Iva Janžurová napočítala 19. května čtyřikrát dvacet – jak sama mluví o svém jubileu, které už není, podle jejích slov, tak svěží. Na rozdíl od herečky, která mimo jiné chystá další divadelní premiéru. Česká televize u příležitosti jejích narozenin pořídila záznam z úspěšné Audience u královny. Iva Janžurová v rozhovoru pro ČT24 přiznala, že se natočení inscenace bránila. „Mám vždycky neklamný pocit, že to není to, co může člověk hrát nerušeně s živým publikem,“ vysvětlila. Divadlo pro ni totiž znamená „propojení niter“ herce a diváka.
Iva Janžurová zúročuje, co je v ní. Zajímalo by mě, co by tomu řekla královna, přiznává
Iva Janžurová: Co je ve mně, vkládám do svých rolí (zdroj: ČT24)
Přehnaným gratulacím se Iva Janžurová brání. Zúročuje, co je v ní. „Příčí se mi jubileum nějak pozdvihovat,“ říká. „Pamatuji si, že můj muž Stanislav Remunda nechtěl oslavy a já jsem se tomu divila. Dneska už to chápu.“
Přibývající léta ovšem mají i své výhody, zejména při tvoření. „Myslím si, že můžu zúročit spoustu věcí, které znám. Co jsem poznala, co je ve mně, vkládám do svých rolí,“ upozorňuje herečka.
Spojit se s nitrem diváka
Na letní scéně pražského Divadla Kalich, kde našla prostor pro komorní inscenace, chystá premiéru hry Pusťte mě ven! Po Sarah Bernhardtové ztvární v tomto divadle další francouzskou herečku: Joce de Guérandeovou. „Má to být komedie, žádné pomníky,“ prozradila Janžurová o novince, která vzniká v režii její dcery Sabiny Remundové.
K hlavní postavě si musela hledat cestu, uvádí ji jako příklad zúročení nabitých zkušeností: „Čím víc na tom pracuju, tak mě to takovým dobrodružným způsobem víc a víc baví, protože se s tou postavou můžu a dokážu mnohokráte teď spojit. Tam je ten moment, ta výusť mých zkušeností. A věřím, že to pak k divákovi v nějaké nepsané, nenafilmované podobě vnikne daleko hlouběji, než kdyby to četl nebo se na to díval. To je takový můj zákon, co chci dosáhnout: propojení našich niter.“
Jako zlaté vejce
Už šest let se na dvě a půl hodiny převtěluje v Národním divadle také do Alžběty II. Inscenace Audience u královny patří na repertoáru první scény k těm stále vyprodaným. Když Iva Janžurová roli přijala, snažila se co nejvíce nastudovat i skutečnou Alžbětu. Po vynucené pauze kvůli protikoronaviroým opatřením se k této náročné postavě vracela s obavami.
Audience u královny
„Když člověk na něčem pracuje, má nějaké metody, nějaké cestičky, někdy je vyžvaní, což většinou neprospívá, protože to tam pak všichni hledají, ale ono je to ve vás nějak jinak zpracované, než jak to dovedete říct. Máte to v sobě a musíte to chovat jako zlaté vejce, nesmíte to pouštět z výšky, moc omakávat, aby se zlatíčko neotřelo. Teď byla dlouhá pauza a já jsem si říkala: co když ty cestičky najednou nenajdu?“ obávala se.
Co by tomu řekla královna
Nic takového ale prý nenastalo a herečka přiznává, že si přeje, aby derniéra Audience u královny jen tak nepřišla. Naopak by ale byla ráda, kdyby do Národního divadla přišla Alžběta II. „Moc si ji považuju, to jsem se naučila možná i díky té hře. Moc by mě zajímalo, co by tomu řekla, jestli by jí to potěšilo, nebo jestli by se ušklíbla,“ ptá se Iva Janžurová.
Vedle divadla ji v nejbližší době čeká také filmování. Točit by měla s Miroslavem Krobotem jeho nový film Šnajdr a Karel Janák ji obsadil do televizní pohádky.