Třešť (Českomoravská vrchovina) – Řemeslo má zlaté dno, z povědomí lidí se však pomalu vytrácí. Na Vysočině na řemesla a zaniklý průmysl vzpomínají v tehdejší silně průmyslové oblasti – v Třešti. Právě tam připravili výstavu Zaniklý třešťský průmysl v domě zdejšího rodáka textilního velkoprůmyslníka Josefa Schumpetera. Rodina Schumpeterů se zabývala především výrobou oděvů a obchodem s textilem, někteří její členové také působili dokonce ve funkci starosty města.
Na počátku 19. století vévodil Třešti průmysl, tehdy to začalo založením první soukenické továrny měšťana kupce Josefa Schumpetera. K pohonu strojů používal koně, až posléze parní stroj. Soukenická štětka z bodláků sloužila k vyčesávání látek, nechybí cívky, člunky, drhleny neboli kartáče. „Od Schumpetera to postupně převzal továrník Műnch. Ten podnikal v Třešti a v nedalekých Hodicích, kde šil turecké čepičky zvané fezy,“ uvedla kurátorka výstavy Milina Makanova Matulová z Muzea Vysočiny v Třešti. V textilkách v Třešti se na počátku 19. století pracovalo od 5 až do 20 hodin s pouze hodinovou polední přestávkou. Nejdelší pracovní doba, nejnižší mzdy – za týden 2 zlaté a 50 krejcarů. To bylo stěží na uživení.
Třešť tehdy proslavily i továrny na výrobu dřeva a nebo třeba výroba tradičních dřeváků. „Moric Knapp tady začal vyrábět bohatě vyřezávané hodinové skříňky a nábytek,“ vysvětlila kurátorka Matulová. Jan Morkus z Muzejního spolku Třešť doplnil: „Je to smutné, ale příliš se toho neudrželo. Dřevařský průmysl tady ve velkém zanikl.“
Majitelé továren byli většinou židé, z té doby je k vidění Svitek Tóry, ručně psaný text Pěti knih Mojžíšových a vzpomínka na sirkařskou dílnu tureckého žida Samuela de Mayo. „Mnohem známějším byl další výrobce Moric Meissner. Vyráběl zápalky a vyvážel je prakticky do celého světa,“ dodala paní Milina Makanova Matulová.
Novou expozici v Schumpeterově domě doplňují i řezbářské výtvory, například umně vyřezávané dýmky a kuřácké potřeby.
