V Sýrii padl režim autoritářského prezidenta Bašára Asada, povstalci v neděli ráno v projevu vysílaném státní televizí také oznámili propuštění všech vězňů. Osud devětapadesátiletého Asada je nejasný, podle dostupných informací před postupujícími rebely z metropole Damašku uprchl na palubě letadla.
Do čela Sýrie se Bašár Asad postavil v červenci 2000 po smrti svého otce Háfize Asada, který blízkovýchodní zemi vládl dlouhá léta pevnou rukou. Asad senior si vytrvalostí, politickou obratností, ale i nesmlouvavostí dokázal udržet čelné postavení mezi arabskými politiky téměř třicet let. Když vystudovaný oční lékař Bašár Asad, který získal vzdělání i v Londýně, nastoupil do funkce, vyvolalo to jisté naděje na změnu autoritářského režimu. Ty se ale nenaplnily.
V nástupnické řeči sliboval kromě osvobození Golanských výšin i aplikaci „zvláštní demokracie, která má kořeny v syrské historii, kultuře a civilizaci“. Po téměř čtvrtstoletí v čele země a po čtrnácti letech občanské války se ale Sýrie ocitla na pokraji zhroucení – ve válce zahynulo podle odhadů až 600 tisíc lidí, z toho asi polovina byli civilisté, hospodářství země čelí rozvratu.
Mezinárodní izolace
Po nástupu k moci Bašár Asad sice částečně zreformoval ekonomiku, když třeba povolil soukromé banky, od počátku si ale ponechal pevnou kontrolu nad politikou, kterou ovládala jeho Socialistická strana arabské obrody (Baas). Sýrie pod Asadovým vedením se již před občanskou válkou dostala do mezinárodní izolace na základě obvinění od USA, že chce destabilizovat Irák a Libanon, podporuje terorismus a že vyvíjí zbraně hromadného ničení.
Další těžké období nastalo pro Asada po zavraždění libanonského expremiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, byli s tím spojováni vysocí syrští činitelé. V dubnu téhož roku tak museli syrští vojáci po téměř třech desetiletích opustit Libanon. Vyšetřování nicméně neprokázalo zapojení syrské vlády do atentátu, soudy ukázaly na členy libanonského hnutí Hizballáh, které ovšem bylo blízkým Asadovým spojencem.
Asadova vláda také zrušila v dubnu 2011 výjimečný stav, který platil od 8. března 1963, to už se ale země zmítala v občanské válce. Tu zažehlo utlačování prodemokratických demonstrací a do konfliktu se postupně zapojily různé regionální a zahraniční síly – na straně Asadova režimu Rusko, Írán či Hizballáh, část povstalců měla podporu Turecka a stranou nezůstaly ani USA. V posledních letech se angažoval Izrael, který letecky útočil na íránské cíle či na cíle spojené s Hizballáhem.
Válka v Sýrii si podle odhadů vyžádala obří oběti na životech a měla na populaci země i další zásadní dopady. Dalších téměř 12 milionů obyvatel, což je více než polovina předválečné populace, totiž opustilo své domovy, většinou trvale. Z nich na šest milionů uprchlo do zahraničí, podle OSN tak způsobila občanská válka největší migrační vlnu od druhé světové války. Nejvíce Syřanů (přes tři miliony) se usadilo v Turecku, přes 1,5 milionu v Libanonu, stovky tisíc zamířily do Evropy.
Výše zmíněné protesty byly součástí takzvaného arabského jara, které vypuklo v prosinci 2010 v Tunisku a postupně se přelilo do dalších zemí. Svrženi byli vládci Tuniska (Zín Abidín bin Alí) a Egypta (Husní Mubarak), kteří padli po lidových protestech začátkem roku 2011. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl svržen a zabit povstalci v říjnu téhož roku a jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih odstoupil v únoru 2012.
Asad se ale u moci udržel – i díky zapojení Ruska a Íránu, protože obě země mu poskytly výraznou vojenskou pomoc, podobně jako libanonský Hizballáh. Když ruské jednotky v roce 2015 přišly do Sýrie, ovládal Asad jen asi třetinu území země. Přes 25 procent území bylo v držení arabsko-kurdské koalice Syrské demokratické síly (SDF), zbytek měly pod kontrolou další povstalecké skupiny.
Po studiích medicíny vojenská akademie
Bašár Asad se narodil 11. září 1965 v Damašku. Vystudoval medicínu na Damašské univerzitě a poté se čtyři roky věnoval očnímu lékařství ve vojenské nemocnici v Tišrínu. Další dva roky studoval oční chirurgii v Londýně. Po automobilové nehodě, při které v lednu 1994 zemřel jeho starší bratr Basil, se vrátil do Damašku a nastoupil na vojenskou akademii ve městě Homs. Působil jako velitel tankové brigády a velel republikánským gardám.
V červnu 2000 stanul v čele strany Baas a v pořadí šestnáctým prezidentem Sýrie se stal krátce nato, měsíc po smrti svého otce. Kvůli kandidatuře musel parlament schválit dodatek k ústavě, aby Bašár Asad mohl ve svých 34 letech kandidovat (předchozí hranice činila 40 let). Asad se dvakrát nechal zvolit v referendech (2000 a 2007) a dvakrát ve volbách (2014 a 2021); hlasování ale Západ nepovažoval za demokratické ani legitimní.
Syrská vláda je roky obviňována z válečných zločinů, včetně nasazení chemických zbraní. OSN už v roce 2012 oznámila, že se Asadův režim dopustil zločinů válečných a proti lidskosti. Tytéž činy ale spáchali také povstalci. Tehdejší vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navanethem Pillayová pak v prosinci 2013 řekla, že Asad je zodpovědný za válečné zločiny a za zločiny proti lidskosti.
V posledních několika letech se Asadovi dařilo vymanit z mezinárodní izolace, byť nikoli na Západě. Loni v září třeba poprvé od roku 2004 přiletěl do Číny. Peking, stejně jako Rusko a Írán vztahy s Damaškem udržoval i v době, kdy mnohé země Asada izolovaly kvůli jeho brutálnímu potlačení protivládních demonstrací. Čína také jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN několikrát vetovala rezoluce o Sýrii.
Asad se snažil obnovit diplomatické vztahy také s arabskými zeměmi, které ho od začátku války izolovaly. Liga arabských států (LAS) loni obnovila Damašku členství. Letos v květnu pak Saúdská Arábie po více než deseti letech jmenovala svého velvyslance v Sýrii. Objevily se také signály o možnosti narovnání vztahů s Tureckem, jež byly prakticky zpřetrhány po vypuknutí občanské války, v níž Ankara podporovala povstalce usilující o Asadovo svržení.
