Většina českých dětí se do budoucnosti dívá s nejistotou. Bojí se hlavně kriminality, násilí a neschopnosti vlády řešit problémy. Vyplývá to z výzkumu Mladé hlasy 2017, který při příležitosti Světového dne dětí zveřejnil UNICEF. Jde o unikátní sociologickou studii mapující názory a očekávání českých dětí a mladistvých ve věku 9 až 17 let. Jen třetina z nich si myslí, že se jim v rodné zemi bude žít dobře.
Letošní výzkum navazuje na dřívější studie UNICEF z let 2001 a 2008. Srovnává potřeby a názory dětí v jedenácti tematických oblastech. Mezi nimi jsou například štěstí a rodina, škola, hodnoty a postoje nebo dětská práva.
- 63 % českých dětí říká, že jsou šťastné skoro pořád, 36 % jen někdy
- Příležitosti, při kterých jsou děti šťastné, zahrnují: když jsou ve škole (59 %), s přáteli (58 %) a s rodinou (57 %). Potíže ve škole (69 %) a tresty (49 %) uvedly jako příležitosti, při kterých se cítí nešťastné
„Situaci dětí v České republice mapuje celá řada statistických ukazatelů. Pokud však chceme dětem opravdu rozumět a řešit problémy, se kterými se setkávají, je nutné jim naslouchat. Z aktuálního výzkumu vyplývá, že současné děti jsou trochu jiné než ty, které vyrůstaly před deseti lety: jsou sice stále poměrně šťastné, méně však důvěřují dospělým, jsou více skeptické, budoucnost nevidí příliš pozitivně a celá čtvrtina dospívajících chce žít jinde než v Česku. To nám dělá starost,“ uvedla k výsledkům Pavla Gomba, výkonná ředitelka UNICEF ČR.
Z výzkumu vyplynulo, že asi nejhůře děti vnímají své postavení ve společnosti: pouze dvě pětiny z nich se domnívají, že jejich názor je dostatečně brán v úvahu. Ať už ve škole, při plánování volného času, nebo u soudu, když se například rozhoduje, se kterým z rodičů bude dítě po rozvodu žít. Oproti předchozímu výzkumu jde o mírné zlepšení: v roce 2008 spokojenost s akceptací svých názorů vyjádřilo 34 % dětí, v roce 2001 to bylo celých 51 %.
Kolem 60 procent dotázaných dětí považuje své vztahy s rodiči za dobré. Problémy vyplývají zejména z názorových rozdílů. Za nejdůležitější hodnoty předávané v rodinách děti pokládají „mluvit pravdu“ a „pomáhat druhým“ – devět dětí z deseti se domnívá, že pomáhat druhým je důležité, polovina z nich se dokonce snaží dělat to co nejčastěji.
- • Hádky častěji zaznamenávají nejstarší děti ve věku 17 let
- • Bití se odehrává u 14 % rodin – častěji tak odpovídají chlapci než dívky
- • Bití je častější v rodinách, které mají tři a více dětí
- • Hádky a bití jsou u 3 % dětí velmi časté, chlapci většinou uvádějí frekvenci „občas“, dívky „výjimečně“
- • Situací, ve které se křik a bití objevuje nejčastěji, je hádka rodičů mezi sebou, na druhém místě jsou pak dohady mezi sourozenci
Pocit štěstí se pak nejčastěji váže na čas trávený s kamarády, s rodinou a na prospěch ve škole. Chlapci jsou podle průzkumu častěji nešťastní, když jsou potrestáni, dívky pak trápí zejména neúspěchy ve škole.
Vztahy s učiteli a spolužáky jsou ve třech čtvrtinách hodnoceny pozitivně. Děti také považují za snadné mluvit ve škole o svých problémech, největší problém mají s rozebíráním osobních problémů menší děti.
Obecně ale klesá důvěra dětí v dospělé – nejvíce důvěřují rodičům, více ale matkám (93 %) než otcům (83 %). V roce 2008 se jejich větší důvěře těšili i lékaři (90 %) a učitelé (75 %), tato čísla nyní klesla o 7 až 6 procent. Důvěra ve vládu se snížila ze 17 % na 13 %. Pouze necelá polovina dětí si myslí, že hlasování ve volbách je dobrý způsob, jak situaci zlepšit.
Většina dětí (68 %), které se výzkumu zúčastnily, sice vyjádřilo svůj záměr i nadále žít v České republice, pouze třetina dětí se ale domnívá, že jejich rodná zem bude lepším místem pro život. Bojí se především kriminality, násilí a neschopnosti vlády řešit problémy. Čtyřiadvacet procent starších dětí pak uvedlo, že by raději žily v jiné zemi, hlavně v USA a Velké Británii.
Letošní výzkum navazuje na dřívější studie UNICEF z let 2001 a 2008. Srovnává potřeby a názory dětí v jedenácti tematických oblastech: štěstí a rodina, škola, přátelé, hodnoty a postoje, dětská práva, volný čas a návykové látky, internet, sociální sítě a rodičovská kontrola, společnost, bezpečnost a rozhodování, budoucnost země i osobní.
Výzkumu se zúčastnilo 15 200 dětí a mladých lidí z 35 zemí. V každé zemi sociologové dělali rozhovory se čtyřmi stovkami dětí.
