Ráno 7. října 2023 pronikli ozbrojenci teroristické organizace Hamás a dalších teroristických skupin do jižního Izraele, kde zabili téměř 1200 lidí a unesli 251 dalších do Pásma Gazy. Od konce druhé světové války a holocaustu se pro židovský národ jednalo o nejkrvavější den. Během následné izraelské ofenzivy na území enklávy zemřely desetitisíce Palestinců a výrazně se zhoršila humanitární situace. Vládě v Jeruzalémě se ale všechna rukojmí dosud nepodařilo osvobodit.
Útok ze 7. října začal kolem 6:30 ráno salvou nejméně 2200 raket vypálených na Izrael během pouhých dvaceti minut. Pro srovnání – během této úvodní salvy Hamás použil více než polovinu počtu všech raket vypálených z Gazy v roce 2021 během tehdejšího 11denního konfliktu. Salva údajně přetížila protiraketový systém Iron Dome (Železná kupole), ačkoli Izraelské obranné síly (IDF) nespecifikovaly, kolik raket systémem proniklo, připomněl server encyklopedie Britannica.
Zatímco na Izrael padaly rakety, nejméně 1500 bojovníků z Hamásu, Palestinského islámského džihádu (PIJ) a dalších skupin na desítkách míst prolomilo opevněnou hranici Izraele pomocí výbušnin a buldozerů. Zároveň agresoři vyřadili komunikační sítě několika vojenských stanovišť židovského státu. Další členové Hamásu se dostali do jižního Izraele po moři na motorových člunech poblíž pobřežního města Zikim, jiní k průniku využili motorové paraglidy.
Oběťmi jejich útoku se staly rodiny žijící poblíž Pásma Gazy, které ozbrojenci přepadli v jejich domovech. Jedním z napadených sídel byl například kibuc Nir Oz, kde teroristé unesli nebo brutálně zabili čtvrtinu ze čtyř set obyvatel, nebo město Sderot, kam pronikly skupiny teroristů brzo ráno .
Místem zřejmě nejhoršího masakru během útoku teroristů se stal hudební festival poblíž Pásma Gazy, kde extremisté zabili přes 260 lidí a další odvlekli do zajetí. Řada z nich měla dvojí občanství nebo byli občany jiných států. Zpráva OSN z března 2024 obsahovala důkazy o tom, že některé oběti byly před zabitím vystaveny sexuálnímu násilí.
K útoku došlo během svátku Šmini aceret, kdy mnoho vojáků IDF mělo dovolenou. Pozornost armádního velení se tehdy soustředila spíše na severní hranici Izraele, kde panovalo napětí kvůli aktivitám teroristického hnutí Hizballáh. Den před vpádem bylo padesáté výročí začátku jomkipurské války – při ní během října 1973 počáteční útok Egypta a Sýrie vládu v Jeruzalémě rovněž zaskočil.
Návrat rukojmí
Po útoku ze 7. října stanovil izraelský premiér Benjamin Netanjahu dva hlavní cíle války v Gaze: osvobodit všechna rukojmí unesena z Izraele a zničit Hamás. Po dvou letech se mu nepodařilo zcela naplnit ani jeden z těchto cílů.
Z 251 rukojmí unesených do Gazy se 148 vrátilo do Izraele živých, z toho osm z nich osvobodila izraelská armáda, zbývajících 140 bylo propuštěno Hamásem výměnou za stovky Palestinců zadržovaných Jeruzalémem. Teroristé rovněž do židovského státu navrátili ostatky několika mrtvých unesených.
Podle izraelské vlády je islamisty stále zadržováno 48 rukojmí. Z nich je pouze dvacet považováno za živé. V Izraeli v uplynulých letech opakovaně probíhaly demonstrace, které požadovaly uzavření dohody s Hamásem a propuštění odvlečených. Netanjahuova vláda však pokračovala v bojích a sledovala svůj druhý cíl – úplné zničení Hamásu.
Zničení Hamásu
Hamas v Pásmu Gazy nadále funguje, i když Jeruzalém zlikvidoval řadu jeho bojovníků a čelních představitelů. Jeruzalém informoval, že díky jeho operacím je po smrti šéf politického vedení palestinského hnutí Ismáíl Haníja i jeden z šéfů gazánského křídla Hamásu Jahjá Sinvár.
Pozorovatelé podle portálu Deutsche Welle (DW) tvrdí, že Hamás je sice oslabený, ale ne poražený. A to i přes výraznou převahu izraelské armády v palebné síle a výzbroji a přes naléhání vůdců židovského státu na „úplné vítězství“.
Není jasné, kolik bojovníků má Hamás ještě k dispozici. „Utrpěl mnoho vojenských porážek, ale stále má schopnost se přeskupit a také si udržuje velení a kontrolu,“ tvrdí výzkumnice z katedry válečných studií na King's College v Londýně Marina Mironová. Před útoky ze 7. října 2023 měla teroristická skupina podle odhadů 25 až 30 tisíc bojovníků. Za poslední dva roky různé izraelské bezpečnostní zdroje uvádějí, že zabily mezi sedmnácti a 23 tisíci z nich.
Britská a izraelská média však s odkazem na utajovanou izraelskou databázi psala o tom, že ke květnu 2025 se podařilo ztotožnit pouze 8900 mrtvých nebo „pravděpodobně mrtvých“ bojovníků Hamásu a jeho spojenců. Další tisíce ozbrojenců se podle DW podařilo teroristickému hnutí naverbovat.
DW napsal, že nebude možné Hamás zcela zničit a že oslabení této skupiny může být nejblíže tomu, co lze označit za „úplné vítězství“, kterého může Jeruzalém dosáhnout. „Hamás je ideologie,“ řekl DW expert z Mezinárodního centra pro boj proti terorismu Hans-Jakob Schindler. „Ideologii nelze zničit. Lze (pouze) oslabit její vojenské a teroristické schopnosti,“ podotkl.
Humanitární situace v Pásmu Gazy
V uplynulých dvou letech bombardování izraelské armády zasáhlo nemocnice, uprchlické tábory i školy v Gaze. Zasaženy byly například i dva křesťanské kostely a došlo ke zničení řady civilních budov, což nadále zhoršuje humanitární situaci v regionu.
Podle palestinských úřadů, které jsou pod kontrolou Hamásu, během izraelské ofenzivy zahynulo už přes 67 tisíc lidí, většinou civilistů, včetně žen a dětí. V Pásmu Gazy zemřelo rovněž několik novinářů, záchranářů a humanitárních pracovníků.
Jeruzalém opakovaně blokoval dodávky humanitární pomoci určené pro civilní obyvatelstvo v Gaze s odůvodněním, že chce zabránit tomu, aby se dané komodity dostaly pod kontrolu Hamásu a dalších teroristických skupin.
V prosinci 2023 podala Jihoafrická republika žalobu proti Izraeli u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) za porušení Úmluvy OSN o genocidě. Loni v listopadu pak vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) zatykače na Netanjahua a jeho tehdejšího ministra obrany Jo’ava Galanta za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Izraelská vláda a její příznivci zatykače odmítli, Maďarsko později dokonce oznámilo svůj odchod z ICC.
Uznání palestinského státu
Situace v Gaze dala silný impuls snahám o uznání nezávislého palestinského státu. Do 7. října 2023 tak učinilo přibližně 140 zemí po celém světě. O dva roky později Palestinu formálně uznalo dalších dvacet zemí – včetně Francie, Velké Británie, Španělska, Austrálie nebo Kanady.
Tímto krokem vlády daných států vyjádřily podporu dvoustátnímu řešení. Netanjahu tvrdí, že ustanovení samostatného palestinského státu by bylo „odměnou“ pro Hamás. Vlády, které Palestinu uznaly, však vyloučily možnost, že by Hamás hrál v palestinském státě jakoukoli roli.
Řada zemí zastavila vývoz zbraní do židovského státu v reakci na pokračující válku v Gaze. Několik zemí – včetně Kolumbie, Jižní Afriky a Malajsie – uvalilo na Izrael sankce.
I Evropská unie diskutuje o represivních ekonomických opatřeních vůči Jeruzalému. Stále více členských států také podporuje pozastavení dohody o přidružení mezi EU a Izraelem, omezení bezvízového styku pro izraelské občany v Evropské unii a blokování dovozu z izraelských osad na okupovaném Západním břehu. Německo a některé další členské státy EU však dosud odmítají tato opatření přijmout.
Na konci letošního září představil americký prezident Donald Trump dvacetibodový mírový plán pro Gazu, který požaduje propuštění všech zbývajících rukojmí a odzbrojení Hamásu, přičemž bojovníci, kteří se „zaváží k mírovému soužití“ s Izraelem, získají amnestii. To by v praxi znamenalo konec Hamásu jako ozbrojené milice.
