Více než sto let stará kauza židovského mladíka Leopolda Hilsnera odsouzeného k trestu smrti za vraždy Anežky Hrůzové a Marie Klímové se otevírat nebude. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci potvrdilo v přezkumu postup jihlavského žalobce, který podnět na obnovu řízení zamítl. Podle žalobců neexistuje žádný nový důkaz ani žádná nová skutečnost, které by podání návrhu na obnovu řízení odůvodňovaly.
Kauza Leopolda Hilsnera se ani po přezkumu znovu otevírat nebude
Krajské státní zastupitelství v Jihlavě nepovolilo znovuotevření kauzy už loni v červnu. Případem se však žalobce znovu zabýval poté, co mu Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nařídilo na základě nových informací podnět k přezkoumání rozsudku znovu prověřit. Žalobce však nakonec dospěl ke stejnému závěru a posvětilo to i vrchní státní zastupitelství.
„Vrchní státní zastupitelství se beze zbytku ztotožnilo s jeho závěrem, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí soudu. Zároveň nebyly zjištěny ani žádné skutečnosti, které by zakládaly důvodné podezření, že se vražd uvedených poškozených dopustila jiná osoba či osoby než odsouzený Leopold Hilsner,“ řekl náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Radek Bartoš.
Podle Vrchního státního zastupitelství žalobce pečlivě prostudoval řadu archivních spisů včetně například materiálu někdejší četnické stanice v obci Polná, které se k případu Leopolda Hilsnera vztahují. „Vykonaným dohledem bylo zjištěno, že Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě, se podněty Lubomíra Müllera zabývalo mimořádně pečlivě, kdy státní zástupce iniciativně provedl i další šetření v archivech relevantních institucí, a s podněty se podrobně vypořádalo,“ doplnil Bartoš.
O obnovu řízení v případu vraždy Hrůzové požádal loni v únoru advokát Lubomír Müller. Svůj podnět opřel o archivní materiály, které tehdejší soudy neměly k dispozici, viděl v nich šanci zbavit Hilsnera viny. Podle něj se například Hilsner na základě sestavené časové osy objektivně nemohl vyskytovat na místech a v časech uváděných různými svědky.
Domnívá se také, že s ohledem na charakter spáchaných násilných činů a jejich sexuální motiv mohl podle něj tento čin spáchat pomocný řezník Josef Zatřepálek, a rozporoval mimo jiné také výpověď korunního svědka a výsledky zrakové zkoušky, které byl podroben.
Podle Bartoše jde však ze strany Müllera o domněnky, hypotézy a polemiku s dříve opatřenými důkazy. „Nejedná se však o skutečnosti nebo důkazy, které by mohly odůvodnit podání návrhu na povolení obnovy řízení nebo zahájení trestního řízení,“ dodal Bartoš s tím, že podněty advokáta byly proto odloženy jako nedůvodné.
Advokát bude dál nové důkazy hledat
Advokát Müller řekl, že bude i nadále v kauze hledat nové skutečnosti a důkazy. „Protože pokud je zjevné, že proces byl nespravedlivý, je třeba navzdory formálním překážkám hledat cestu k nápravě,“ uvedl.
Poukázal přitom na to, že dřívější ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová a Marie Benešová uznaly, že v Hilsnerův neprospěch došlo k porušení zákona, ale z formálních důvodů odmítly podat ve věci stížnost. „K jiné cestě, jak zrušit původní rozsudek, to znamená k obnově řízení, nyní paní státní zástupkyně uvádí, že dosud předložené argumenty k tomu nejsou dostatečné. Je tedy třeba dále se případem zabývat a snažit se najít cestu, jak tehdejší pochybení odstranit,“ doplnil.
Hilsner byl odsouzen na základě nepřímých důkazů
Tehdy dvaadvacetiletý Žid Leopold Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou, byl zatčen kvůli vraždě Anežky Hrůzové v roce 1899. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. V této atmosféře se konal v září stejného roku v Kutné Hoře proces, při němž byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti.
Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové, a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Odsouzeného se zastal i Masaryk
Soudy později změnily mladíkovi trest na doživotí. Ke zmírnění trestu pomohlo i úsilí Tomáše Garrigua Masaryka. Tehdejší vysokoškolský profesor Masaryk se postavil na Hilsnerovu obranu jako jeden z mála, rituální vraždu označil za pověru a pozadí procesu za antisemitské. Vysloužil si za to nenávistné reakce veřejnosti.
Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.
