Okresní soud v Chebu znovu zprostil obžaloby strojvedoucího Radima Růžičku, který byl obviněn v souvislosti s nehodou, při které v červenci 2019 vykolejil nákladní vlak u Mariánských Lázní. Za obecné ohrožení mu hrozil až osmiletý trest. Chebský soud už jednou Růžičku viny zprostil. Krajský soud ale po odvolání státního zástupce případ vrátil k opětovnému projednání.
Podle soudu bylo příčinou nehody to, že vlak vjel na úsek trati, kde byla nejvyšší povolená rychlost 30 kilometrů v hodině, rychlostí 91 kilometrů za hodinu. Podle soudce Rostislava Tomise je železniční doprava ucelený systém, ve kterém by měli všichni účastníci spolupracovat na zajištění bezpečnosti provozu. V tomto případě se ale podle něj objevily nedostatky na straně Správy železnic i dopravce ČD Cargo, které přispěly k tomu, že se nehoda stala.
Obžaloba Růžičkovi vyčítala to, že jako strojvůdce se mohl a měl seznámit se změnami trati prostřednictvím služebního tabletu a také že přehlédl předzvěstí na blížící se úsek s omezenou rychlostí. Podle soudce Rostislava Tomise ale nešlo o trestný čin.
„Soud nedospěl k závěru, že by existovala nějaká zákonná nebo jiná povinnost, podle které by se strojvůdce měl seznámit se změnami na trati z tabletu, který mu byl ze strany zaměstnavatele přidělen. Zároveň soud dospěl k závěru, že v té věci existují zásadní antisystémové kroky provozovatele dráhy a ČD Cargo, které nemohou být panu obžalovanému kladeny k tíži,“ shrnul po soudním jednání novinářům důvody zproštění obžaloby soudce Tomis.
Soud vyslechl tři svědky a doplnil i nové listinné důkazy. Kromě toho posoudil i fotografie a videozáznam, které předložila obhajoba a které dokumentují světelné podmínky v místě nehody ve stejném ročním období.
Systémové selhání
Podle obžaloby strojvedoucí vjel s vlakem do úseku s omezenou rychlostí příliš rychle. Následně vlak vykolejil a třináct ze sedmnácti vagonů naplněných práškovým vápencem se ocitlo mimo trať. V místě nehody se stavěl silniční obchvat Mariánských Lázní.
Přestože vlak vykolejil hned nad stavbou, nikdo při nehodě nebyl zraněn. Škoda na trati, vagonech a lokomotivě byla následně vyčíslena na 20 milionů korun.
Růžička ale u soudu tvrdil, že o stavebních pracích ani o omezení rychlosti v daném úseku nevěděl. Po trati jel naposledy sedm měsíců před nehodou, kdy tam žádné snížení rychlosti ani přeložka nebyly. Podle prvního rozsudku chebského soudu byla nehoda systémovým selháním na železnici. K podobnému závěru nyní dospěl chebský soud, i když v jiném složení trestního senátu, znovu.
Státní zástupce navrhl pro Růžičku podmíněný trest na spodní hranici sazby. Obhajoba opět žádala zproštění. Státní zástupce se po vynesení rozsudku odvolal. Případ se tak znovu dostane na Krajský soud v Plzni.
