V moři mezi USA a Kanadou objevil mladý vědec dva druhy doposud neznámých bezobratlých tvorů, kteří se lidově označují jako mořští pavouci. Oba jsou parazitické, ale přitom mají na svých tělech vlastní parazity.
Vědci z Univerzity Britské Kolumbie píší: „Pokud se pozdě v noci koupete v Sališském moři a ucítíte, jak vám po lýtkách něco přebíhá – jak se drobné chlupaté nožičky posunují výš a výš směrem k vašemu obličeji – nedělejte si starosti, pravděpodobně se vám to nezdá – tento výplod nočních můr je reálný. Jsou to chlupatonozí mořští pavouci s červenýma očima, které jsme nedávno objevili.“
Objev je podle mořských biologů nesmírně důležitý, dva nové druhy mořských pavouků jsou totiž prvními zástupci, které věda popsala v Sališském moři téměř po sto letech. Tito tvorové jsou sice vzhledem velmi nápadní, ale současně žijí tajnůstkářským způsobem života, takže toho o nich badatelé vědí mnohem méně, než by chtěli.
A je ještě jeden důvod, proč se vědci rozhodli je prozkoumat. Sališské moře, jež leží mezi Seattlem a Vancouverem, se totiž v posledních letech rychle otepluje a mění se v něm tak podmínky pro život. Pro biology je proto důležité pochopit, jak to dopadne na tamní zvířata – a bezobratlí, jakou jsou pavouci, patří k těm nejzranitelnějším.
„Zajímalo mě, jak mořské pavouky ovlivňují klimatické změny a lidská aktivita, ale nic jsem o tom nenašel,“ řekl hlavní autor studie Cormac Toler-Scott, který tuto práci provedl v rámci magisterského studia zoologie.
Děsivě fascinující
Na tomto místě je důležité říci, že mořští pavouci ve skutečnosti pavouci vůbec nejsou, těmto tvorům se tak jen říká. Správný název pro ně zní „nohatky“ a stejně jako pavouci patří mezi členovce. Vyvinuly se zhruba před 500 miliony let a nikdy od té doby neopustily oceán.
Pavoukům jsou na první pohled hodně podobné, bližší pohled ale odhalí, že nesedí počet nohou – zatímco pavouci jich mají osm, u nohatek jich může být až dvanáct. Rozmanité jsou i jejich rozměry, většina je drobná, měří kolem jednoho milimetru, ale v hlubinách kolem Antarktidy žijí i druhy s rozměry kolem sedmdesáti centimetrů.
„Zachovaly si některé podivné vlastnosti,“ doplňuje Toler-Scott. „Mnoho druhů žijících v mělkých vodách je poměrně malých, a tak žijí jako paraziti na větších organismech a pomocí sosáku vysávají šťávy z hostitele.“
Nohatky mají ale i řadu dalších pozoruhodných vlastností. Například dýchají kůží a o mláďata se starají samci. Samice mají vaječníky rozmístěné po celé délce končetin, které produkují vajíčka, která pak „vyskočí“ ze specializovaného póru. Během páření samec použije končetiny umístěné u základny hlavy, takzvané ovigery, k nabrání vajíček, namočí je do lepidla vylučovaného z nohou a přilepí si je na vlastní tělo ve shlucích vaječných váčků, aby je mohl vychovat.
Tvor s vlastním hřebínkem
Oba druhy vědci našli v době od září 2023 do srpna 2024, když se potápěli do hloubky až osmnáct metrů. Jedna z nově objevených nohatek má dlouhé, zakřivené trny, které pokrývají přední končetiny. Podle toho dostala i jméno: Callipallene pilosuspedes vychází z latinského výrazu pro „chlupaté nohy“. Má červené oči, krátký sosák s drápky, jimiž uchopuje potravu před kousnutím, a trojúhelníkovou tlamu pokrytou smyslovými úponky. Ta podle vědců připomíná příšeru Sarlacc ze série Hvězdné války.
Má také velmi obratné ovigery, které slouží jako hřebeny, jimiž se stará o svou srst. Pod mikroskopem vědci pozorovali, jak si je zvíře ovinuje kolem nohou a pomocí hřebenovitých trnů na nich se čistí.
Druhý nový druh, Tanystylum kiixin, získal jméno po domorodé vesnici, která stávala poblíž místa, kde vědci pavouka našli. Slovo pochází ze zvuku vln narážejících na úpatí místa, kde se vesnice nacházela. Jeho končetiny nesoucí vajíčka jsou mnohem menší a méně obratné, což zvířeti znemožňuje čistit se. Mezi nečistotami a úlomky, které se na tomto tvorovi nahromadily, vědci často nacházeli i drobné parazity, které na tomto parazitovi parazitovali.
Tyto dva nové druhy jsou podle Toler-Scotta jen malou ukázkou toho, co dalšího se na dně může nacházet. „Měl jsem k dispozici pouze jednu sezonu v terénu, ale tam venku určitě existuje řada dalších nohatek, které jsme ještě nenašli.“ Univerzita uzavírá zprávu větou: „Takže se nebojte – čeká vás další materiál pro noční můry.“
