Správci šumavského národního parku ve čtyřech lokalitách začali obnovovat bezlesí – mozaikovitou krajinu tvořenou travinami a ostrůvky stromů, kde se daří vzácným tetřívkům a chřástalům. Podobné biotopy na Šumavě naposledy hojně existovaly před vznikem střeženého hraničního pásma.
Na původním území bezlesí byly ještě před desítkami let pastviny a sečené louky. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce a následném vzniku vojenského prostoru u hranic s Německem se ale s tímto využíváním rozsáhlých ploch přestalo a začaly je osidlovat náletové dřeviny.
Část pastvin a luk postupně zarostla smrky, břízami, jeřáby a dalšími dřevinami. Tím se ale zároveň zmenšilo specifické území, se kterým jsou svázány některé živočišné druhy. „Není to tak, že bychom vytvářeli bezlesí, my ho udržujeme. Jsou tu i plochy, které za desetiletí po odsunu zarostly tak, že nemá smysl kácet, to bychom vytvářeli úplně nové plochy,“ řekl náměstek ředitele národního parku Martin Starý.
Dát tetřívkům prostor k životu
Obnovy bezlesí se provádějí mimo bezzásahové zóny parku a jejich cílem je ochránit životní prostor pro vzácné živočišné druhy. Tetřívků totiž na Šumavě neustále ubývá; podle posledních mysliveckých sčítání na tokaništích je jich v národním parku jen mezi padesáti až sedmdesáti. Úbytkem vhodného prostředí trpí i chráněný chřástal. Z chráněných rostlin se na obnovovaném bezlesí vyskytují například kriticky ohrožené kapradiny vratičky nebo mechorosty srpnatky.
Správci parku se pustili do obnovy bezlesí na čtyřech místech. „Vybrali jsme větší plochy – dvě v oblasti Knížecích Plání, ty dohromady dávají šestadvacet hektarů, pak je jedna plocha na Zhůří u Keplí, to je území o rozloze zhruba šest a půl hektaru, a největší plocha u Skelné, tam je to kolem osmadvacet hektarů,“ vyčíslil mluvčí parku Jan Dvořák.
Starý upozornil, že to rozhodně neznamená, že by se kácely stromy na celé této ploše. Většinou se podle něj kácí stromy a dřeviny zhruba na pětině vybraného území. S obnovou bezlesí se začalo už před dvěma roky v oblasti Knížecích Plání, a to s prvními 18 hektary plochy. Vytvářely se tam podmínky zejména pro tetřívka. Ochránci přírody tam také částečně shrabávali rašeliník, který na území výrazně konkuruje vzácné srpnatce.
