Během devadesátých let byla Sierra Leone synonymem pro násilí. To už dávno neplatí. Disponuje nerostným bohatstvím a v posledních letech zažila hospodářský růst, třebaže 60 procent obyvatelstva stále žije v chudobě. Země se stále zotavuje z jedenáct let dlouhé občanské války, která skončila právě před dvaceti lety.
Sierra Leone dvacet let po válce nevzkvétá, ale žije v míru. Šrámy z konfliktu zemi ovlivňují dál
„Diamantová válka“, jak se někdy občanská válka v Sierra Leone označuje, skončila mírovou dohodou před dvaceti lety 18. ledna 2002. Vypukla 23. března 1991, vyžádala si na 50 až 75 tisíc obětí a asi 2,5 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů. V této bývalé britské kolonii se jedenáct let válčilo zejména o takzvané „krvavé diamanty“, do násilností byly zapojeny i dětští vojáci či různé žoldácké skupiny. Klid zbraní přinesla do země v lednu 2002 až intervence britských vojáků na straně vládních sil.
Občanská válka začala útokem povstalců z Jednotné revoluční fronty (RUF) Fodaye Sankoha 23. března 1991 za pomoci liberijského povstaleckého šéfa Charlese Taylora. RUF chtěla svrhnout vládu prezidenta Josepha Momoha, kterou vinila z korupce a propojení s těžařskými korporacemi. Postup RUF byl nesmírně brutální, nicméně povstalci brzy ovládli velká území na východě a jihu země bohatá na diamanty.
Během občanské války byli ve velkém rekrutováni dětští vojáci; do konfliktu se jich nakonec zapojilo až 11 tisíc. Většina byla využívána k útokům na vesnice a ke střežení diamantových dolů a skladů zbraní.
Tisíce unesených dětí byly přinuceny sloužit jako vojáci nebo prostitutky, a někteří donuceni zabít své rodiče. Často jim také byly na těla vyrývány iniciály „RUF“, a důstojníci jim do ran údajně vtírali kokain, což způsobovalo jejich nepříčetnost a nebojácnost.
Vraždění, znásilňování a masakry neustávaly ani po několika převratech a nesplněných dohodách. V květnu 2000 se do konfliktu vložila britská armáda. S pomocí nového mandátu OSN a podporou guinejských leteckých sil britští vojáci porazili povstalce z RUF, kteří v té době ovládali asi polovinu země. V červenci 2001 pak povstalci z RUF uznali vládu a válka oficiálně skončila 18. ledna 2002.
V dubnu 2012 byl bývalý liberijský prezident Charles Taylor Zvláštním tribunálem pro Sierru Leone shledán vinným za napomáhání a navádění k válečným zločinům a zločinům proti lidskosti během občanské války v Sieře Leone. Stal se první bývalou hlavou státu, kterou odsoudil mezinárodní soud od norimberského procesu v říjnu 1946. Koncem května 2012 byl soudem odsouzen na padesát let vězení.
Po válce
S koncem války začalo nesmírně obtížné období obnovy. Mnoho dětí, které byly uneseny a využity v konfliktu, potřebovalo nějakou formu rehabilitace. Pouze hrstka dětí mohla být okamžitě poslána domů, většina trpěla abstinenčními příznaky po užívání drog, fyzickými a duševními zraněními. Mnohé si také nepamatovaly na to, kým byly nebo odkud pocházely před válkou.
Až v prosinci 2005, po dlouhých šesti letech problematického nastolování míru, konečně světové organizace stáhly své zbývající jednotky. Ačkoli je země od té doby převážně mírumilovnou, mnoho problémů zůstalo nevyřešeno.
Mírová mise OSN v Sieře Leone (UNAMSIL) během šesti let utratila v zemi odhadem pět miliard dolarů. Více než 80 procent těchto prostředků ale šlo na výdaje armády a následné vyjednávání míru. Na reintegraci bývalých bojovníků do společnosti, zvrácení masivní nezaměstnanosti mladých lidí, restrukturalizaci nové národní armády a pomoc při obnově státních institucí šel jen zbytek uvedené sumy.
Rada bezpečnosti OSN také zřídila v lednu 2006 Integrovaný úřad v Sierra Leone (UNIOSIL), jehož úkolem je koordinovat mezinárodní úsilí o konsolidaci míru a podporovat vládu ve Freetownu. Toto úsilí ale dopadlo podobně jako v Libérii, Angole či ve Středoafrické republice, stejně jako tam tento úřad postrádal dostatečné zdroje a personál.
Vláda ve Freetownu v roce 2005 inkasovala příjmy z diamantového průmyslu ve výši pouhých 145 milionů dolarů. Vzrostl počet násilných studentských i dělnických protestů. Nestabilita v Pobřeží slonoviny, křehká situace v Libérii a v Guinei také ohrožovaly nově nabytý mír. Přes neúspěšný start Sierra Leone situaci ustála a zpět do války se nepropadla.
Před covidem přišla ebola
Až do vypuknutí epidemie eboly v roce 2014 se Sierra Leone snažila - s výhledem do roku 2035 - dosáhnout statusu země se středními příjmy. Stále si přitom ale nesla své postkonfliktní atributy vysoké nezaměstnanosti, korupce a špatné státní správy.
Ebola, jedna z nejobávanějších chorob na světě, ale zemi zasadila další ránu. U této vysoce nakažlivé nemoci úmrtnost dosahuje až devadesáti procent a v zemi si vyžádala tisíce obětí. Vážně také ale poškodila její ekonomiku.
V roce 2020 byla jako celý svět i Sierra Leone zasažena pandemií covidu. Byla na ni však připravena o dost hůře než jiné státy. Na celou zemi měly na začátku pandemie nemocnice v Sieře Leone pouze jediný ventilátor.
Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že 10 procent ze sedmi milionů obyvatel země má problémy s duševním zdravím, a to zejména v souvislosti s proběhlou válkou a epidemií eboly. Ovšem vzhledem k neznámému počtu nehlášených případů bude dosah deprese, psychózy nebo posttraumatické stresové poruchy (PTSD) pravděpodobně vyšší, než je odhad WHO.
Zdravotní služby jsou v zemi téměř nedostupné a léky jsou dostupné stěží. Vzhledem k tomu, že více než polovina populace žije v extrémní chudobě, každodenní strádání a bída se mohou změnit v to, co vědci nazývají „toxický stres“ a spustit nebo zesílit problémy duševního zdraví. U dětí může tento „toxický stres“ negativně ovlivnit chování, aktuální i budoucí zdravotní stav i schopnost se učit.
Přírodní katastrofy
V roce 2017 potkala zemi další rána. Lokální záplavy vyvolané vydatným deštěm ve Freetownu a v jeho okolí způsobily masivní sesuv půdy, kvůli kterému zemřelo nejméně 1100 lidí a další tisíce musely opustit domovy.
Bahno a voda po silném dešti zavalily nebo strhly domy a chatrče ve slumech, kterými je přelidněné město s 1,2 milionu obyvatel prošpikované.
Ve Freetownu prší v průměru šest měsíců v roce a povodně spojené se sesuvy půdy jsou poměrně časté. Město je bez kanalizačního systému a škody na objektech, které nedodržují žádná urbanistická pravidla, jsou vždy značné. K sesuvům půdy přispívá zejména odlesňování.
Místo, kde k sesuvu půdy došlo, nikdy nebylo zrekonstruováno a na místě je pouze pomník, připomínající oběti. Podle místního politika Alimamy Bubu Conteha se pozůstalým a přeživším ani po letech nedostalo dostatečné podpory.
Přístav Freetown s milionem obyvatel bývá dějištěm tragických událostí poměrně často. Nejnovější katastrofou je událost z listopadu 2021, kdy po explozi cisterny s palivem přišlo o život nejméně 115 lidí, desítky dalších byly popáleny.
Pohřeb obětí po výbuchu cisterny s palivem v Sierra Leone
Odlesňování
Obrovským problémem je rozsáhlé odlesňovaní, a to včetně nelegálního kácení. Ještě v roce 2010 měla Sierra Leone 5,43 milionů hektarů stromového porostu, což přesahovalo 75 procent její rozlohy. Do roku 2020 ztratila 155 tisíc hektarů stromového porostu, což mělo za následek příbytek 79,9 milionů tun emisí CO2 v atmosféře.
Čínská poptávka po exotickém dřevě připomínajícím palisandr způsobila nezákonné kácení a ničení lesů nejen v Sieře Leone, ale i v dalších západoafrických zemích. V roce 2018 prezident Sierry Leone vývoz dřeva zakázal, povolená je pouze těžba pro účely domácího trhu. Přesto mnoho dřeva putuje do zahraničí a vláda nemá prostředky na to, aby nelegální kácení zastavila.
Na nelegální kácení stromů měla nicméně pozitivní vliv pandemie koronaviru. Způsobila totiž prudké snížení poptávky po uvedeném dřevu v Číně, která ho využívá pro výrobu nábytku.
Turismus
Sierra Leone se na turistických žebříčcích jako atraktivní cestovatelská destinace rozhodně nezobrazuje. Hlavně kvůli všem katastrofám a jeho historii je ale v hlavním městě Freetownu poměrně velké množství zahraničních pracovníků z mezinárodních organizací, čínských a indických investorů a i díky nim dochází k postupnému rozvoji.
Samotný Freetown je pobřežní metropole, založená v roce 1787 britskými abolicionisty, v níž byli usazeni osvobození černí otroci z Anglie, kolonií Spojeného království v Severní Americe a jiných částí Afriky. Rapidně Freetown rozšířili například otroci, kteří tam byli převezení v roce 1800 z Jamajky.
Po všeobecném zákazu otrokářství v roce 1807 začali na území Sierry Leone proudit další lidé a význam této britské kolonie v západní Africe dál vzrůstal. Po roce 1840 již v zemi sídlilo na 40 tisíc bývalých otroků. Centrum města je tak do nynějška výjimečné architekturou postavenou potomky osvobozených lidí.
Sierra Leone má vše pro to, aby přilákala turisty, psala již před časem agentura AFP. Pláže s bílým pískem vroubené bohatými lesy a zpola osídlené ostrovy, stejně tak jako velké množství živočišných druhů, by mohly přispět ke zvýšení její atraktivity.
Hlavní město Sierry Leone Freetown, ilustrační foto
Pochmurná reputace Sierry Leone, kterou v roce 2006 popsal i film Krvavý diamant s Leonardem DiCapriem v hlavní roli se scénami usekávání končetin a dalšími hrůzami, je ale klíčovým faktorem, který turisty odrazuje.
„Myslím, že největším problémem, který před námi stojí, je změna vnímání naší země,“ řekl před lety agentuře Reuters Abimbola Carrol, výkonný ředitel místní cestovní kanceláře Visit Sierra Leone. „Některé obrázky, které zůstávají v povědomí z naší války - jako bylo usekávání rukou - jsou dost děsivé,“ připustil.
Mír převládá
Sierra Leone pořádá od konce občanské války v roce 2002 pravidelné volby, kterých se účastní více politických stran. Ty opoziční však čelí policejnímu násilí a omezeným možnostem shromažďování. Činnost občanských skupin je limitována přísnými předpisy.
Sierra Leone nicméně zůstala relativně stabilní zemí i šestnáct let poté, co v roce 2006 odešly mírové síly. Tím se vzepřela osudu mnoha křehkých a na konflikt náchylných států. Více než polovina zemí se totiž podle OSN během pouhých pěti let od mírového urovnání vrátí zpět do války. Navzdory nesčetným socioekonomickým výzvám, které jinde často vedou k opakování násilí a nepokojů, se válka v Sieře Leone nevrátila.