Před čtyřiceti lety se v Praze konalo mistrovství světa v ledním hokeji. Zlato tehdy získalo domácí Československo. Na šampionát se kromě hráčů pečlivě připravoval i komunistický režim a tajná služba. Hlavním úkolem bylo zamezit „závadné činnosti“ – třeba předávání informací o dění v zemi do zahraničí.
Během finále Československa s Kanadou bylo v hale na Výstavišti na 14 tisíc lidí, mezi nimi i agenti a spolupracovníci StB. „Ministr vnitra vyhlásil mimořádné bezpečnostní opatření, vytvořil skupinu, která měla dohlížet na průběh šampionátu. To znamená, že tam byl někdo z analytického odboru,“ přiblížil tehdejší aktivity režimu historik Radek Schovánek.
Agenti dohlíželi na všechny – na týmy, novináře i personál v hale. „Kdyby se někdo – a to se velmi často stávalo – z akreditovaných novinářů třeba setkal s někým z disentu. Například v roce 1978 švédští hokejisté vyvezli nahrávky zakázaných písničkářů,“ popsal historik Schovánek.
Agenti každý den sepisovali zprávy, které historici našli v Archivu bezpečnostních složek. Informovali třeba o belgickém novináři, kterému zabavili film se záběry veřejné bezpečnosti. Nebo o stížnosti sovětského týmu na čaj zalitý vodou z ohřátých párků.
O agentech hokejisté věděli
Co se kolem šampionátu děje, hráči národního týmu nevnímali. O agentech ale věděli. „Byla tam očka, jak jsme jim říkali, já si pamatuji na jednoho, který pracoval pod soudruhem Antonínem Himlem. Měl asi metr šedesát a trenér (Luděk) Bukač mu říkal vysoký státní úředník, tak jsme z něho měli všichni srandu,“ vzpomíná bývalý hokejista Pavel Richter.
Přítomnost tajné služby si sportovci uvědomovali – hlavně když hráli v zahraničí. Příslušníci StB jezdili s nimi. Třeba Miroslav Lagron, který působil i na mistrovství v Praze. Na sport se v rámci boje s vnitřním nepřítelem specializovalo asi 150 agentů tehdejší desáté správy federálního ministerstva vnitra.
