Úspěšnost zemí se tradičně poměřuje hrubým domácím produktem (HDP), tedy sílou ekonomiky. Islandská premiérka Katrín Jakobsdóttir teď stojí v čele nového trendu. Apeluje na vlády světa, aby se přestaly soustřeďovat na růst dosahovaný neudržitelným způsobem na úkor životního prostředí a rodinného života.
Katrín Jakobsdóttir přednesla svou výzvu tento týden na půdě londýnského institutu mezinárodních vztahů Chatham House. Zahájila ji příkladem ledovce Ok, který kvůli změnám klimatu vyvolaným lidskou činností roztál. Premiérka apeluje na to, aby úspěch společnosti nebyl poměřován absolutním bohatstvím, ale ekologií a kvalitou života.
„Už 50 let uplynulo od doby, kdy Robert Kennedy prohlásil, že HDP měří všechno kromě toho, kvůli čemu stojí za to žít. A jeden islandský básník říká, že mít sex s vlastní ženou se na HDP neprojeví, ale sex s prostitutkou ano. To je myslím důvod k zamyšlení,“ řekla v Londýně.
Ekosocialistka Jakobsdóttir vládne Islandu s nesourodou koalicí, v níž kromě její strany sedí ještě dvě pravicová uskupení – agrárníci z Progresivní strany a liberálně-konzervativní Nezávislá strana. Se svou vizí není premiérka ostrovního státu osamělá. Po ekonomickém systému založeném na lidském zdraví a štěstí volá šéf i OECD.
Mezinárodní organizace práce (ILO) zase řadí mezi důsledky honby za HDP společenský rozkol, jaký nyní zažívá třeba Francie. „Sociální ochrana je investice, která má trvalý dopad na ekonomický a sociální rozvoj té které země. Například přispívá k sociálnímu smíru,“ podotýká Fabio Durán-Valverde z oddělení sociální ochrany ILO.
Přidává se i Nový Zéland a Skotsko, Bhútán už dávno měří hrubé domácí štěstí
Na modelu spokojené společnosti spolupracují s islandskou premiérkou předsedkyně vlád Nového Zélandu a Skotska, Jacinda Ardernová a Nicola Sturgeonová. Skotská první ministryně ho zahrnula i do aktuální předvolební kampaně. „Navrhneme zákon o prodloužení placené mateřské a otcovské dovolené a prodloužení společné rodičovské dovolené o 12 týdnů“ prohlásila předsedkyně Skotské národní strany.
Podle Islanďanky Jakobsdóttir není sociální spokojenost výsadou jen bohatých zemí. „Všechny země mají nějaký veřejný rozpočet. Celková spokojenost vyplývá z toho, jaké priority si v rozpočtu vytyčíte,“ míní islandská politička.
Vzorem může být Bhútán. Už v roce 1972 jeho tehdejší král zavedl místo hrubého domácího produktu alternativní měřítko, hrubé domácí štěstí. Bhútán je sice chudá rozvojová země, v jižní Asii je ale dnes první ve svobodě podnikání, v klidu a v nejmenší korupci.
