Uprostřed destrukce ožívají legendy. O útočících ruských vojácích se na Ukrajině mluví i jako o skřetech (s odkazem na příběhy ze Středozemě) nebo jako o hordě, coby připomínce mongolských kmenů, které pustošily středověkou Evropu. Ožívá ale také obraz legendárních válečnic známých jako valkýry. Probouzí ho hrdinství válčících ukrajinských žen.
Darja je jednou z tisíců žen, které starověké legendě dávají moderní tvář. Pár dnů před začátkem války dostala dovolenku a odjela od své jednotky na hranicích separatistických území na východě Ukrajiny.
Poté, co ruská armáda na konci února od východu napadla Ukrajinu, už se se svými kolegy nikdy nespojila. Připojila se tedy k jednotkám dobrovolníků a předává jim zkušenosti bojové medičky.
„Pořád mi říkají: ‚Ty jsi taková malinká.‘ Měřím metr šedesát jedna. Já na to říkám: ‚Nejsem malá, ale koncentrovaná.‘ Když se taková obří síla stlačí do malého prostoru, bude velmi koncentrovaná. A lidi u nás jsou teď velmi naštvaní,“ vypráví Darja.
Dvojí život žen
Své domovy na severu od Kyjeva, kde natáčel štáb ČT, proti ruské agresi brání hned několik žen. Mají své rodiny, děti. Jejich blízcí netuší, že slouží v dostřelu ruských zbraní. Představují se jenom přezdívkami. Vyprávějí střípky svých dřívějších životů – o dětech i vnoučatech nebo veterinární klinice, kterou vybudovaly.
„Já se strašně chci vrátit k civilnímu životu. Ale dokud nezvítězíme, žádný civilní život tady nebude,“ říká veterinářka s přezdívkou Vlaštovka.
To, co bylo před válkou, je pro ně jiný život. A hlavní důvod, proč vzaly do ruky zbraň. Kuchařka se dvěma dětmi se proměnila v bojovnici, která si při rozebírání kalašnikova zpívá a kterou místo explozí budí ze spánku ticho. „Když se ráno probudíš a je klid, je to zvláštní. To je podezřelé. Buď se probudíš a musíš fungovat, nebo se neprobudíš vůbec,“ vypráví žena, která si říká Ryba.
Sama přišla o dům, z její restaurace jsou jenom trosky. Rodina je ale v bezpečí. Stejně jako ona slouží desítky tisíc žen. Tvoří zhruba šestinu ozbrojených sil bránících Ukrajinu proti invazi.
„O čem přemýšlet? Tady zaútočil nepřítel na mou zemi. Tady jsou mí rodiče, přátelé. O čem přemýšlet. Prostě jdeš, vezmeš samopal a vpřed,“ vypráví zase úřednice Charlie.
Darja je sirota, která o nové blízké ze své jednotky přišla hned v prvních dnech války. Další ženy brání své rodiny s odhodláním legendárních valkýr. „Slova? Myslím, že čas slov už pominul,“ shrnula na závěr.
