Pluto už není planetou dvacet let. Rozhodli o tom vědci na kongresu, který se konal v Praze a přinesl přesvědčivé argumenty pro jeho vyřazení a současně vytvoření zcela nové kategorie vesmírných těles.
„Páni! Pluto je mrtvé,“ řekl astronom Mike Brown z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně, když sledoval internetový přenos z hlasování. „Ve Sluneční soustavě je konečně oficiálně osm planet.“ Právě tento vědec je přitom často označovaný jako „muž, který zabil Pluto“. Stalo se to přesně před dvaceti lety, 24. srpna 2006, a to v Praze.
Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém valném shromáždění v Praze vyřadila Pluto ze seznamu planet ve Sluneční soustavě a zařadila ho mezi takzvané trpasličí planety. Pro řadu astronomů to nebylo velké překvapení, protože jeho status mnoho expertů zpochybňovalo už od konce sedmdesátých let dvacátého století.
Status Pluta jako planety začali astronomové zpochybňovat už od konce sedmdesátých let dvacátého století, kdy byla objevena vzdálená planetka Chiron, a kdy také astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost.
Co dělá planetu planetou
Argumentů, proč Pluto přestalo být planetou, se sešlo více. Především se jednalo o napravení téměř sto let starého omylu, který byl v knihách přes sedmdesát let – při objevení Pluta se totiž zdálo, že je větší než Země a asi sedmkrát hmotnější, logicky by tedy mezi planety mělo patřit. V současné době ale už astronomové vědí, že je menší než Měsíc.
Po roce 2000 také začala přibývat potřeba planety nějak definovat. V té době totiž začaly modernější a citlivější přístroje objevovat takzvané exoplanety, tedy planety u cizích hvězd, ale také větší tělesa na hranicích Sluneční soustavy. Vědci jen čekali, kdy se tam podaří najít objekt větší než Pluto – to se stalo roku 2005, kdy astronomové objevili těleso UB313. V temných hlubinách okraje Sluneční soustavy ho odhalil právě Mike Brown.
Protože nebylo jisté, je-li to planeta, nebo jiný druh objektu, nesmělo dostat podle tehdy platných pravidel jméno po božstvu – vědci mu proto říkali Xena, po tehdy populární princezně-bojovnici z fantasy seriálu. Teprve později dostal UB313 jméno Eris po řecké bohyni sporů.
Do sporu o případné vyřazení Pluta ze seznamu planet se vedle výše uvedeného Browna zapojil také další slavný americký astronom a popularizátor vědy Neil deGrasse Tyson, jinak ale američtí vědci vyřazení spíše oponovali – Pluto totiž bylo jedinou planetou, kterou objevili astronomové z USA. Postupně přibývalo argumentů pro vyřazení a odpor zastánců zachování vyhasínal. Pak už existovaly jen dvě možnosti, buď Sluneční soustavu rozšířit o další tělesa, anebo zůstat u osmi planet, které jsou nezpochybnitelné, a Pluto z tohoto „elitního klubu“ vyřadit.
Rozhodující roli nakonec hrála nová pravidla, která astronomové pro planety zavedli. Zásadní podmínkou, která Pluto z této skupiny vyřadila, byl požadavek, aby těleso vládlo dostatečnou gravitací, která by vyčistila okolí jeho oběžné dráhy od jiných těles. Součástí rozhodnutí odhlasovaného v Praze byl i výslovný výčet uznaných planet, mezi nimiž Pluto nebylo. Naopak, stalo se prototypem nově ustanovené kategorie těles, trpasličích planet.
Nejmenší z planet
O objev Pluta se ve svých 24 letech v roce 1930 zasloužil americký astronom Clyde William Tombaugh, který ho vypozoroval na Lowellově observatoři v Arizoně. Vesmírný objekt byl nazván podle boha podsvětí Plutona (řecky Hádes). Pluto se tehdy stalo devátou planetou Sluneční soustavy.
Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005. Poslední měsíce, Kerberos a Styx, byly objeveny v letech 2011 a 2012.
V červenci 2015 dorazila na vzdálenost 12 500 kilometrů od Pluta americká sonda New Horizons. Sonda tehdy pořídila fotografie, na nichž jsou vidět krátery, hory a ledovcové útvary nacházející se v asi 80 kilometrů širokém pásmu. Na povrchu trpasličí planety je zároveň patrná řada rudých ploch, pravděpodobně zmrzlé vody. Jedna z fotografií této mise je použita na úvodním snímku tohoto článku.
