Organizace Islámský stát opět přitahuje mladé muže bez vidiny budoucnosti. Varuje před tím i Libanon, protože už desítky jeho chlapců odešly bojovat do sousední Sýrie. Spíš než radikální myšlenky je lákají peníze.
V přístavní čtvrti druhého největšího libanonského města Tripolisu je chudoba a bezmoc vidět na každém kroku. Těžký život pomáhají aspoň trochu rozmělnit pouliční hry. Vyhraným zápasem je však pro mladé muže hlavně cesta pryč. „Co byste chtěli dělat v této prokleté zemi? Lidé houfně odjíždějí do Německa, do Evropy. Kdekoli je to lepší než tady. Dokonce i v Sýrii,“ křičí jeden z nich.
Od Kypru, tedy Evropské unie, je dělí jen pár hodin plavby. Na zaplacení pašerákům ale řada lidí nemá. Někteří proto míří za penězi opačným směrem. Láká je až jeden tisíc eur (přes 24 tisíc korun) měsíčně v řadách Islámského státu.
„Dosud odešlo do Sýrie víc než sto chlapců. V posledních třech měsících se stále víc rodičů probouzí a zjišťují, že jejich synové odešli,“ říká právník Mohammed Sablúh.
Rodiče kritizují nečinnost úřadů
Zájemci odcházejí nejčastěji po skupinách. Řada z nich se podle právníka radikalizovala ve vězení. Po propuštění už vhodnou práci nenašli. Typický příběh postihl i syna Úm Tarekové. Rodinu opustil v polovině ledna. „Po čtyřech dnech mi zavolal, že je v pořádku. Zeptala jsem se, kde je. Odpověděl, že to nemůže říct. Pak zavěsil,“ říká matka zradikalizovaného rekruta.
Svému synovi je prý schopná odpustit. Ne tak libanonské vládě. Právě úřadům vyčítá, že svou nečinností přitahují mladé muže do náručí islamistů. Rodiče kritizují například to, jak lehce jejich synové projdou přes hraniční kontroly. Vláda zatím odchody mladých mužů nekomentuje.
Právník Sablúh dodává: „Kvůli úřadům se jejich život změnil v peklo. Tito chlapci se cítí bezmocní.“
Islámský stát o sobě dává stále vědět
Právě v Sýrii o sobě Islámský stát dává znovu vědět. Před pár dny napadl věznici na severovýchodě země s cílem osvobodit stovky spolubojovníků. Podle Kurdů při bitvě zemřelo zatím 70 členů IS. Kdysi mocná organizace byla poražena, ale ne úplně zničena.
Ani tyto zprávy však některé mladé obyvatele Tripolisu neodradí od velké cesty. „Možná se kluci, kteří tam umírají, mají lépe než ti, kteří tady žijí,“ říká jeden. A druhý dodává: „Tady nemluvíme o životě. V Libanonu není žádný život.“
