Svržený syrský diktátor Bašár Asad před rokem uprchl s rodinou do Ruska. Za „humanitární“ azyl prý musel uzavřít dohodu o mlčenlivosti. Podle zdrojů listu Die Zeit pobývá v luxusním mrakodrapu v Moskvě, kde hraje on-line hry. Vládce, jemuž se přezdívá „Řezník z Damašku“, za války nechal bombardovat civilní obyvatelstvo a mučit své odpůrce. Přes sto tisíc lidí za jeho vlády zmizelo.
I když šlo v Sýrii do tuhého a islamisté rychle postupovali zemí, Asadova rodina neplánovala svou vlast opustit, tvrdí na únorovém videu natočeném v centru Moskvy diktátorův syn Háfiz. Když se režim hroutil, Háfiz, jeho matka Asma i sestra Zein byli v ruské metropoli, kde studoval a kde se Asadova manželka zotavovala z transplantace kmenových buněk.
Když se ale situace v Sýrii dál zhoršovala, rozhodl se Háfiz začátkem loňského prosince vrátit domů. V noci 8. prosince pak dorazil ruský vyslanec, který trval na tom, aby vládce odletěl na ruské vojenské letiště Hmímím a několik dní tam počkal. Když přistáli na základně, uvědomili si, že už není cesty zpět, uvedl Háfiz. Kreml poté nařídil, aby byli vojenským letadlem dopraveni do Ruské federace, kde dostali „humanitární“ azyl.
Z šetření agentury Reuters nicméně vyplývá, že pro syrského diktátora nebyl útěk zase tak nečekaný, jelikož o dva dny dříve nechal přepravit do Dubaje nejméně půl milionu dolarů v hotovosti spolu s cennostmi, tajnými dokumenty, notebooky a pevnými disky, podotýká Die Zeit.
Život v luxusním mrakodrapu
Muž, který nařídil masakry vlastního lidu a jemuž se přezdívá „Řezník z Damašku“, nyní žije s rodinou v luxusním třísetmetrovém mrakodrapu v moderní čtvrti Moskva-City, kde vlastní dvacet bytů ve třech podlažích, řekl německému listu Syřan z vlivné rodiny, který měl dříve blízko k Asadům, později ale ze země uprchl.
Byty v budově mají k dispozici obří vyhřívanou vanu, mramorovou koupelnu, krémově zbarvené skříně se zlatým lemováním, křišťálové lustry a široké pohovky připomínající paláce Blízkého východu, zjistili novináři Die Zeit, kteří mrakodrap navštívili, od místní realitní makléřky.
Asadova manželka, jež se před lety vyléčila z rakoviny prsu, trpí leukémií a podle zdroje magazínu zůstává „ve vážném stavu“. Asadův mladší bratr Maher údajně pobývá v hotelu Four Seasons, kde tráví čas popíjením a kouřením vodní dýmky.
Sám Asad, střežený ruskou bezpečnostní službou FSB, se může volně pohybovat po Moskvě a občas navštěvuje nedaleké obchodní centrum, napsal Die Zeit. Diktátor podle zdroje listu prý tráví hodiny hraním on-line videoher a často také pobývá ve své venkovské vile za ruskou metropolí.
Po útěku z vlasti se Asad zcela vytratil z veřejného života. Letos v říjnu psali váleční blogeři už podruhé o tom, že byl v Moskvě otráven, ale zůstává ve „stabilizovaném stavu“. Ruská státní média to nekomentovala a šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov zvěsti o otravách popřel.
Pod kontrolou Kremlu
Podle německého listu Asad zůstává pod kontrolou Kremlu a musel uzavřít dohodu o mlčenlivosti, jež se vztahuje na celou jeho rodinu, aby nevyšly najevo citlivé informace týkající se ruské role v syrském konfliktu. Šéf Kremlu Vladimir Putin zasahoval roky do tamní občanské války a snažil se udržet svého spojence u moci kvůli strategickým zájmům v této blízkovýchodní zemi, kde Moskva dál provozuje své základny.
Nový režim v Damašku vydal na Asada zatykač na základě obvinění z úmyslných vražd, mučení a podněcování k občanské válce. V zatykači je podle britského listu Daily Mail uveden jeho přesný popis: „1,89 metru vysoký, oválný obličej, výrazné čelo, dlouhý nos. Barva očí: modrá. Barva vlasů: hnědá.“
Podle informací médií měl dočasný syrský prezident Ahmad Šará při nedávné návštěvě Moskvy požádat Putina o Asadovo vydání, není ale jasné, co ze schůzky vzešlo. Šará při té příležitosti slíbil Kremlu, že dosavadní syrsko-ruské dohody zůstanou v platnosti.
Podle syrského zdroje Die Zeit si členové rodiny svrženého vládce v Moskvě „užívají peněz, které ukradli, a syrský lid pro ně absolutně nic neznamená“.
V Rusku v současnosti pobývá asi dvanáct set syrských důstojníků, z nichž mnozí, stejně jako Asadova rodina, patřili k menšině alavitů. Po změně režimu se obávali msty a soudních procesů. Nemajetní důstojníci skončili na Sibiři, bohatí zamířili stejně jako sesazený diktátor do ruské metropole, napsal německý list.
Věznice jako nástroj státního teroru
Poté, co v Sýrii převzali moc islamisté, začaly vyplouvat na povrch nové důkazy ohledně zvěrstev páchaných Asadovým režimem. Od Dará přes Damašek až po Homs se našly masové hroby. Svědectví, nově objevené dokumenty a archivy poukazují na mimořádně kruté postupy minulé vlády, píše web The Syrian Observer.
Významným aspektem Asadovy diktatury bylo mučení. Už válka jako taková vypukla v březnu 2011 poté, co režim zatkl a mučil teenagery za malování revolučních graffiti. Lidskoprávní organizace pak ve svých zprávách zmiňují řadu případů mučení či nelidské podmínky v mnoha syrských věznicích, které režim využíval jako nástroj státního teroru.
V roce 2014 zveřejnil syrský informátor známý jako „Caesar“ 54 tisíc snímků, aby světu odhalil průmyslový rozsah porušování lidských práv v Asadových vazebních zařízeních – včetně mučení, hladovění a vražd.
Ženy a děti jako páka
Režim používal jako válečnou zbraň rovněž sexuální násilí. Mladá Syřanka Asma, která se snažila v roce 2016 doručit pomoc obléhanému předměstí Damašku, vypověděla, že byla během osmnácti dnů třináctkrát znásilněna. Nejprve jedním důstojníkem, poté vojáky. Její utrpení ve věznici č. 235 ovládané Asadovou vojenskou rozvědkou občas zahrnovalo i sexuální penetraci s použitím předmětů, napsal server France24.
Podle bývalých vězňů a skupin monitorujících válku navíc Asadův režim používal rodiny svých domnělých nepřátel jako páku. Ženy byly zadržovány bez obvinění a soudu, aby je mohl použít proti jejich manželům, a děti proti jejich uvězněným matkám, přičemž psychicky i fyzicky strádaly a byly mučeny, zjistil deník The New York Times.
Jednou z nejbrutálnějších věznic byl podzemní komplex Sajdnájá, který leží zhruba třicet kilometrů od Damašku. V Sajdnáji desítky tisíc lidí čekalo mučení, sexuální násilí a hromadné zabíjení. Příbuzní mnoha vězňů často celé roky nevěděli, zda jsou jejich blízcí naživu, nebo už po smrti.
Pod Homsem pak bylo objeveno pět metrů hluboké tajné zařízení, kde byli zadržováni civilisté ve tmě a jejich křik tlumil beton, upozornil Syrian Observer. Stanice BBC poznamenala, že síť věznic, v nichž mizeli ti, kdo dali najevo nějakou formu odporu, patří mezi „nejtemnější součásti dědictví Asadova represivního režimu“.
Mnoho Syřanů nyní požaduje, aby byli před soud postaveni lidé, kteří zneužívali moc a dopouštěli se zločinů za minulé vlády. Ačkoli se některé rodiny po pádu režimu znovu setkaly se svými blízkými a z věznic byly osvobozeny tisíce lidí, osud mnoha dalších zůstává neznámý.
Ohromné množství nezvěstných
Podle Mezinárodní komise pro pohřešované osoby se celkový počet nezvěstných v Sýrii odhaduje až na 200 tisíc, z toho kolem 100 tisíc zmizelo během občanské války. Mezi pohřešovanými jsou lidé, kteří byli uneseni, zabiti či nuceně vysídleni.
V květnu syrské místní úřady oznámily vznik Komise pro spravedlnost a pohřešované osoby, která bude vyšetřovat zločiny předchozího režimu. Vláda je však rozsahem tohoto úkolu zahlcena, navíc ve zdevastované zemi disponuje omezenými zdroji, upozornil web The New Arab. Většina rodin tak nejspíš bude muset čekat roky, než se dozví, co se stalo s jejich blízkými.
Chemické útoky, barelové bomby a hlad
Generální tajemník OSN António Guterres v roce 2021 prohlásil, že zločiny v Sýrii páchané za Asadovy vlády jsou nejhorší, jakých byl svět v tomto století svědkem. „Rozsah zvěrstev je šokující. Jejich pachatelé musí být pohnáni k odpovědnosti, pokud má být v Sýrii udržitelný mír,“ uvedl tehdy Guterres.
OSN nicméně už během občanské války upozornila, že kromě vládních sil stojí za zločiny i povstalci. Brutální vraždy páchali opakovaně kupříkladu džihádisté z Islámského státu či fronty an-Nusrá.
Syrské vojenské síly a jejich spojenci v čele s Ruskem během konfliktu obléhali města ovládaná rebely, jako bylo Aleppo, kde připravili obyvatele o jídlo, vodu a léky. Navíc bombardovali nemocnice i konvoje s humanitární pomocí, čímž přispěli k hladomoru a šíření nemocí.
V roce 2013 zaútočila Asadova armáda nervovým plynem na předměstí Damašku, kde zemřely stovky lidí. Podle expertů zabil Syřany sarin. Damašek poté pod mezinárodním tlakem souhlasil s plánem na zničení zásob chemických zbraní. Od té doby byl ale režim spojován s útoky pomocí chlóru, který se snadněji vyrábí z průmyslových zdrojů. Používání chlóru jako zbraně zakazuje Úmluva o chemických zbraních, kterou Sýrie ratifikovala v roce 2013.
Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v lednu 2023 oznámila, že vyšetřovatelé po téměř dvouletém zkoumání došli k závěru, že nejméně jeden syrský vojenský vrtulník v dubnu 2018 shodil na civilisty obydlenou oblast ve městě Dúmá dva zásobníky s plynným chlórem. Při útoku zahynulo 43 lidí. Asad obvinění odmítl.
Syrská síť pro lidská práva uvedla, že helikoptéry syrského režimu jen v roce 2016 svrhly téměř 13 tisíc barelových bomb a zabily stovky civilistů včetně dětí. Úmyslné cílení na civilisty a nevybíravé bombové útoky jsou přitom podle mezinárodního práva považovány za válečný zločin.
Návrat do hry
Západ v čele s USA uvalil na Asadovu Sýrii tvrdé sankce. V posledních několika letech před úspěšnou bleskovou ofenzivou islamistů v prosinci 2024 se ale režimu navzdory brutálním praktikám dařilo vymanit z mezinárodní izolace, byť nikoli na Západě.
Kromě tradičních vazeb na Rusko a Írán se diktátor snažil sbližovat s Čínou nebo Tureckem. Úspěšné bylo i jeho úsilí o obnovu diplomatických vztahů s arabskými zeměmi, které ho od začátku války izolovaly. Liga arabských států v roce 2023 obnovila Damašku členství.
