Velké koule uschlých pouštních rostlin se valí americkými polopouštěmi vždy na konci zimy. Letos se jich ale na některých místech urodilo tolik, že zavalily města a městečka ve vnitrozemí USA.
Laskavce a slanobýly zavalily Spojené státy. Stepní běžci blokují dopravu i domy
Stepní běžci se kutálí mezi domy v Utahu (zdroj: Reuters/Britta Jarvie)
Následná scéna je typickou kulisou westernu: schyluje se k přestřelce, dva kovboji stojí v pravé poledne proti sobě a sahají po koltech. A v ten moment se za nimi prokutálí jakási koule pouštní trávy. Něco podobného teď zažívají města v Utahu – ale koulí je tolik, že pod sebou pohřbily silnice, auta a někdy i domy.
Nejhůř postihla tato „trávokalypsa“, jak události přezdívají americká média, městys South Jordan, které leží jižně od Salt Lake City. Jeho ulice vypadaly jako řeka, v níž místo vody tekly právě tyto rostliny – na některých místech dosahovaly do výšky až tří metrů. Podobné scény se odehrály i v další městech a městečkách tohoto státu.
Než na místo dorazily nákladní vozy, museli si lidé se záplavou koulí poradit sami – motykami, lopatami a občas i holýma rukama. Později se budou rostliny pálit. Občané ale nebyli zaskočení, podobná událost jejich město potkala už vícekrát. Horší důsledky než samotné rostliny měl silný vítr, které je do města zavál.
Stepní běžci se nachávají unášet větrem (zdroj: Reuters/ Ryan Muccio)
Ještě silnější zážitky měly se stejným rostlinným druhem roku 2020 ve státě Washington na západním pobřeží USA – tehdy se koule navrstvily tak nešťastně, že vytvořili dokonce patnáctimetrovou vrstvu, jež zablokovala průjezd tamní dálnicí.
Invaze ruských bodláků
V případě aktuální „invaze“ se nejedná o vpád jednoho druhu rostlin. Jedná se o širokou skupinu takzvaných „pouštních běžců“, jimž Američané říkají tumblweeds. Všechny je spojuje jejich zvláštní způsob rozmnožování, takzvaná anemochorie, což znamená, že k šíření svých semen nebo plodů využívají vítr.
Jsou skvěle přizpůsobené rozsáhlým pláním, kde je nedostatek vody. Když rostliny vyschnou, jejich lodyhy se v podobě suchých koulí kutálí po povrchu a během toho z nich vypadávají semena – ta se díky tomu dostanou do míst, která mohou být úrodnější a dávají tak rostlinám šanci někde se ujmout. Často jim v tom ještě pomáhají drobní hlodavci a ptáci, pro které jsou semena vítanou zimní potravou.
Asi nejčastěji se tímto způsobem šíří laskavec bílý a slanobýl, kterému také Američané říkají ruský bodlák kvůli jeho ostrým bodcům a tomu, že jde o nepůvodní rostlinu, do Ameriky se dostala právě z asijské části Ruska. Pokud se objeví v nějakém westernu, je to omyl, protože poprvé se tyto rostliny v USA objevily až roku 1876 a zpočátku se příliš rychle nešířily.
Podle záběrů mohou vypadat tyto rostliny jako velký problém – a mnohdy jím také jsou. Chovají se totiž jako plevele, které berou živiny jiným pro člověka užitečnějším plodinám. Jenže například právě slanobýl může mít i pozitivní dopad – protože přežije i sucho a ty nejhorší představitelné podmínky, může se stát potravou mnoha druhů divokých i domestikovaných tvorů. Nedávné výzkumy navíc prokázaly, že má nečekaně vysokou výživovou hodnotu; je nesmírně bohatý na různé minerální látky, vitamin A a fosfor.