Krabi říční nebo také krabi čínští (Eriocheir sinensis) jsou hroziví. Jejich tmavě hnědé tělo může dorůst až do velikosti osmi centimetrů a s nataženými klepety mají rozpětí zhruba o velikosti talíře. Tito tvorové, kteří jsou zařazeni mezi sto nejhorších invazních cizích druhů na světě, jsou téměř nezničitelní: živí se téměř vším, dokáží přežít na souši, ve sladké i slané vodě a rychle se reprodukují – samice kladou 250 tisíc až jeden milion vajíček na jedno tření. Vědci po celé Evropě hledají způsoby, jak populaci tohoto kraba snížit, a tím ochránit původní ekosystémy, které ničí.
V Evropě byli tito krabi poprvé spatřeni před více než sto lety v řece poblíž německých Brém. Je pravděpodobné, že z rodné Asie se sem dostali lodním transportem. Od té doby jejich populace na celém kontinentu prudce vzrostly. V současné době se vyskytují v 18 z 27 členských států Evropské unie včetně Česka a jsou zařazeni na seznam invazních nepůvodních druhů, které vzbuzují obavy. Dokument uvádí, že negativní dopady těchto živočichů zahrnují narušení vodního potravního řetězce, přenos račího moru a zvýšení eroze hrází a břehů.
V Česku se druh v současnosti vyskytuje v povodí Labe, Ohře a Vltavy až do Prahy, ale byl odhalený i na Jižní Moravě, kde ale není úplně jasné, jak se tam dostal. Možnost záměny s jiným zvířetem je u něj vyloučená, protože žádný jiný druh kraba u nás nežije. Rozšířil se k nám pravděpodobně samovolně s balastní vodou v lodní dopravě proti proudu Labe z Německa už ve třicátých letech minulého století.
Pasti fungují lépe, než se čekalo
Zatím nejúspěšnější strategií je past vyvinutá Antverpskou univerzitou a belgickou Agenturou pro životní prostředí ve Flandrech. Podle Jonase Schoelyncka, profesora vodní ekologie na Antverpské univerzitě, byly od roku 2018 v zemi nainstalovány tři takové pasti, které zachytily odhadem tři miliony krabů. Napříč řekou je instalován kovový kanál, do kterého krabi padají, když se pohybují podél koryta řeky. Protože nemohou vyplavat jako jiné vodní druhy, jsou nuceni plazit se trubkami vedoucími ke klecím na obou březích, kde jsou shromážděni a zlikvidováni.
Další past stejné konstrukce byla loni instalována v Británii a skupina je plánuje v příštích letech rozmístit na dalších místech v Belgii, Německu, Francii a Švédsku.
Pasti se zaměří na oblasti, kterými projde velké množství krabů. Na podzim dospělí jedinci migrují ze sladkých vod do moře, kde vypouštějí vajíčka, a na jaře mladí krabi putují z moře po řekách. Překonávají ohromující vzdálenosti, až deset kilometrů denně, říká Schoelynck a dodává, že někteří byli pozorováni i více než tisíc kilometrů do vnitrozemí.
Právě v těchto měsíčních obdobích jsou nejviditelnější, shromažďují se kolem stavidel nebo se pohybují po souši, aby se vyhnuli jezům a jiným překážkám.
Schoelynck vysvětluje, že krabům se v evropském prostředí daří z několika důvodů. Stejně jako většina invazních druhů nemají přirozené nepřátele, jsou oportunističtí a velmi odolní. Svou roli však mohou hrát i klimatické změny, protože teplejší vody mohou přispívat k tomu, že se krabi cítí lépe. Důležitá je také velká genetická rozmanitost tohoto druhu. Schoelynck uvádí, že vědci v Evropě zaznamenali kraby, kteří jsou kříženci čínského a japonského druhu.
Obří škody
EU odhaduje, že invazní nepůvodní druhy způsobují jejím členským zemím ekonomické škody ve výši dvanácti miliard eur ročně, což je asi tři sta miliard korun. Evropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 se zavazuje tyto druhy dostat pod kontrolu a bránit jejich šíření.
Jiné metody odchytu, jako je použití sítí, jsou podle Schoelyncka náročnější a nákladnější. „V Belgii můžete za dobrý den chytit osmdesát až sto krabů (při použití sítě), zatímco s novou pastí chytíte osm tisíc až deset tisíc krabů denně,“ uvedl.
Jednou z hlavních nezodpovězených otázek je, co dělat s kraby po jejich odlovu. V Německu smějí vědci kraby usmrcovat pouze vařením nebo elektrickým proudem, zatímco v Belgii kraby zmrazují v kbelících.
Zatímco v Číně jsou krabi sezonní pochoutkou, podle Schoelyncka mají málo masa, a proto nejsou na evropském trhu oblíbení. Dodává, že mnoho krabů chycených do pastí jsou mladí jedinci, zatímco v Číně se konzumují větší dospělí. Krabi ulovení v jedné z belgických pastí však podle něj putují do místní zoologické zahrady, kde se používají jako krmivo pro zvířata.
Vědci doufají, že koordinované evropské úsilí pomůže shromáždit poznatky a údaje o tomto invazním druhu a jeho dopadech na životní prostředí, což pomůže vytvořit mezinárodní strategii pro kontrolu jeho populace.
