Amatérský archeolog objevil v Královéhradeckém kraji lokalitu starou 20 tisíc let z období paleolitu. Na návrší Pardědub nad řekou Labe u obce Skalice na Hradecku našel dva artefakty z pazourku, které svědčí o tábořišti z doby takzvaných lovců mamutů. Oznámil to archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Čechák. Nálezce objevil pazourky při povrchovém sběru na poli již před několika lety, minulý týden je přinesl do muzea.
Amatérský archeolog objevil na návrší Pardědub pravěkou lokalitu starou 20 tisíc let
„Byla objevena nová paleolitická lokalita v místě, kde doposud žádné takto staré nálezy známé nebyly. Z tohoto hlediska jde o významný objev. Návrší bylo vyhledávané, jak v zemědělském pravěku, tak i, jak bylo zjištěno, ve starší době. Před 20 tisíci lety se obecně osídlení váže na větší vodní toky. Souvisí to pravděpodobně s tím, že pravěcí lidé sledovali tahy zvěře,“ řekl Čechák.
Místo, které lidé milovali tisíce let
Archeologům není Pardědub neznámou lokalitou, jsou tam zaznamenány nálezy ze zemědělského pravěku a také ze středověku. Tímto nálezem se ale osídlení lokality posouvá dál do minulosti, až do starší doby kamenné.
Artefakt z pazourku
Předané nálezy tvoří dva artefakty, prvním z nich je takzvané jádro, tedy kus suroviny, ze které pravěcí lidé odbíjeli čepele a úštěpy. Právě ty jim potom sloužily jako vlastní pracovní nástroje. Jádro z Pardědubu měří asi tři centimetry.
Druhý předmět je větší, jeho délka je asi 5,5 centimetru, a jde o takzvaný dekortikační úštěp. „Jeho účelem bylo z celého původního valounu suroviny odstranit tvrdou a pro výrobu nástrojů nepoužitelnou kůru tak, aby pro další štípání zbyla už jen čistá surovina, tedy vlastní jádro. Úštěp z Pardědubu má proto celou jednu stranu pokrytou kůrou, zatímco druhá je naopak bez jakýchkoli stop po tomto prvku,“ uvedl Čechák.
I když se ani v jednom případě nejedná o hotový nástroj, podle archeologů svědčí nálezy o zpracovávání kamenné suroviny a výrobě artefaktů v této lokalitě.
Surovina je v případě obou nálezů stejná, takzvaný silicit glacigenních sedimentů, jinak také pazourek. Původně se vyskytoval pouze u Baltského moře, ale v dobách ledových byl působením ledovce přesunut až do dnešního Polska a okrajově i na české území. Pazourek byl jako velice kvalitní surovina využíván paleolitickými a mezolitickými lovci a sběrači, ale objevuje se i v souborech zemědělských populací, uvedli zástupci muzea.
Nová paleolitická lokalita na Pardědubu je od ostatních nálezů z tohoto období izolovaná. „Pokud bychom hovořili pouze o nálezech podobně starých, paleolitických, museli bychom se vypravit až do více než tři kilometry vzdálených Předměřic,“ dodal Čechák.
Nejbližší pozůstatky lovců a sběračů, tentokrát výrazně mladší, z období mezolitu, jsou vzdálené dva kilometry z místa mezi Smiřicemi a Skalicí.
Spolupráce detektorářů a vědců
Nálezce kontaktoval muzeum také díky startujícímu projektu s názvem Jak nalézat a neničit. Cílí především na hledače, kteří historické předměty hledají za pomoci detektorů kovů. „Jak je ale patrné, i bez detektoru kovů lze objevovat,“ uvedla mluvčí muzea Lucie Peterková.
Hradecký kraj a jeho muzea navazují s takzvanými detektoráři spolupráci. Muzea budou pro ně pořádat školení a nabídnou jim za spolupráci odměny. Hradecké muzeum odhaduje, že v kraji může být několik tisíc detektorářů, jen menší část spolupracuje.