Lidé po téměř celé Sýrii nepřestávají slavit znovunabytou svobodu a do Aleppa i dalších měst se navracejí tisíce vysídlených lidí. Postupně se odkrývají také zločiny, které páchala vláda svrženého Bašára Asada. V ulicích je slyšet otevřená kritika padlého režimu a přibývá i svědectví o represích a mučení. Na místě natáčel zpravodaj ČT Václav Černohorský.
Řada Syřanů po pádu Bašára Asada prožívá momenty, o kterých dosud jen snila. Hamúd Garrá se po dvanácti letech vysídlení poprvé vrátil do rodného Aleppa. „Celou cestu sem jsem probrečel. Nedokázal jsem si představit, že se jednoho dne vrátím do města, kde jsem se narodil,“ popisuje svoje emoce.
V ulicích je nahlas slyšet kritika, která dříve zaznívala jen doma a šeptem. Na veřejnost se dostávají svědectví, která se systém založený na útlaku snažil umlčet. I v druhém největším městě Aleppu pád Bašára Asada odkrývá represivní praktiky jeho režimu. Brána do místní vojenské základny, která dlouhá léta sloužila jako vězení, kde končili jeho skuteční i domnělí odpůrci, se nyní otevřela.
Lidé se už nebojí mluvit o mučení
Mohamed Mustafa Hayek byl vězněný za diktátora Bašára Asada i jeho otce Háfize Asada. Poprvé byl uvržen za mříže jako student před čtyřiceti lety poté, co se dostal do nevyprovokované potyčky s vojákem. Říká, že ho tehdy málem umučili k smrti. Zranění nohy, které mu věznitelé způsobili, se dosud nezhojilo.
O svých zážitcích poprvé mluví veřejně. „Dosud jsme nemohli ani otevřít ústa. Nemohli jsme říct ani slovo. Byli jsme utlačováni, ponižováni a uráženi,“ vylíčil.
Uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) v prvních dnech své vlády slibuje mnoho. Od potrestání lidí zodpovědných za mučení, po obnovení služeb a bezpečnosti.
Náboženské menšiny pozorně naslouchají prohlášením, že jejich práva budou zaručena. „Mohu dosvědčit, že v posledních dnech jsme nezaznamenali žádný případ diskriminace vůči naší komunitě,“ ujišťuje římskokatolický kněz v Aleppu Bahžad Elía Karakaš.
Osud křesťanů v Aleppu vypovídá o dopadech vleklé války. Před čtrnácti lety jich ve druhém největším městě Sýrie žilo podle odhadů na tři sta tisíc, teď je to pouhá desetina. Podle jednoho z příslušníků náboženské komunity Fátího George Chodárího byli křesťané vykreslováni jako spojenci Asada, ale nebyli jimi. „I jeho vlastní lidé ho nesnášeli, protože posílal jejich děti na smrt,“ dodává k povaze padlého režimu.
Že se situace trvale zlepší, je zatím spíše naděje než jistota. Pro řadu lidí konec režimu Bašára Asada v tuto chvíli znamená alespoň možnost se svobodně nadechnout.
