Britský premiér Keir Starmer se omluvil za roli státu v oddělování desítek tisíc svobodných matek od jejich dětí a v nucených adopcích. Informovaly o tom tiskové agentury, podle nichž tato praktika přetrvávala až do konce sedmdesátých let minulého století. Starmer označil nucené adopce za skvrnu na historii Británie.
Mezi roky 1949 až 1976 vytvořil britský stát ve spolupráci s křesťanskými církvemi systém, v němž byly mladé ženy, které měly děti mimo manželství, vystavovány hanbě a nuceny vzdát se potomků, aby vyhověly tehdejším společenským normám, popsala agentura Reuters. Odhaduje se, že v tomto období bylo v Anglii a Walesu adoptováno 185 tisíc dětí svobodných matek.
Premiér shrnul, že ženy byly „nuceny, zastrašovány nebo uváděny v omyl, aby měly pocit, že nemají jinou možnost, než se svých dětí vzdát“. Děti pak podle Starmera vyrůstaly v přesvědčení, že jsou nechtěné, zatímco matkám bylo namluveno, že se bez nich bude jejich dětem dařit lépe. „Ta hanba není vaše. Nikdy nebyla vaše. Ta hanba je naše,“ vzkázal poškozeným.
Dlouho požadovaná omluva
„Všem dotčeným osobám vyjadřujeme hlubokou a upřímnou lítost,“ řekl končící premiér. Spolu s omluvou oznámil pomoc dotčeným matkám a dětem včetně lepšího přístupu k záznamům o adopcích a podpory v oblasti duševního zdraví. O uznání skutečnosti, že ženy byly pod tlakem, klamány a zastrašovány, už léta bojují aktivisté, připomíná agentura AP. Ti se u této příležitosti se Starmerem setkali a přihlíželi také jeho omluvě v parlamentu.
Bývalá labouristická poslankyně Ann Keenová, jíž bylo dítě odebráno k adopci v roce 1966, když jí bylo sedmnáct let, připomněla, že omluva je součástí „osvobození od pocitu hanby“. „Tuto omluvu potřebujeme, protože nám vždy vyčítali, že jsme se vzdaly našich dětí. Ale my jsme se jich nevzdaly,“ řekla Keenová stanici BBC. „Nyní máme příležitost tuto křivdu skutečně napravit,“ doplnila.
Společný parlamentní výbor pro lidská práva v roce 2022 konstatoval, že britský stát by se měl omluvit za „bolest a utrpení způsobené veřejnými institucemi a státními zaměstnanci, kteří donutili matky k nechtěným adopcím“. Poloautonomní vlády ve Skotsku a Walesu se omluvily v následujícím roce, ale tehdejší konzervativní britská vláda se odmítla připojit, protože podle ní stát tyto praktiky aktivně nepodporoval.
Podle Starmera však byly nucené adopce výsledkem postupů zakořeněných v místní samosprávě, náboženských institucích a systémech zdravotní a sociální péče. „Stát nese odpovědnost za systémy, které financoval a legitimizoval a které umožňovaly, aby se takové praktiky odehrávaly,“ podotkl premiér.
Za svou roli v nucených adopcích se před dvěma týdny omluvila také anglikánská církev. „Hluboce litujeme bolesti, traumatu a stigmatu, které mnoho lidí zažilo, a stále s sebou nese, kvůli historickým postupům při adopcích v ústavech spojených s anglikánskou církví,“ uvedla arcibiskupka z Canterbury Sarah Mullallyová. Podobné omluvy dříve vydaly také Irsko a Austrálie.
