Na nádraží do Tábora, na pivo do Strakonic a pro zatčení do Putimi. Po stopách Švejkovy jihočeské anabáze

• ize

13. 3. 202116. 3. 2021‌‌|Zdroj: ČT24, svejkmuseum.cz, Wikipedia, cs.wikisource.org, eknihyzdarma.cz, jstor.org, visitpisek.cz, zemefilmu.cz, turistika.cz, atlasceska.cz, regiony.rozhlas.cz

Jestli Josef Švejk při svém putování k českobudějovickému regimentu „zakufroval“ v jižních Čechách úmyslně, nebo nikoliv, se čtenáři Haškova humoristického románu mohou jen domýšlet. Složitá cesta, která vedla vojáka přes pole, řeky, vísky i městečka, si ale svou poetiku uchovává i sto let od prvního vydání švejkovských příběhů. Tuto „českou krásu“ se snaží přiblížit obrazová procházka jihočeskými obcemi – společně se Švejkem, jen o století později.

Fotografická procházka po stopách Švejkovy jihočeské anabáze

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

„Starověký válečník Xenofon prošel celou Malou Asii a byl bůhvíkde bez mapy. Staří Gótové dělali své výpravy také bez topografické znalosti. Mašírovat pořád kupředu, tomu se říká anabáze. Prodírat se neznámými krajinami.“ Těmito slovy začíná Jaroslav Hašek Švejkovu budějovickou anabázi. Vojákovo jihočeské putování začalo ve městě Tábor

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Cesta, kterou si slavný románový hrdina vybral, byla ale velmi složitá. Během putování Švejk urazil přes dvě stě kilometrů a prošel sedm desítek obcí. Když vyrazil z Tábora přes Dražice, Drhovice a Oltyni narazil na alej, která ho za Milevskem dovedla ke vsi Květov

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Charakteristika Švejkovy postavy je velmi komplikovaná. Zdánlivě prostý muž překvapuje okolí svou chytrostí (či geniálním idiotstvím) a vtahuje čtenáře do příběhu plného absurdit. V knize se praví, že když voják dorazil do obce Květov (na fotografii), nabídla mu jakási babička polévku bramboračku.

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Putování Švejka přivedlo do Zvíkovského Podhradí, kde bylo třeba překročit řeku Vltavu a Otavu (na snímku). Za Rakousko-Uherska však v místě žádné mosty nestály. Kniha detaily neuvádí, ale pravděpodobně využil služeb převozníků

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

V dobách kdy Švejk procházel obcí Vráž, zde již stál novogotický zámek, který postavili v roce 1875 Lobkowiczové. Šlechtický rod v něm měl do roku 1926 letní rezidenci. Dnes jsou v zámeckém objetku umístěny lázně

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Z Čížové (na snímku) ho čekala chaotická cesta přes obce Bošovice – Chlaponice – Mladotice – Pamětice – Dubí Hora – Sedlice – Čekanice – Záboří – Čečelovice – Slivonice a Komušín

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

A dále pokračoval přes vesnice Svéradice - Velký Bor – Horažďovice – Hlupín – Třebohostice – Chrášťovice – Leskovice – Radomyšl – Osek – Jemnice – Dobev – Kestřany a Lhotu, až ho cesta poprvé svedla k obci Putim (na snímku)

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Před Strakonicemi (na snímku) se Švejk setkal s tulákem, který doporučoval: „Tam u Strakonic jsou ještě takoví moc blbí a poctiví lidi, že ti nechají ještě leckde přes noc votevříno a ve dne vůbec nezamykají. Jdou někam teď v zimě k sousedovi si popovídat, a ty máš civil hned.“

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Slavný Haškův román se dočkal mnoha filmových adaptací. První z nich byl němý film z roku 1926 nazvaný Dobrý voják Švejk (1926) v režii Karla Lamače a v hlavní roli Karla Nolla. Na fotograii je obec Přední Zborovice, kterou Švejk procházel

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Malíř Josef Lada byl přítelem Jaroslava Haška. Díky němu vznikl jeden z prvních českých komiksů. Osudy dobrého vojáka Švejka ve světové válce vyšly jako  devadesátidílný obrázkový seriál v letech 1923–25 v deníku České slovo. Další obec, kterou Švejk po cestě minul, byly Přechovice (na fotografii)

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Hašek popisuje v románu, že za Volyní (na snímku) se vydal Švejk směrem na Bavorov, k obcím Litochovice, Čepřovice a Jiřetice

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Během nelehkého pochodu mohl dobrý voják obdivovat řadu typických usedlostí, které jsou postaveny ve stylu selského baroka, jak ukazuje fotografie z Jiřetic. Architektura selského baroka vznikla v 19. století, ale objevuje se v době, kdy už opravdové baroko dávno zaniklo

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Poté co unavený, ale veselý Švejk minul zříceninu hradu Helfenburk u Koječína, vydal se směrem do Bavorova (na fotografii)

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Toulavé nohy přivedly za Bavorovem Švejka přes Svinětice až do obce Pražák na kraji Vodňan. Na návsi jsou dnes vidět pomníky, které připomínají oběti světových válek

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Tulák, který chtěl, aby se Švejk zbavil vojenského oblečení, mu po cestě povídá: „Kalhoty a kabát prodáme židovi Herrmanovi ve Vodňanech (na snímku). Ten kupuje všechno erární a zas to prodává po vesnicích.“

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Jestli si Švejk natahoval cestu do Budějovic schválně, nebo nevědomky, není v románu objasněno. Jasné ale je, že rekrut navštívil i Protivín. Zajímavostí místního zámku je, že zde na počátku minulého století spisovatel Eduard Bass vytvořil román Cirkus Humberto, který poprvé vyšel v roce 1941

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Na levém břehu řeky Blanice se nachází malá vesnice Heřmaň. Těmito místy byl ve druhém pokračování filmové adaptace Dobrého vojáka Švejka z roku 1956 odváděn ke svému regimentu „nejslavnější“ český voják

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Úryvek z knihy: „K polednímu uviděl Švejk před sebou nějakou vesnici. Sestupuje z malého návrší, pomyslil si Švejk: 'Takhle dál už to nejde, zeptám se, kudy se jde do těch Budějovic.' A vcházeje do vesnice byl velice překvapen, vida označení vesnice na sloupu u prvního domku: Obec Putim. 'Prokristapána,' vzdychl Švejk, 'tak jsem zas v Putimi, kde jsem spal ve stohu.'“

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Slavná scéna z filmu režiséra Karla Steklého, kdy Švejk v Putimi skončil na četnické stanici, se ve skutečnosti nikdy nemohla odehrát. Stanice tu nikdy nebyla. Cedule na domě č. p. 40 je pozůstatkem natáčení

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Putimští jsou na svého hrdinu pyšní. V roce 2014 zde byla odhalena první socha Švejka, která je postavena na území České republiky

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Úryvek z knihy: „'Tak vás nyní odvede pan závodčí,' pronesl vážně k Švejkovi, 'do Písku na bezirksgendarmeriekommando. Podle předpisu máte dostat želízka. Poněvadž však myslím, že jste slušný člověk, tak vám ty želízka nedáme. Jsem přesvědčen, že ani po cestě nebudete dělat pokus útěku.'“ Na fotografii nádraží v Písku

Zdroj: ČT24/Ivo Žídek

Jaroslav Hašek popisuje ve své knize, že „cesta z Písku do Budějovic ve vlaku ušla Švejkovi bystře a rychle. Jeho společníkem byl mladý četník, nováček, který nespouštěl ze Švejka oči a měl hrozný strach, aby mu Švejk neutekl.“  A v Českých Budějovicích je Švejkova budějovická anabáze zakončena

Zdroj: Václav Pancer/ČTK

Fakta

Web ČT24 ke stému výročí Švejka

• 100 let od vydání Švejka: Pod maskou humoru se skrývá obžaloba doby
• Od Kalicha na Bělehrad, do Pešti a na frontu. Interaktivní mapa Švejkovy cesty do války
• Jakou tvář má Josef Švejk? Čeští ilustrátoři hledají odpověď
• Komentář Pavly Horákové: Je Švejk obrazem češství?
• Komentář Jiřího Padevěta: Je Švejk obrazem češství?
• Rozhovor s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem: Lidé přijali klišé, že jsme národ zbabělců, Švejků a kolaborantů
• Fotogalerie: S dobrým vojákem Švejkem po pražských hospodách
• Fotogalerie: Po stopách Švejkovy jihočeské anabáze