Nedostatek zbraní v celé Evropě by mohl postavit spojence Ukrajiny před těžké rozhodování – při své podpoře Kyjevu totiž zvažují také riziko ruského útoku na ně. Napsala to agentura AP, podle níž ruská invaze na Ukrajině zatížila už předtím zdecimované zásoby zbraní nejen v řadě menších států, ale i v některých větších zemích NATO. Spojené státy a další členové Severoatlantické aliance poslali Ukrajině zbraně a vybavení v hodnotě miliard dolarů, někteří spojenci poskytli všechny své rezervní zbraně ze sovětské éry a nyní čekají na americkou náhradu.
Pro některé evropské země může být obtížné rychle doplnit zásoby, jelikož už nemají silný obranný sektor, který by dokázal rychle vyprodukovat náhradu, a mnohé z nich se spoléhají na dominantní americký obranný průmysl, jenž vytlačil některé konkurenty. Nyní podle AP čelí dilematu, zda mají nadále posílat své zásoby zbraní na Ukrajinu a potenciálně zvýšit svou vlastní zranitelnost vůči možnému ruskému útoku, nebo si mají nechat to, co jim zbývá, aby ochránily sebe, což ale může zvýšit pravděpodobnost ruského vítězství na Ukrajině.
Po takřka osmi měsících intenzivních bojů spojenci očekávají, že válka bude pokračovat měsíce, možná roky. Obě strany přitom rychle spotřebovávají zásoby zbraní. Vítězství může záviset na tom, kdo vydrží déle, píše AP.
Evropští představitelé v komentářích nebo rozhovorech uvedli, že nelze nechat Rusko na Ukrajině zvítězit a jejich podpora bude pokračovat. Zdůraznili však, že otázka domácí obrany je všechny tíží. Náš odhad je, že Rusko obnoví své schopnosti spíše dříve než později, protože ruský prezident může nařídit výrobcům zbraní, aby přešli na výrobu 24 hodin denně, řekl estonský ministr obrany Hanno Pevkur. Moskva podle něj poslala některé vojáky do továren místo na frontu.
Rusko má podle Pevkura zkušenosti s obnovou své armády, aby mohlo každých několik let podniknout invazi proti evropským sousedům, přičemž zmínil válku v Gruzii v roce 2008, ruskou anexi ukrajinského poloostrova Krym v roce 2014 a nyní rozsáhlou invazi na Ukrajině.
Problémy má Litva i Německo
Obtížím čelí také další menší země jako Litva, ale i některé větší státy včetně Německa, podotkla AP. „Zásoby bundeswehru jsou omezené. Stejně, jako je tomu v jiných evropských zemích,“ uvedlo německé ministerstvo obrany. Detaily o zásobách zbraní z bezpečnostního hlediska resort neprozradil, ujistil však, že pracuje na odstranění mezer.
Zásoby jsou nízké, protože pro mnoho evropských zemí se po skončení studené války staly vojenské výdaje nižší prioritou. Svou roli sehrály i americké zbrojařské společnosti, které se ucházely o evropské zakázky. Když Norové používají stíhačky F-16 a F-35 namísto švédských Gripenů, má to dopad na sílu evropského obranného trhu, míní Max Bergmann z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).
Spojené státy dlouho vyzývaly ostatní členské země NATO, aby zvýšily výdaje na obranu na dvě procenta svého HDP – což je cíl, který většina států nesplnila. Teprve po ruské invazi se více evropských zemí zavázalo k výraznému zvýšení výdajů na obranu, aby rychle obnovily své armády. Na Ukrajinu mezitím posílají velkou část toho, co mají k dispozici.
Estonsko poskytlo Ukrajině ekvivalent jedné třetiny svého obranného rozpočtu, uvedl Pevkur. Norsko poslalo Ukrajině více než 45 procent svých zásob houfnic, Slovinsko téměř 40 procent svých tanků a Česká republika asi 33 procent svých salvových raketometů, uvádí institut IfW v německém Kielu.
Obnovení zásob bude trvat dlouho
USA od února vyčlenily na zbraně a vybavení pro Ukrajinu více než 17,5 miliardy dolarů (kolem 434 miliard korun), což u některých členů Kongresu vyvolává otázky, zda i ony nepodstupují příliš velké riziko. Pentagon údaje o vlastních zásobách neposkytuje.
Washingtonský institut Stimson Center odhaduje, že válka na Ukrajině snížila americké zásoby protitankových střel Javelin až o třetinu a zásoby protiletadlových střel Stinger o 25 procent. Vyvíjí také tlak na dělostřelecké zásoby, protože houfnice M777 se už nevyrábí.
Obnovení zásob a výrobních kapacit zbraní bude dlouhým procesem, domnívá se Tom Waldwyn z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS). Pro některé země to podle něj může vyžadovat významnější investice do infrastruktury. „Nebude to levné. Inflace a nestabilita dodavatelského řetězce zvýšily náklady,“ dodal Waldwyn.
