhelpo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Historie jedné iluze
Zdroj: ČT24

Interhelpo bylo československé dělnické družstvo, které pomáhalo budovat socialismus v sovětském Kyrgyzstánu. Vzniklo v květnu 1923 a před sto lety, 29. března 1925, vyjel první transport jeho členů do tehdejší Kyrgyzie. Celkem tam dorazila asi tisícovka Čechů a Slováků a přestože se část z nich později stala oběťmi stalinských čistek, družstvo se významně podílelo na vybudování průmyslového potenciálu asijské republiky.

„Internacionála v uších lidí dozněla a najednou bylo slyšet jen pískání vlaku a skřípání kol na kolejích. Malý Alexander Dubček zíral z okna na ubíhající slovenskou krajinu a chladný Váh kroutící se pod majestátním hradem Strečno. Už za Strečnem si začali někteří stěžovat, protože vlakvedoucí přikázal odstranit z boku červené vlajky, které mu údajně překážely ve výhledu,“ popisuje odjezd prvního vlaku projektu Interhelpo slovenský novinář Lukáš Onderčanin v knize Utopie v Leninově zahradě.

Štefan Dubček byl v té době třiatřicetiletý komunista, který opustil Československo se svou manželkou i synem Alexandrem. Tehdy čtyřletý Saša se o 43 roků později stal nejvýraznější tváří Pražského jara. První životní zkušenosti, které později zúročil právě v čele Československa, ale sbíral jako malý kluk v Sovětském svazu ve společnosti odvážných komunistických kolonistů, kteří se rozhodli najít lepší svět pod pohořím Ťan-šan.

Tento projekt se zrodil z neutěšené hospodářské situace mnoha lidí v poválečném Československu, komunistické propagandy a hlavně naděje.

Družstvo Interhelpo vzniklo jako reakce na výzvu Vladimíra Iljiče Lenina, který při vzniku Sovětského svazu požádal světový proletariát o pomoc pro nový stát. U zrodu Interhelpa bylo v roce 1923 žilinské jazykové sdružení, které pod vedením komunisty a dobrodruha Rudolfa Marečka zpočátku prosazovalo zejména umělý jazyk ido, vylepšenou variantu esperanta. V jeho rozšíření doufali českoslovenští kolonisté i v nové asijské vlasti.

V družstvu se zpočátku mluvilo česky a slovensky, ale cílem bylo, aby se oficiálním komunikačním jazykem stalo ido. Poté, co z vedení zmizel Rudolf Mareček, ustoupilo ido do pozadí a v mnohonárodnostní komuně se začal spontánně rodit nový společný jazyk, který do sebe začlenil řeči všech osadníků. Nová řeč byla směsicí češtiny, slovenštiny, maďarštiny, ida i esperanta: jazyk Interhelpo.

„Vznikla zvláštní dorozumívací řeč nebo spíše způsob dorozumívání, jakási interhelpovština. Je vidět, že společná řeč se najde. Můj syn mluvil se spolužáky kyrgyzsky, hned nato rusky či slovensky, podle toho, na koho se obracel,“ vzpomínal jeden ze členů Josef Krátký.

Postupně se ale v Interhelpu začínala stále silněji prosazovat ruština, zejména poté, co právě etničtí Rusové směli začít do družstva vstupovat.

Mareček, který prožil první světovou válku v Sovětském svazu, dokázal tuto zemi vylíčit během svou let svým soudruhům jako zemi zaslíbenou a ráj, kde na ně čeká úrodná půda bez majitelů, spousta příležitostí pro podnikavé schopné lidi a žádné „zneužívání byrokraty ani kapitálem“. První vlak, ve kterém byli i Dubčekovi, dorazil do Kyrgyzie po velmi náročné cestě v dobytčích vagonech, s nedostatkem potravin a velkou nedůvěrou československých úřadů, které Interhelpisty považovaly za naivní potenciální zrádce.

„Před svým odjezdem do Sovětského svazu prodávali vystěhovalci v Československu veškerý svůj majetek a po vzoru dávných komun skládali utržené peníze do společné pokladny. Za ně nakoupili stroje a veškeré vybavení a jen s nezbytným osobním majetkem se vypravili na dalekou cestu. Opustili jednu z nejvyspělejších zemí tehdejší Evropy a vydali se do zaostalého koutu Střední Asie. Na konci cesty je čekala nejen předpokládaná společná práce, ale i nemoci, utrpení i smrt,“ popisuje výpravu historik Jaromír Marek ve své rigorózní práci.

Mezi roky 1925 až 1932 opustilo své domovy v Československu přes tisíc nadšenců. Mířili do tehdejšího Pišpeku (později Frunze, dnes Biškek). Nenašli tam však slibovaný ráj, jen neúrodnou, nikdy neobdělávanou půdu, exotické nemoci, mrazivé zimy a nepříliš přátelské obyvatele. A také smrt.

Ta je provázela na každé kroku. „Během prvního roku zemřely téměř všechny děti mladší pěti let. Celkem pětadvacet nevinných životů,“ uvádí Marek. Ve stepích Kyrgyzstánu pak přes nástrahy českoslovenští občané položili základy moderního průmyslu a zemědělství. Na zelené louce díky své zručnosti dokázali vytvořit družstva, elektrárnu, koželužnu, továrnu na nábytek, textil a dokonce i tavírnu.

Každý úspěch byl draze zaplacený

Podle dobových statistik se v polovině 30. let malé Interhelpo podílelo až pětinou na průmyslové výrobě celé tehdejší Kyrgyzie. Jenže čím větších úspěchů družstvo dosahovalo, tím nepřátelštějším se vůči nim stával Sovětský svaz. Zásadní problém nastal, když skončilo období takzvané Nové ekonomické politiky (NEP), kdy se na Interhelpisty zaměřila pozornost úřadů.

Kontroloři kritizovali snad každou stránku projektu, omezili jeho fungování na čtyři specializace: továrnu na sukno, koželužnu, mechanický závod se slévárnou, truhlárnu a pomocné hospodářství. Interhelpo pak také přijalo stanovy sovětských průmyslových družstev a začlenilo se do systému sovětského družstevnictví. Ani to ale nestačilo. S tím, jak Stalin postupně utahoval šrouby nesvobody, sílil tlak i na československé družstevníky. Roku 1932 tak rudí byrokraté Interhelpo rozbili na sedm formálně nezávislých družstev.

Textilní továrna Rózy Luxemburgové

Družstvo barvírny Felixe Dzeržinského

Mechanicko-zámečnické družstvo Srp a kladivo

Nábytkářské družstvo Rudý nábytkář

Stavební družstvo Bély Kuhna

Dopravní družstvo Vpřed

Potravinářské družstvo Internacionál

Právě tehdy se rozešly i cesty Interhelpa a rodiny Dubčekových. Ti ale neodešli zpočátku do Československa, nýbrž „jen“ na západ do města Gorkij, kde našla hlava rodiny práci v nové továrně na automobily GAZ (Gorkovskij Avtozavod). Alexandr a jeho otec Štefan se do rodné země vrátili až roku 1938, když na svém okolí pocítili dopady stále sílících politických procesů vrcholného stalinismu. „Věděl (otec Štefan Dubček), co se děje kolem něho. Nemohl se vyhnout kritickým myšlenkám a pochybnostem,“ napsal ve svých pamětech Alexander Dubček. Doma ale našli rozpadající se zemi, kterou se chystala pohltit jiná totalita, ta německá, nacistická.

Politické procesy a čistky ve Stalinově SSSR dopadaly stále silněji i na zbytky Interhelpa. Mnozí členové komunity byli pronásledováni, devatenáct z nich bylo popraveno a další desítky skončily v pracovních táborech. Režim zabíjel nahodile, obyčejné dělníky, věrné komunisty i kohokoliv, kdo se stal podezřelým ze špionáže. „V roce 1938 přišly první perzekuce mezi vedoucími představiteli Interhelpa. Byl uvězněn ředitel textilní továrny Viktor Šmíd, zastřelili ho. Zůstaly dvě děti a žena, veškerý majetek jim byl zkonfiskován. Ženu Terezu (rozenou Kirallovou) s malými dětmi vyhnali na ulici. V nelidských podmínkách dostala gangrénu a museli jí amputovat obě nohy. Vydržela a děti, syny Viktora a Alexandra a dceru Lídu dobře vychovala“, cituje Jaromír Marek Světlanu Kiralovou, předsedkyni Sdružení Čechů v Kyrgyzstánu, která je sama potomkem vystěhovalců.

Konec rudého snu

Roku 1939 bylo družstvo zestátněno a podřízeno sovětské správě. „Zestátnění a tedy faktická likvidace Interhelpa měly bezesporu především politické důvody. Nakonec zestátnění samotné bylo nařízeno politickým rozhodnutím: usnesením Rady lidových komisařů,“ uvádí Marek.

Posledním hřebíčkem do rakve projektu se stalo vypuknutí druhé světové války, která změnila priority Sovětského svazu, který přešel na plně válečnou ekonomiku. Definitivní zánik družstva přišel v roce 1943, kdy Rada lidových komisařů Kyrgyzské sovětské socialistické republiky rozhodla, že na území posledního samostatného podniku Interhelpa, tedy Metalzavodu, vznikne nový podnik na opravu motorů – Motoremontnyj závod. „Když se rušilo Interhelpo, nikdo s námi o ničem nediskutoval. Všichni jen poslouchali. To Stalin nás tak vymustroval,“ cituje Marek pamětnici Valentinu Huňovou.

Věrnost bývalých československých Interhelpistů nejlépe dokumentuje to, co dělali dál: muži z někdejšího Interhelpa se zapojili do boje proti hitlerovskému Německu, když se připojili k 1. samostatnému československému pluku, který se formoval v Buzuluku. Celkem bojovalo v řadách Svobodovy armády na pět desítek členů Interhelpa, jedenáct z nich padlo. Na ty, kterým se nepodařilo vstoupit včas do armády, čekaly pracovní lágry.

Co zůstalo

Podle Lukáše Onderčanina, který během psaní knihy Utopie v Leninově zahradě Biškek navštívil, tak po Interhelpu a Čechoslovácích dodnes zůstalo několik stop. Kromě Fučíkovy ulice je to také ulice Interhelpo, v níž dodnes stojí domek, kde žil mladý Alexander Dubček.

Nahrávám video
Reportéři ČT: Dubčekův domek (23. 2. 2021)
Zdroj: ČT24

Čechoslováky ale připomínají hlavně jména na náhrobních kamenech místního hřbitova. A vzpomínky vzdálených potomků původních osadníků. Rozhovorem s jedním z nich, Máriou Golianovou, Onderčanin zakončuje svou knihu. „Dopadlo to jako s komunismem. Všichni si mysleli, že to bude fungovat lépe, ale ve skutečnosti to bylo mnohem horší,“ říká v něm žena.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Lidé kapitulují před AI, varuje výzkum před dalekosáhlými dopady

Lidé, kteří více používají umělé inteligence, se méně soustředí na využívání vlastního mozku – zato téměř bezmezně věří lžím mozků křemíkových. Tato zranitelnost je podle nové studie snadno zneužitelná.
před 1 hhodinou

Pacientů s Alzheimerovou chorobou přibývá, pomoci může nová léčba

Přibývá neurodegenerativních onemocnění. Jen počet případů Parkinsonovy choroby za posledních třicet let stoupl celosvětově o tři sta procent. Tempo předčilo i predikce lékařů spojené se stárnutím populace. V Česku je také zhruba pětaosmdesát tisíc pacientů s Alzheimerovou chorobou. Někteří z nich by mohli ještě letos dostat nové moderní léky, vhodné budou pro lidi na začátku onemocnění. Čeká se ale na povolení regulačních orgánů a stanovení úhrady z veřejného zdravotního pojištění.
před 2 hhodinami

AI skočily na falešné studie. Šířily varování před neexistující nemocí

Bixonimania je zdravotní problém, který vzniká po dlouhém zírání do monitoru, po němž mohou zarudnout oční víčka. Zajímavé na této chorobě je zejména to, že vůbec neexistuje. I přesto o ní umělé inteligence déle než rok informovaly.
před 17 hhodinami

První účinný lék na rakovinu slinivky prošel testy. Zdvojnásobuje délku přežití

Jestli v současné době existuje nějaký opravdu obávaný druh rakoviny, pak je to karcinom slinivky břišní. Zatímco oproti jiným typům rakoviny se léčba stále zlepšuje, u něj se to stále nedaří. Až do tohoto týdne. V pondělí totiž vyšly údaje ze třetí fáze klinické studie léku jménem daraxonrasib. A jsou velmi pozitivní.
před 18 hhodinami

Estonsko se stalo druhou zemí v Evropě, která úspěšně naklonovala koně

V Estonsku se v sobotu narodilo první klonované hříbě. Země se tak stala druhou v Evropě, která zvládla klonování koní.
před 20 hhodinami

Vědci dohnali mezeru v poznání a popsali všechny nervy v klitorisu ve 3D

Zatímco nervy v penisu vědci prozkoumali detailně už dávno, klitoris zůstával stranou pozornosti. Napravil to tým expertů z Nizozemska. Jejich práce by mohla velmi rychle přinést pozitivní změny pro ženy rovnou v několika oblastech života.
před 20 hhodinami

Schránku s pokladem našli mezi kameny, teď si turisté rozdělí štědré nálezné

Královéhradecký kraj vyplatí 11,7 milionu korun dvěma turistům, kteří loni nedaleko Dvora Králové nad Labem na úbočí kopce Zvičina našli zlatý poklad. Téměř šest set mincí a šperků vážilo přes pět kilogramů, podle dosavadních zjištění zlato někdo do země ukryl zřejmě v období druhé světové války. Nález zpracovávají konzervátoři, koncem roku si ho bude moci prohlédnout veřejnost. Podle odhadů jsou v tuzemsku celkem až desetitisíce amatérských hledačů, s nimiž spolupracují i profesionálové.
včera v 06:00

USA nechaly přivřít „oko NATO na obloze“ pro Blízký východ

Přední americká firma Planet Labs zabývající se satelitními snímky na žádost Washingtonu omezila na neurčito přístup k fotografiím z Íránu a velké části Blízkého východu. Opatření ztěžuje práci humanitárním skupinám a novinářům, kteří se snaží ověřovat informace na místě. Určitou míru kontroly naznačily i další americké společnosti. USA už dekády omezují snímky z Izraele a palestinských území.
14. 4. 2026
Načítání...