Ve věku 88 let ve čtvrtek v Londýně zemřel britský malíř David Hockney, který významně přispěl k pop-artovému uměleckému hnutí 60. let minulého století a je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších britských umělců 20. a 21. století. Informovaly o tom v pátek tiskové agentury s odvoláním na jeho agenturu. Hockneyho obrazy bazénů v Los Angeles, v nichž se zrcadlí kalifornské slunce, se staly ikonickými.
„Zemřel pokojně doma 11. června 2026, měsíc před svými 89. narozeninami,“ uvedla v tiskové zprávě Erica Boltonová, šéfka agentury, která umělce zastupovala.
Hockney se narodil 9. července 1937 v britském Bradfordu v chudé rodině, většinu života však prožil v jižní Kalifornii, kde se jeho hlavním motivem staly prosluněné scenérie. Jeho tvorba z této doby byla inspirována bohatstvím a blahobytem barevné Kalifornie, proslavily ho i série plaveckých bazénů nebo zavlažovačů na trávu. V pozdějších letech se vrátil do Evropy, kde našel novou inspiraci v zalesněných kopcích svého rodného hrabství Yorkshire a v polích a lesích francouzské Normandie, připomíná agentura AP.
Stal se jedním z nejoblíbenějších britských umělců a jeho díla se na aukcích prodávají za rekordní ceny. V listopadu 2018 byl jeho obraz nazvaný Portrét umělce (Bazén se dvěma postavami) prodán v newyorské aukci za 90,3 milionu dolarů (dnešních 1,9 miliardy korun), a stal se tak tehdy nejdražším dílem žijícího umělce prodaným v dražbě.
„Popularita a nadčasovost umění Davida Hockneyho, přes všechny jeho proměny a neúnavně vynalézavé experimenty, ve skutečnosti nejsou žádnou záhadou. Jeho dílo obdivují – ani milují není příliš silné slovo – miliony lidí po celém světě, kteří se na ně jen hrnou, protože v něm spatřují předpoklad potěšení,“ napsal historik Simon Schama v eseji k Hockneyho výstavě v Paříži v roce 2025.
Umělec z dělnické konzervativní rodiny
Kreslení fascinovalo Hockneyho od mládí. Narodil se v dělnické rodině, a přestože vyrůstal v poměrně konzervativním prostředí, jeho talent i osobnost se brzy začaly vymykat normám. Studoval na proslulé Royal College of Art v Londýně, kde se stal jednou z hlavních postav nastupující britské pop-artové scény. V 60. letech se přestěhoval do Los Angeles a právě tam našel svůj ikonický styl. Slunce, bazény, palmy a otevřenost americké kultury se staly jeho inspirací.
V letech 1970 až 1986 vytvářel Hockney i jakési fotomontáže, kdy se svým polaroidem fotografoval jeden subjekt z více úhlů a vzniklé fotografie pak slepoval dohromady. Také navrhoval divadelní kostýmy a tvořil plakáty. Že technická a technologická stránka tohoto umělce skutečně hluboko a dlouhodobě zajímala, vědí i jeho čeští příznivci, neboť v roce 2003 se jim do rukou dostala v překladu Hockneyho kniha Tajemství starých mistrů. V té zkoumal obrazy renesančních a barokních umělců a to nejen z hlediska námětů, ale právě z technických postupů využívaných v malbě.
Hockney byl jedním z prvních otevřeně homosexuálních umělců své generace – v době, kdy to bylo ve Velké Británii stále tabu (homosexualita byla dekriminalizována až koncem 60. let). Jeho vztahy a identita se promítají i do jeho tvorby – často maloval intimní scény mužských párů, což bylo na svou dobu odvážné a průlomové. V pozdějších letech se vrátil do Anglie, konkrétně do rodného hrabství Yorkshire, kde začal malovat krajiny – úplně jiný svět než kalifornské bazény, ale stejně intenzivní a barevný.
K 80. narozeninám Davida Hockneyho byla v roce 2017 uspořádána přehlídka jeho tvorby ve spolupráci tří věhlasných institucí. Postupně ji mohli vidět jeho příznivci v londýnské Tate Britain, v pařížském Centre Pompidou a také v Metropolitním muzeu v New Yorku. Jednalo se o jednu z nejnavštěvovanějších výstav v historii, která zmapovala více než 60 let jeho tvorby.
David Hockney byl považován za jednoho z nejvlivnějších současných umělců, průkopníka propojení tradičního a digitálního umění a autora, který změnil způsob, jakým lidé vnímají perspektivu a prostor. Nikdy nezůstal u jednoho stylu, je tedy považován také za jednoho z největších experimentátorů a inovátorů v umění. A patří mezi první velké umělce, kteří vážně přijali digitální technologie jako plnohodnotné médium.
