Neobvyklý fyzický důkaz o vojenské praxi z první poloviny 19. století odkryly kosterní pozůstatky vojáka s netypicky poškozeným chrupem, které našli archeologové při výzkumu v roce 2012 v Majetíně na Olomoucku. Analýza teď odhalila, že muž používal zuby k otevírání prachových patron. Chemická analýza navíc potvrdila přítomnost síry ze střelného prachu v zubním kameni.
Kosterní pozůstatky archeologové analyzovali několik let, na detailní laboratorní analýzu se zaměřili po skončení terénních prací. „Zkoumali jsme kostru muže s odhadem dožitého věku mezi 30 až 50 lety, vysokého asi 174 centimetrů, která nesla několik traumat. Například jeho spodní tři řezáky nesly netypické poškození, které jsme podrobněji analyzovali. Muž zemřel pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století,“ uvedl antropolog Lukáš Šín, který výzkum vedl.
Otázka, jak poškození vzniklo, přivedla odborníky k historickým pramenům, které ukazují, že vojáci do první poloviny 19. století používali k otevírání prachových patron zuby. Podle archeologů museli patrony zuby doslova trhat, aby oddělili část se střelným prachem od kule. „Voják si opakovanou činností zuby oslabil a následkem tohoto stresu mohlo dojít i ke zlomení korunek,“ popsal Šín. Ačkoliv jsou zmínky o praktice zaznamenány v historických pramenech, fyzický důkaz vědci podle Šína postrádali. „Voják z Majetína se stal jedinečným případem, který nese viditelné stopy po opakovaném mechanickém oddělování prachových nábojů,“ doplnila mluvčí Archeologického centra Olomouc Nikola Orlitová.
Důkazy o životě v armádě
Chrup vojáka odborníci podrobili také chemické analýze zubního kamene pomocí rentgenové spektroskopie. Odhalila vysoké množství síry, což dokládá přítomnost střelného prachu v ústech vojáka. „Síra ze střelného prachu nejenže kontaminovala zubní dutinu spolu se zubním kamenem, ale také přispěla k odhalení zubního lůžka a vzniku zánětů dásní,“ doplnil Šín. Další stopu po vojenském způsobu života zaznamenal antropolog také na opotřebených bederních obratlích, což pravděpodobně vzniklo v důsledku dlouhých pochodů. „Nález nám poskytuje cenné informace o fyzické zátěži, které byli vojáci vystaveni,“ dodal Šín.
Odborníci se domnívají, že voják žil mezi koncem osmnáctého a první polovinou 19. století, tedy v období, kdy se ve vojenské sféře používaly především palné zbraně, které se nabíjely zepředu skrz hlaveň. Podobné poškození chrupu zaznamenal v červnu 2012 i belgický archeolog Dominique Bosquet se svým týmem při archeologickém výzkumu v prostoru bojiště ve Waterloo, avšak jejich výsledky zatím nebyly publikovány. Voják z Majetína je tak zatím jediným celosvětově publikovaným důkazem, jak vojáci plnili prachové zbraně, dodali zástupci Archeologického centra Olomouc, v jehož depozitáři jsou nyní kosterní pozůstatky vojáka uloženy.
