Část zákona o platech státních zástupců, která do délky započitatelné praxe potřebné pro postup do vyšší platové třídy nezahrnovala dobu rodičovské a mateřské, byla neústavní. Rozhodlo o tom plénum Ústavního soudu na návrh Obvodního soudu pro Prahu 1. Ustanovení platilo do konce loňského září, současný zákon už rodičovskou a mateřskou do délky praxe započítává.
Pražský soud se zabývá žalobou státní zástupkyně, která požaduje doplatek platu a náhrady za nevyčerpanou dovolenou necelé dva roky, kdy byla zařazena do nižšího platového stupně, protože se jí podle zákona do délky praxe nezapočítávala rodičovská a mateřská. Tuto část zákona označila za diskriminační a neústavní.
Obvodní soud s tímto stanoviskem souhlasil, žaloba se ale týkala už neplatné části zákona, a proto se obrátil na Ústavní soud.
Plénum ÚS rozhodlo, že toto ustanovení bylo v rozporu s principem rovnosti a zákazem diskriminace ve spojení s právem na spravedlivou odměnu za práci. Soudce zpravodaj Josef Baxa uvedl, že soud pravidlo nezapočítávání mateřské a rodičovské testoval na třech modelových případech.
„Zjistili jsme, že ve dvou z nich se podle tohoto ustanovení postupovalo jinak než v případě třetím, přičemž záleželo na tom, v kterém období kariéry odešly ženy na mateřskou dovolenou. Rozdíl v platu přitom činil až dvacet procent,“ upozornil Baxa.
Ustanovení nevynechávat
Obvodní soud tak v projednávaném případu nemá ustanovení vynechávající rodičovskou a mateřskou z doby započitatelné praxe vynechávat.
„Závěry vyslovené v tomto nálezu se uplatní nejen v tomto konkrétním případě, ale jsou podle ústavy závazné pro všechny – státu však svědčí možnost námitky promlčení. To zjednodušeně uvedeno znamená, že se důsledky závazného nálezu plně uplatní v těch případech, v nichž se státní zástupkyně a zástupci obrátili na obecné soudy s žalobou na doplacení platu včas,“ uvedl Baxa.
