Libanon sužuje v posledních měsících chaos – v zemi chybí pohonné hmoty, potraviny i léky. Zemi opouští tisíce lidí. Ekonomická krize zde vypukla před dvěma lety, prohloubily ji pandemie koronaviru i loňský masivní výbuch v bejrútském přístavu. Prvním světlem na konci tunelu by mohl být páteční dekret o nové vládě. Země byla bez stabilního vedení přes rok. Zároveň se dohodla s Egyptem na dodávkách zemního plynu. Ujednání však brzdí sankce USA uvalené na Sýrii, přes kterou by surovina do země měla putovat.
„Během občanské války, i když byla hrozná, nenastávaly žádné výpadky proudu. Měli jsme vodu i práci. To, co nyní zažíváme, je drsnější než libanonská občanská válka,“ říká obyvatel Bejrútu Hassan Khalíf.
Nekonečné kolony aut stojí před čerpacími stanicemi, není dost léků ani potravin. Tma halí okna většiny obydlí kvůli nedostatku proudu pravidelně s nástupem každého večera. Za chybějící energií stojí i omezení provozu nemocnic. Nefungují ani čističky a lidé nemají přístup k pitné vodě. Takový je Libanon v září roku 2021.
Země zažívá nebývalou inflaci. Finanční krize představuje největší hrozbu pro stabilitu Libanonu od občanské války v letech 1975-90. Více než polovina ze šesti milionů obyvatel této blízkovýchodní země upadla do chudoby, včetně téměř milionu syrských uprchlíků.
Cena potravin vzrostla za poslední dva roky o víc než pět set procent. Ulice Bejrútu i dalších měst lemují zavřené podniky. Světová banka uvádí, že jde o jednu z nejprudších depresí současnosti. Měna se propadla o více než devadesát procent a finanční systém byl paralyzován.
„Nejlepší by pro nás bylo, kdyby nás obsadil nějaký cizí stát, abychom mohli mít elektřinu, vodu a bezpečnost,“ řekla deníku The New York Times obyvatelka Tripolisu Wafa Khaled, když se jí ve frontě před místní lékárnou nepodařilo sehnat inzulín pro svou nemocnou matku.
Nová vláda se staronovým premiérem
Krok směrem ke stabilitě by mohl znamenat dekret o nové vládě. Ten podepsal libanonský designovaný premiér Nadžíb Míkátí s prezidentem Michelem Aúnem v pátek 10. září. Libanon nemá standardní vládu více než rok, kabinet dosluhujícího premiéra Hasana Dijába podal demisi po loňské srpnové explozi v bejrútském přístavu.
Míkátí pochází ze severolibanonského Tripolisu, byl premiérem dvakrát a má blízko k Sýrii. V minulosti byl také ministrem veřejných prací a dopravy. Časopis Forbes odhaduje jeho jmění na 2,5 miliardy dolarů (asi 53 miliard korun). Politik byl v minulosti zároveň několikrát obviněn z korupce a nelegitimního obohacování.
V nové vládě bude 24 ministrů, podle Reuters má být ministrem financí Júsuf Chalíl z vedení centrální banky. Ministerstvo hospodářství má řídit Amín Salám, ministerstvo vnitra potom soudce Basám Maulaví.
V posledním roce se o zformulování vlády snažilo několik pověřených politiků, ale nedohodli se s prezidentem. Míkátí býl úkolem sestavit vládu pověřen v červenci. Řekl, že chce hned po jmenování do funkce obnovit jednání s Mezinárodním měnovým fondem o možné pomoci z finanční krize.
Dodávky plynu z Egypta
Země se také dohodla s Egyptem na dodávkách zemního plynu. Součástí plánu je jeho import přes jordánské a syrské území.
„Prvním krokem bude z plynu vyrobit asi 450 megawattů v naší jediné elektrárně, která funguje na plyn. V budoucnu bychom mohli dovážet elektřinu z Jordánska přes území Sýrie, až budou opraveny oblasti poničené válkou,“ doplnil libanonský ministr energetiky Raymond Ghajar.
Využívání syrského území ale komplikují americké sankce uvalené na režim Bašára Asada. Libanon teď požádal Washington o výjimku. Američané se s Bejrútem snaží najít východisko. Krize se stala totiž součástí geopolitického boje. Libanonské radikální hnutí Hizballáh jedná o dodávkách ropy s blízkým spojencem a americkým rivalem – Íránem. „Dovezeme ropu pro všechny Libanonce,“ slibuje lídr hnutí Hizballáh Hasan Nasralláh.
Exodus Libanonců do zahraničí
Jenže politikům dochází čas. Krize by mohla způsobit trvalé poškození tří sektorů, díky nimž se Libanon v arabském světě historicky vyjímal.
V zemi, která byla kdysi považována za Švýcarsko Blízkého východu, jsou banky z velké části v platební neschopnosti. Vzdělávání utrpělo ránu, protože učitelé a profesoři hledají lepší příležitosti v zahraničí. A zdravotnictví je na pokraji kolapsu, snížení platů i nedostatek zdravotnického materiálu a léků způsobil hromadnou emigraci sester i doktorů. Nejvíce ze země odcházejí mladí. Řada obyvatel míří na Kypr, kde Libanonci hledali útočiště už během občanské války.
Na ostrov vedle Libanonu odešla i Nanor Abachianová původem z Bejrútu. „Neuvěřitelně mě to bolí, protože jsem opustila svoji zemi a rodiče, všechny. Nikoho tady nemám, ale musela jsem to udělat. Chci, aby moje děti vyrůstaly s hrdostí a důstojně.“
