Kilometrové bahenní proudy u některých z největších bahenních sopek na světě nevznikají během jediné silné erupce, jak se dosud předpokládalo. Vyplývá to ze studie mezinárodního týmu vědců, na které se podíleli i tuzemští odborníci. Nový výzkum bahenní sopky Lokbatan v Ázerbájdžánu ukazuje, že se celé bahenní těleso může po mnoho let pomalu plazit krajinou podobně jako ledovec a každá nová erupce znovu uvádí do pohybu jeho starší části.
Nové výsledky mohou podle vědců významně změnit představy odborníků o dlouhodobém vývoji velkých bahenních sopek i o geologických rizicích, která jsou s nimi spojena.
Výsledky vycházejí z kombinace terénních pozorování, satelitních snímků, radarových měření deformací zemského povrchu a geofyzikálního průzkumu podzemí v letech 2022 až 2025 na sopce Lokbatan, jedné z nejaktivnějších bahenních sopek na Zemi. Studie vznikla ve spolupráci vědců z Norska, Česka, Švýcarska, Francie, Itálie a Ázerbájdžánu.
„Lokbatan tvoří dva aktivní krátery, z nichž vybíhá více než kilometr dlouhý bahenní proud. Takto rozsáhlé proudy jsou pro velké bahenní sopky typické a dosud se předpokládalo, že vznikají během jediné mimořádně objemné erupce,“ řekl spoluautor studie Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.
Vrstvy bahna se hromadí
Podle badatelů každá nová erupce ukládá v okolí kráteru další vrstvu čerstvého bahna. I když objem nově vyvrženého materiálu nemusí být velký, jeho hmotnost zatíží starší uloženiny natolik, že se celý bahenní proud začne pomalu posouvat po svahu. Vyvržené bahno tak funguje podobně jako nově napadlý sníh na ledovci. Přidává hmotu, která postupně uvádí do pohybu starší části bahenního proudu.
„Na Lokbatanu jsme kombinovali přímá terénní měření s analýzou radarových snímků z družic, která dokáže zachytit pohyby povrchu s přesností na centimetry. Obě metody shodně ukázaly, že starý bahenní proud se stále pohybuje a může růst postupně po mnoho let až desetiletí. Nejedná se tedy o pozůstatek jediné silné erupce, ale o živý systém, který je opakovaně uveden do pohybu novými erupcemi,“ poznamenal Michal Břežný z Ostravské univerzity.
Caroline Fenskeová z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, která se na výzkumu také podílí, upozornila, že nově objevený mechanismus pravděpodobně není omezený pouze na jedinou lokalitu. „Nedávno jsme analyzovali několik desítek bahenních sopek v Ázerbájdžánu a známky plazivého pohybu starých bahenních proudů jsme identifikovali v devatenácti lokalitách. V některých případech se proudy posouvají o několik metrů až desítek metrů za desetiletí,“ nastínila.
Studie upozorňuje na dosud přehlížené geologické riziko. Mnohé bahenní sopky se totiž nacházejí v bezprostřední blízkosti ropných a plynových polí, silnic, potrubních systémů a další liniové infrastruktury. Pokud se staré bahenní proudy mohou po desetiletí pomalu pohybovat krajinou, představují tak potenciální hrozbu pro stabilitu těchto staveb.
