Při nálezu zcela nepoškozené pohřební komory faraona Tutanchamona v egyptském Údolí králů se před 95 lety lidstvu nabídla neuvěřitelná příležitost. Nahlédnout hluboko do minulosti, do doby před 3200 lety. Epochální objev poodhalil roušku tajemství jedné z nejvyspělejších starověkých civilizací a přiživil zájem o historii Egypta.
Tělo tohoto nepříliš významného faraona, který vládl přibližně v letech 1333 až 1323 před naším letopočtem, bylo v dalších desetiletích zkoumáno pomocí rentgenu, skeneru i analýzy DNA. Hrobku Zlatého faraona, se kterým je podle posledních výzkumů genetiků spřízněna polovina evropských mužů, objevil 4. listopadu 1922 britský archeolog Howard Carter. Ale až o půl roku později se archeologům podařilo proniknout do nejdůležitější části Tutanchamonovy hrobky – do jeho pohřební komory. To se stalo 16. února 1923 – tedy přesně před 95 lety.
Výjimečnost objevu spočívala v tom, že zloději nestihli v minulosti tuto hrobku zcela vyloupit a do pohřební komory se sarkofágem Tutanchamona a dalších dvou místností dokonce vůbec nevstoupili. Hrobka se skládala pouze ze čtyř malých místností. V Předsíni byly vozy a pohřební lehátka, pod kterými stál slavný Tutanchamonův trůn, a dále dřevěné a pozlacené sošky. Ve Skladišti byly lehátka a židle.
Pohřební komora obsahovala vedle Tutanchamona v rakvích také zřejmě nejkrásnější exponát, Tutanchamonovu posmrtnou zlatou masku. Faraon ležel ve třech rakvích, z nichž jedna byla zhotovena z 1140 kilogramů zlata, a další dvě ze dřeva, potaženého zlatou fólií. Samotná mumie faraona byla kromě posmrtné masky zdobena dalšími asi 150 zlatými amulety a šperky.
Poslední místností byla Pokladnice, která obsahovala třeba nádhernou skříň s kanopami s faraonovými vnitřnostmi, přes 30 modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou na běžný život na onom světě, sochy a stovky dalších předmětů. Archeologové vyzvedávali na 3500 cenností z hrobky osm let.
Kdo byl Tutanchamon?
Tutanchamon byl synem krále Achnatona, známého také jako Amenhotep IV. Byl to nevýznamný panovník 18. dynastie, který se na trůn dostal asi v devíti letech a zemřel nejspíš v 18 či 19 letech. Samotný Carter jednou řekl, že jeho „jediným významným činem bylo to, že zemřel a byl pochován“.
- Začátek zájmu vědců o starověký Egypt spadá do napoleonských dob. Počátkem července roku 1798 se u Alexandrie vylodila Napoleonova armáda, aby dobyla Egypt a přehradila tak Britům cestu do Indie. A s ní putovalo i přes 150 vědců. První objev na sebe nedal dlouho čekat – v roce 1799 objevil jeden francouzský důstojník v nilské deltě slavnou Rosettskou desku s hieroglyfy. A v roce 1822, tedy 100 let před odhalením Tutanchamonovy hrobky, se podařilo francouzskému filologovi Jeanu-Françoisu Champollionovi tyto hieroglyfy rozluštit. V legendárním Údolí králů bylo do současnosti objeveno již 64 hrobek.
O příčině jeho smrti se dlouho vedly diskuse, podle posledních vědeckých poznatků Tutanchamon pravděpodobně zemřel poté, co si přivodil otevřenou zlomeninu stehenní kosti a do rány se dostala infekce. Podobné zranění si lidé tehdejší doby nejčastěji způsobili pádem z koně.
Pomocí analýzy DNA se podařilo v roce 2010 najít jeho matku, údajně to byla Achnatonova vlastní sestra a vedlejší manželka. Vědci zároveň vyloučili možnost, že by jeho matkou mohla být královna Nefertiti (ta porodila Achnatonovi pouze dcery). Podle analýz DNA měl Tutanchamon malý rozštěp horního patra (stejně jako otec), trpěl deformací dolních končetin (levou nohu měl kratší než pravou, a proto musel při chůzi používat dřevěné hůlky) a trpěl také nadměrným zvětšením mužských prsních žláz.
Tutanchamonovo jméno se mezi egyptskými archeology objevilo až na přelomu 19. a 20. století. Po jeho stopě se nejdřív vydal Američan Theodore Davis, jehož tým, těsně před objevem hrobky faraona Haremheba (nedaleko od hrobky Zlatého faraona), objevil v roce 1907 malé pohřební předměty s Tutanchamonovým jménem. Davis ale v roce 1914 z Údolí králů odešel, čímž vytvořil prostor pro Cartera.
Šílený Norfolčan na stopě epochálního objevu
Tento rodák z Norfolku na základě indicií usoudil, že Tutanchamonova hrobka nemůže být jinde než v Údolí králů. Zprvu ale neměl štěstí a na podzim 1922 se od Cartera odvrátily i egyptské úřady. Začínala turistická sezona a úřady chtěly mít klid. Carter dostal 27. října 1922 ultimátum: vykopávky musí dokončit do 14 dnů, po 1. listopadu 1922.
V sobotu 4. listopadu 1922 ale Carter slavil vítězství nedaleko vchodu do hrobky faraona Ramesse VI. Carterův mecenáš lord Carnarvon o den později obdržel od Cartera jeden z nejslavnějších telegramů vědy: „Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev – stop – nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi – stop – až do Vašeho příjezdu znovu zasypán – stop – srdečné blahopřání – stop – Carter.“
Oba muži pak společně vešli 26. listopadu 1922 do hrobky, kam přes tři tisíciletí nejspíš lidská noha nevstoupila. Po mnoha týdnech opatrného odkrývání byla 16. února 1923 otevřena místnost s Tutanchamonovým sarkofágem, samotná mumie faraona byla odhalena až v říjnu 1925. Poslední artefakty byly z hrobky vyvezeny po osmi letech, v listopadu 1930. Všechny objevené předměty zaplnily 12 výstavních hal v káhirském Egyptském muzeu.
Zdá se ale, že Tutanchamonův příběh ještě není dopsán, ještě letos by měl totiž pokračovat výzkum jeho hrobky. Egyptologové doufají, že v ní mohou najít ještě další, zatím neznámé prostory.
