Za necelých dvanáct milionů korun je k mání chata, která kdysi patřila Bohumilu Hrabalovi. Spisovatel do Kerska, „kde jsou hvězdy veliké tak jako pěst“, jezdil léta, tato osada na Nymbursku inspirovala mimo jiné jeho Slavnosti sněženek. Chata není kulturní památkou, ministerstvo kultury nicméně zvažuje, že by ji koupilo. Zájem projevil i Středočeský kraj.
Jednopodlažní zděný objekt má užitnou plochu 79 metrů čtverečních, zahrada zabírá dalších téměř 3,5 tisíce metrů čtverečních, uvádějí suchá fakta inzerátu na „investiční příležitost“. Informace o prodeji sice nezmiňuje, že jde o bývalou chatu Bohumila Hrabala, do hodnoty nemovitosti je ale třeba zahrnout, že je s tímto spisovatelem spojena. Za místními lesy a více než dvacítkou koček sem z Prahy dojížděl klidně i denně.
Hrabalův odkaz se zřejmě promítl i do ceny kerské chaty. „Tady se běžně prodává tisíc korun za metr, takže by to mělo být třeba 3,5 milionu korun,“ odhaduje jeden z majitelů v osadě Martin Bíža.
Autor Pábitelů, Příliš hlučné samoty nebo Ostře sledovaných vlaků chatu se svou ženou Eliškou, zvanou Pipsi, koupil v roce 1965 na inzerát od dvou starších sester – učitelek. Hrabalovi zůstali bezdětní, literát chatu odkázal synovi sousedů Eliášových, kteří se o něj až do nečekaného konce v únoru 1997 starali. Slavný povídkář zemřel na následky pádu z nemocničního okna, sebevraždu se nepodařilo potvrdit, ovšem ani vyloučit.
Kraj Postřižin a Slavností sněženek
Kersko se stalo jak jeho druhým domovem, tak inspirací. V titulní povídce ze souboru Slavnosti sněženek o něm mimo jiné píše: „Vzduch je tady sychravý, ale zdravý, vždyť taky Kersko, lesní město, je rozdělený a očíslovaný podle plánu Novýho Yorku, ta betonová silnice je jako Pátá avenue a ty aleje, co jdou do stran, tak jsou street, když jdete od hlavní silnice, tak po pravý ruce jsou očíslovaný sudý, po levý ruce aleje lichý, takže kdybyste se díval shora na plán tohohle lesního města, tak ten plán je podobnej listu kapradiny.“
Hrabal ostatně do svých knih rád přebíral příběhy, které viděl a slyšel kolem sebe. Sousedé z osady se tak poznávají ve Francovi, který konečně vyvezl svou rodinu na výlet, v Lelim, jenž výhodně vyměnil Krajinku v zimním hávu za novou družku, či v myslivcích, kteří skolením divočáka nastolili věčné dilema: jestli je kančí lepší se šípkovou, nebo se zelím. Knižní Slavnosti sněženek ještě do širšího povědomí dostal stejnojmenný film Jiřího Menzela.
„Kerské polesí je tak hluboké, jak píše Gustav Frištenský, že se tady ztratil černoch z jeho profesionální řeckořímské skupiny, a od té doby už ho Gusta nikdy nespatřil, jak píše ve svých pamětech,“ popisuje Hrabal na úvod zmíněné povídky své oblíbené končiny. Jeho odkaz se v nich ale neztratil. On sám tvrdil, že Nymbursko považuje za rodný kraj, i když v rodném listě má jako místo narození zapsáno Brno.
V Nymburku vyrůstal Hrabal od svých pěti let, kdy se sem rodina přestěhovala za lepším. Bohumilův otčím, jehož příjmení převzal, tu získal místo správce pivovaru. A tím také místo v literatuře – jako předobraz postavy Francina v Postřižinách. Reálný byl i třeba i hlučný strýc Pepin. Na nymburském gymnáziu Hrabal s odřenýma ušima odmaturoval a na své přání je v tomto kraji i pohřben – na hřbitově v Hradišťku (jehož součástí osada Kersko je) v rakvi s nápisem Pivovar Polná.
Ministerstvo kultury: Peníze bychom našli
„Mohli by tady udělat muzeum, dělají se tu pořád Hrabalovy slavnosti,“ uvažuje soused Martin Bíža, k čemu by bylo možné chatu využít, pokud by se ji podařilo koupit za veřejné peníze. Z pokladny Hradišťka se s největší pravděpodobností nevysypou. Požadovaná cena by podle starosty Vlastimila Šestáka (Hradištko a Kersko – můj domov) spolkla roční rozpočet. „Koupě by znamenala zastavit obec na čtyři až pět let,“ upozorňuje.
Chatu by ale mohl získat stát. Aspoň taková je iniciativa ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Bohumila Hrabala označuje za jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů druhé poloviny dvacátého století.
Resort se chystá jednat se Středočeským krajem, zda by na koupi nepřispěl. „I kdyby ministerstvo kultury v tom projektu zůstalo osamoceno, prostředky na odkup bychom našli,“ předpokládá nicméně mluvčí ministerstva Michaela Lagronová.
Automobil, expozice a možná i chata
Zatím se zdá, že zájem o chatu má i kraj. „Radní se rozhodli prověřit možnost odkupu a využití chaty,“ přislíbila mluvčí Středočeského kraje Helena Frintová. Krajský radní pro kulturu Václav Švenda (Spojenci) míní, že chata by místní odkaz Bohumila Hrabala jedině rozšířila.
„Ve sbírce našeho kraje, kterou spravuje Polabské muzeum v Poděbradech, je už ke zhlédnutí osobní automobil Bohumila Hrabala. V nově připravované expozici ve Vlastivědném muzeu v Nymburce bude připomenut jeho výjimečný přínos pro literaturu dvacátého století. Získáním chaty do majetku kraje bychom tedy měli další možnost, jak dokladovat stopy Hrabalova životního příběhu, a zároveň by nám to umožnilo propojit další turistický cíl v kraji s kulturou a jejím odkazem budoucím generacím,“ nepochybuje.
Hrabala v kraji mimo jiné připomíná už naučná stezka. Zhruba sedmikilometrová trasa vede místy, která měl spisovatel rád. Ostatně sám o kraji napsal nepříliš známý Historický a poetický průvodce. A bedekrové zajímavosti zmiňuje i ve Slavnostech sněženek:
„Víte, že z borovic zdejšího polesí jsou parádní fošny v krásný barvě medu, který stářím jde do červena? A víte, že za starých časů se kerský borovice plavily do Hamburku? A víte, že z kerských dubů se za starých časů dělaly hřídele do větrných mlýnů v Holandsku? Že pevnost Terezín spotřebovala na fošny a trámoví pět set kerských dubů? A víte, že do tří chalup v Hradišťku a do národního výboru vstupujete gotickým oknem, který sedláci si vzali na vrata z rozbitýho kerskýho kostelíčku, zpustošenýho za husitských válek? A víte, že z kerských modřínů se dělaly dřív stožáry na koráby? A víte, že labištata jsou mrtvý ramena Labe, a že v nich kvete bílý leknín a stulík a pryskyřník veliký, a kyprej velkolistá? A víte, že pramen svatýho Josefa je v hloubce sedumdesát osum metrů a jeho vody sem zlomem stékají až z Jizerských hor a té vodě to trvá sedumdesát let, než sem doteče? Víte, taky, která je nejkrásnější chata v Kersku? Hned u betonky v aleji číslo dvacet jedna, postavil ji námořní kapitán a podobá se ta chata kajutě, vyvržený na vlnu písečné duny?“
Inzerát na dům Bohuslava Reynka
Pořízení Hrabalovy chaty by nebylo první koupí, kterou by stát zareagoval na „inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“. Nedávno například koupil zámeček v Petrkově, kde žil básník a grafik Bohuslav Reynek se svou ženou, taktéž básnířkou a překladatelkou Suzanne, a jejich syny. Statek se také nejprve dostal do nabídky realitní kanceláře.
Nyní je ve správě Památníku národního písemnictví, musí projít opravami. Kromě expozice o Reynkovi by poté prostory měly sloužit i třeba jako ateliéry. Veřejnosti je ale stále přístupná zahrada, kde až do září pokračují literárně-hudební setkání Letní Petrkov.
