Spisovatelce Tereze Boučkové, jedné z nejvýraznějším současných českých autorek, vyjde v nejbližší době cestopis „Bhútán, má láska“. Popisuje v něm svoji pouť jihoasijskou zemí ve východní části Himalájí. „Hodně jsem překonávala sama sebe. Zdolávala jsem tam tak trochu své osobní rekordy,“ říká Boučková, která byla hostem Událostí, komentářů.
Bhútán, v překladu „země neznámá“, je někdy také nazýván zemí hřmícího draka či královstvím štěstí. Divoká krajina s nádhernou přírodou a prakticky nedotčená technologií a turistikou.
Spisovatelka Tereza Boučková se do země vydala spolu s dalšími sedmi nadšenci v listopadu minulého roku. Zatoužila, jak říká, ještě naposledy překonat sama sebe. Cesta byla dobrodružná, fyzicky náročná a plná intenzivních duchovních zážitků. To vše popisuje autorka žánrem, který nazývá velmi literárním cestopisem. Šlo o velmi silné a velmi specifické zážitky – a ty spisovatelka nyní předkládá čtenářům.
První zkouškou byl její strach z létání. „Strašně se bojím létat a v Bhútánu je jedno nejnebezpečnějších letišť na světě, protože letadlo přistává mezi vrcholky hor. Kapitán ani nemůže mít zapnuté navigační přístroje a je mu povoleno přistávat jen za denního světla,“ říká Boučková.
- Leží na východním konci himálajských hor. Sousedí s Tibetem a Indií, od které se v roce 1949 odtrhl. Bhútánu se někdy přezdívá země hřmícího draka, nebo království štěstí. Skoro padesát procent rozlohy země se nachází v nadmořské výšce přes tři tisíce metrů.
- Bhútán je konstituční monarchií. Hlavou státu je Duggjalpo, neboli Dračí král. Pátým Dračím králem je v současnosti Džigme Khesar Namgjal Wangčhug, který vládne od roku 2008.
- Země má odhadem okolo 742 tisíc obyvatel, z nichž se až sedmdesát procent hlásí k buddhismu. Národní mluvou je jazyk dzongkä, jenž se řadí do tibetočínských jazyků.
Ne každý dostane možnost zemi navštívit. V Bhútánu se totiž silně reguluje turistika. „Nikomu nedovolí tam jezdit individuálně. Každému přidělí průvodce, což mi přišlo trochu totalitní, ale průvodci byli nakonec skvělí.“
Cesta skrze Himálaje byla extrémně náročná, česká výprava totiž projela totiž celou zemi na kole. Vyjeli až na vrchol nejvyššího sedla Bhútánu ve výšce 3775 metrů. Pro Boučkovou to byla těžká zkouška, navíc během cesty onemocněla. Příroda ji uchvátila a stejně tak místní obyvatelé. „Krajina je tam nádherná a je zvláštní, že za každým sedlem byla úplně jiná. Projeli jsme Bhútán od západu na východ skoro celý a opravdu se krajina na každém místě lišila.“
Navštívila i nejdůležitější duchovní místa Bhútánu, která pro ni měla silný osobní význam. „Trošku jsem se loučila s maminkou, která předtím zemřela. V Bhútánu jsem si to odžívala, byla jsem i na místě nebeského pohřbu, kde se nechají zemřelí pohřbít supy,“ vzpomíná Boučková.
Svůj cíl, překonat sama sebe, si Boučková splnila. „Stanovila jsem si takové osobní rekordy, byla jsem šťastná. Štěstí to bylo a pořád je.“ zakončuje.
Tereza Boučková je dcerou spisovatele Pavla Kohouta. Po maturitě nemohla studovat na vysoké škole z politických důvodů. Studovala proto soukromě a účastnila se vzdělávání na bytových seminářích. Podepsala Chartu 77 a poté pracovala v různých nekvalifikovaných zaměstnáních. Literární práci se věnuje od konce osmdesátých let, velký ohlas měly například její knihy Indiánský běh nebo Rok kohouta. „Bhútán, má láska“ je její první cestopisný počin. Kniha míří do knihkupectví v půlce května.
